Trauma-informovaná péče: Co to je a jak pomáhá při léčbě závislostí a PTSD

When working with trauma-informovaná péče, přístup, který rozumí, že mnohé chování – od závislosti po sebevražedné myšlenky – je reakcí na přežité trauma. Also known as trauma-informed care, it recognizes that healing starts not by fixing symptoms, but by understanding their origin. V Česku se tento přístup pomalu dostává do klinik, ale i do AA skupin – protože lidé s PTSD nebo dětským zanedbáním často přicházejí do léčby závislostí, a ne naopak.

Trauma-informovaná péče neříká: „Co je s tebou špatně?“ Ale: „Co ti bylo učiněno?“ To je rozdíl, který mění vše. Když terapeut ví, že náhlý vztek nebo únik do alkoholu je důsledkem dětského násilí, přestane považovat pacienta za „odporující“ nebo „nechce se mu“ – a začne hledat bezpečný způsob, jak pomoci. Tento přístup se nezaměřuje jen na příznaky, ale na celý životní příběh. A to je přesně to, co potřebují lidé s duální diagnózou – tedy závislostí a psychickou poruchou způsobenou trauma, jako je PTSD. Víme z klinických studií, že pacienti s trauma-informovanou péčí zůstávají v léčbě déle a mají nižší riziko relapsu.

Co tedy trauma-informovaná péče ve skutečnosti znamená v praxi? Znamená, že terapeut nevyvolává triggery – tedy nezadává otázky, které připomínají násilí, nevyžaduje přímé vyprávění o traumatu, pokud pacient není připraven. Znamená, že věří, že každý člověk dělá, co nejlépe s tím, co má. A znamená, že ví, že dětské trauma se projevuje nejen jako úzkost, ale i jako přehnaná kontrola, odmítání blízkosti nebo nekontrolovatelný pohyb – což je přesně to, co vidíme u lidí s kompulzivním cvičením nebo poruchami příjmu potravy. Víme také, že PTSD často přetrvává i po dlouhodobé abstinenci, protože alkohol nebo drogy byly jen způsobem, jak utlumit bolest.

Tady se připojují články, které vám ukazují, jak se trauma projevuje v každodenním životě – od zanedbávání v dětství po nekontrolovatelné reakce v dospělosti. Najdete zde i metody, které pomáhají bez nutnosti přímo mluvit o traumatu – jako je pískoterapie nebo taneční terapie. A najdete i to, proč některé terapie selhávají: když neberou v úvahu, že člověk, který se snaží přežít, nemá energii na „normální“ léčbu. Tady nejde o to, jak rychle se „vylečíte“. Jde o to, jak se můžete znovu naučit být bezpečný – ve svém těle, ve vztazích, ve svém vlastním životě.