Stojíte před někým, kdo se zdá být v pořádku - pracuje, má přátele, vypadá jako normální člověk. Ale uvnitř se bojuje s neustálým pocitem prázdnoty, náhlými výbuchy vzteku, nebo potřebou se zapojit do každého výpadku, aby se necítil zahozený. A pak přijde depresivní epizoda, která ho zcela vyčerpá. Nebo se začne užívat alkohol, aby ztlumil vnitřní hluk. To není jen „špatný den“. To je komorbidity - současný výskyt poruchy osobnosti a dalších duševních poruch, jako je depresivní porucha, úzkostná porucha nebo závislost.
Co je komorbidity a proč je to tak časté u poruch osobnosti?
Komorbidity znamená, že jedna porucha neexistuje sama. U lidí s poruchou osobnosti se často objevují další problémy - ne proto, že by „nebyli dost silní“, ale protože jejich mozek a zkušenosti s vztahy a emoce fungují jinak. Podle Světové zdravotnické organizace je téměř každý druhý pacient s poruchou osobnosti zároveň trpí alespoň jednou další psychickou poruchou. Nejčastěji jde o depresi, úzkost nebo závislost na alkoholu, drogách nebo i chování, jako je příjmová porucha nebo workaholismus.
Proč právě tyto kombinace? Protože poruchy osobnosti, jako hraniční nebo obsedantně-kompulzivní, vytvářejí základní nesprávné schéma, jak vnímat svět a sebe sama. Někdo s hraniční poruchou osobnosti se cítí neustále na okraji zahozenosti - a to vede k depresi. Někdo s paranoidní poruchou osobnosti se neustále obává, že ho ostatní zradí - a to vede k úzkosti. A když se člověk cítí nezvládnutelně, často hledá útěchu v látkách, které mu na chvíli dají pocit kontroly. To je závislost.
Deprese a porucha osobnosti: Když se nálada zhroutí a nevíte, proč
Deprese u lidí s poruchou osobnosti není jen „špatná nálada“. Je to hluboký, trvalý pocit bezmoci, který se neodpoutá ani od léků. Studie ukazují, že pacienti s hraniční poruchou osobnosti a depresí mají dvojnásobné riziko, že jejich depresivní epizoda bude trvat déle, než u těch, kteří mají jen depresi. Léky jako SSRI mohou pomoci zmírnit náladu, ale neřeší kořen problému - jak se člověk vztahuje k sobě a k druhým.
Je to jako léčit příznaky zápalu plic, když je příčinou nakažlivá nemoc. Léky na kašel pomohou na chvíli, ale pokud neodstraníte infekci, vrátí se. Stejně tak u komorbidity: antidepresiva mohou zlepšit náladu, ale bez psychoterapie, která pomáhá přestavět základní vzorce myšlení, se depresivní epizody opakují.
Úzkost a porucha osobnosti: Když každý vztah vypadá jako hrozba
Úzkostná porucha u lidí s poruchou osobnosti se projevuje jinak než u zdravých lidí. Někdo s paranoidní poruchou osobnosti se nebojí jen veřejného vystupování - on se bojí, že každý, kdo mu řekne „dobrý den“, ho vlastně zneužívá. Někdo s hraniční poruchou osobnosti se nebojí jen setkání s přáteli - on se bojí, že ho zanechají, když se jen trochu zklamou.
Tato úzkost není „přehnaná“. Je to přirozená reakce na to, jak se svět zkušeností vytvořil. A když se člověk učí, že „všichni mě opustí“ nebo „všichni mě zneužijí“, pak každý vztah je hrozba. To vede k vyhýbání se, k přehnané kontrole, k náhlým výbuchům nebo k přílišnému závisení na druhém. Léky jako anxiolytika mohou pomoci, ale jen na krátkou dobu. Dlouhodobě pomáhá psychoterapie, která pomáhá lidem pochopit, že jejich strach je založený na starých zkušenostech, ne na skutečnosti.
Závislosti: Když lékem je alkohol, drogy nebo práce
Ve výzkumech se ukazuje, že až 49,6 % lidí s poruchou osobnosti má smíšenou poruchu, která se často spojuje s návykovým chováním. Závislost není jen „příliš často pít“. Je to způsob, jak se vyhnout bolesti. Když se člověk cítí nevážený, nevýznamný nebo nebezpečně samotný, alkohol, drogy, příjmová porucha nebo přepracování mu dávají dočasný pocit kontroly, klidu nebo identity.
Problém je, že závislost zhoršuje poruchu osobnosti. Když se člověk opije, jeho impulzivita roste, emoce se zhoršují, vztahy se rozpadají. A když se opojení skončí, vrátí se původní bolest - a často je ještě silnější. To vytváří kruh: porucha osobnosti → závislost → zhoršení poruchy → větší závislost.
Studie z DROGY-INFO.cz ukazují, že nejčastější poruchy osobnosti u závislých lidí jsou smíšená, paranoidní a návykové typy. To znamená, že léčba závislosti bez řešení poruchy osobnosti je jako léčit výpal v kuchyni, když je požár v celém domě.
Jak se léčí komorbidity? Nejsou tři problémy - je to jeden
Někdy se léčí komorbidity jako tři samostatné problémy: nejprve léčba závislosti, pak depresivní porucha, pak porucha osobnosti. To funguje špatně. Lidé se vrací, protože žádná z těchto poruch nebyla léčena v kontextu druhé.
Nejúčinnější přístup je integrovaná léčba. To znamená, že jeden tým - psychiatr, psychoterapeut, adiktolog - pracuje společně. Pacient nemusí chodit na tři různé místa, kde mu každý říká něco jiného. Místo toho má jednu plánovanou cestu, která řeší všechno najednou: jak se cítí, jak chodí, jak se vztahuje, jak se užívá látky.
Tento přístup zahrnuje:
- Psychoterapie - hlavně dialectická behaviorální terapie (DBT) pro hraniční poruchu, nebo kognitivně-behaviorální terapie (CBT) pro úzkost a depresi.
- Psychoedukace - naučit pacienta, co je porucha osobnosti, jak se projevuje a proč to není „jeho chyba“.
- Socioterapie - naučit se komunikovat, vytvářet zdravé vztahy, hledat podporu místo vyhýbání se.
- Farmakoterapie - léky jako antidepresiva, stabilizátory nálady nebo antipsychotika se používají ne k „vyléčení“ poruchy osobnosti, ale k zmírnění příznaků: impulzivita, úzkost, halucinace, bludy.
Je důležité pochopit: léky nezmění vaši osobnost. Ale mohou zmírnit tak silné příznaky, že vám to umožní začít pracovat na sobě. Bez léků se člověk může cítit jako v peřině, která ho dělá nehybného. S léky může začít pohybovat prstem - a pak celou rukou.
Porucha osobnosti se může změnit - a to je důležité
Starý názor říkal: „Osobnost je fixní. Nic na to neuděláš.“ To je pravda jen částečně. Výzkumy z Univerzity Karlovy a jiných institucí ukazují, že po dlouhodobé léčbě - kombinaci terapie a léků - se osobnostní rysy opravdu mění. Lidé, kteří dříve byli impulzivní, náhlí a nebezpeční, se mohou stát stabilnějšími, schopnějšími vztahů a sebevědomějšími.
Co to znamená? Že léčba nemusí být jen „správa příznaků“. Může být přestavba sebe sama. Když se člověk naučí, že jeho strach z opuštění je starý, že jeho potřeba kontroly je zranění, že jeho závislost je útěk - může začít být jiný. Ne proto, že by se musel „napravit“. Ale protože se konečně naučil, že je hodný, i když je zraněný.
Proč je v Česku léčba tak obtížná?
V Evropě se integrovaná léčba považuje za standard. V Česku se často stále stává, že pacient s hraniční poruchou osobnosti a závislostí na alkoholu je poslán nejprve na adiktologii, pak na psychiatrii, pak na psychoterapii. Každý odborník vidí jen část. A když se někdo nezobrazí na návštěvu, všichni ho obviňují: „Nechce se léčit.“
Pravda je jiná: on nechce, protože systém ho přemáhá. Je unavený. Je zmatený. Neví, kdo je pro něj „správný“ odborník. A když se někdo s takovou poruchou musí cestovat na tři různá místa, mnozí prostě nezvládnou.
Je třeba změnit systém. Potřebujeme centra, kde je všechno pod jednou střechou. Kde se psychiatr, psychoterapeut a adiktolog scházejí s pacientem v jedné místnosti a společně vytvářejí plán. Kde se neříká: „Za týden jdeš na psychoterapii.“ Ale: „Dnes vám pomůžeme začít.“
Co můžete udělat, pokud jste nebo znáte někoho s komorbiditou?
Nejprve: neobviňujte. Neříkejte „to je jen psychika“ nebo „měl by se zdržet“. Porucha osobnosti není volba. Závislost není slabost. Deprese není „špatný přístup“.
Co můžete udělat:
- Pomozte najít specialistu - hledejte centra, která nabízejí integrovanou péči.
- Nečekejte na „úplné uzdravení“ - léčba trvá roky. Pokrok je malý, ale reálný.
- Podpořte terapii - neříkejte „proč se nechceš vyléčit?“ Ale: „Chci ti pomoct najít někoho, kdo ti pomůže.“
- Učte se - přečtěte si o hraniční poruchě osobnosti, o závislostech, o depresi. Nejde o to „vědět vše“. Ale o to, aby jste nebyli zmatení.
Největší překážka není léčba. Je to pocit, že „to nemůžu zvládnout“. Ale můžete. Pomalu. S podporou. S časem. A s tím, že se nejedná o „vyléčení“ - ale o to, aby člověk konečně mohl žít, nejen přežívat.
Je možné vyléčit poruchu osobnosti spolu s komorbiditou?
Porucha osobnosti se „vyléčí“ jen zřídka. Ale její příznaky se dají výrazně zmírnit, a to tak, že člověk přestane být jejím otrokem. Studie ukazují, že po 18 až 24 měsících integrované léčby se u většiny pacientů zlepší schopnost udržovat vztahy, sníží se impulzivita a úzkost, a depresivní epizody se stávají méně časté. Léčba neodstraní „osobnost“, ale umožní člověku žít s ní, aniž by ji cítil jako hrozbu.
Může lék změnit osobnostní rysy?
Léky samotné nezmění vaši osobnost. Ale pokud zmírní extrémní příznaky - jako impulzivita, úzkost nebo depresivní nálada - umožní to psychoterapii fungovat. Výzkumy z Univerzity Karlovy a jiných institucí ukazují, že po kombinované léčbě (léky + terapie) se u pacientů objevují skutečné změny v osobnostních rysech. Například někdo, kdo byl dříve vždy podezřívavý a agresivní, se může stát více otevřeným a schopným důvěřovat. To znamená, že osobnost není „pevná“ - je dynamická, a může se měnit, když se změní zkušenosti.
Proč se komorbidity nezjistí hned?
Protože poruchy osobnosti se často projevují jako „charakter“, ne jako nemoc. Lidé a dokonce i odborníci si myslí, že někdo je „těžký“, „náročný“ nebo „těžko zvládnutelný“. Ale to je jen příznak. Depresivní porucha se může překrývat s únavou a ztrátou zájmu - což se považuje za „jen stres“. Závislost se považuje za „slabost vůle“. Výsledkem je, že se diagnostikuje jen jedna porucha - a druhá zůstane skrytá. Pravidelná revize diagnóz během léčby je klíčová - některé příznaky ustoupí s abstinencí nebo s terapií, a potom se ukáže, co bylo skryté pod nimi.
Je možné léčit komorbidity bez léků?
Ano, ale jen u některých případů. U lehkých forem úzkosti nebo depresivních příznaků může psychoterapie, zejména DBT nebo CBT, pomoci bez léků. Ale pokud jsou příznaky silné - například se člověk neustále chce zabít, má náhlé výbuchy násilí, nebo je závislý na alkoholu - léky jsou nezbytné. Ne proto, že by byly „přírodnější“, ale protože bez nich člověk nemůže vůbec začít pracovat na terapii. Léky nejsou „příčinou“ problému. Jsou nástrojem, který umožňuje, aby se člověk mohl naučit, jak žít jinak.
Jak najít centrum s integrovanou léčbou v Česku?
Hledejte centra, která kombinují psychiatrii a adiktologii - například některé specializované ambulancí v Praze, Brně nebo Ostravě. Některé nemocnice mají programy pro „komorbidní pacienty“. Ptáte se na „integrovanou péči“ nebo „multidisiplinární tým“. Nechte se vést odborníky - ne na první místo, které najdete na Googlu, ale na místo, kde vás přijmou jako celého člověka, ne jako „závislého“ nebo „porušeného“.
