Psychoterapie není jen rozhovor o problémech. Je to komplexní, vědecky podložený proces, který pomáhá lidem znovu najít svou pohodu - tělesnou, duševní i sociální. Ale co přesně to znamená? Když hledáte oficiální definici psychoterapie od Světové zdravotnické organizace (WHO), zjistíte, že ji tam neobjevíte. Neexistuje jednoduchá věta, která by řekla: „Psychoterapie je…“. A to není chyba. Je to záměr.
WHO neříká, co je psychoterapie - ale říká, co je zdraví
Světová zdravotnická organizace z roku 1948 definovala zdraví jako „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita“. Tato definice je stále aktuální. Byla potvrzena i v dokumentech z roku 2009. A právě ona je základem, na kterém stojí celý přístup k psychoterapii. WHO neříká, jak léčit, ale co má být cílem léčby. Psychoterapie není jen o odstranění úzkosti nebo deprese. Je o tom, aby člověk mohl znovu cítit, že život má smysl, že je součástí společnosti a že jeho tělo i mysl fungují v harmonii.
Co říkají jiné mezinárodní organizace?
Chybí-li WHO přímá definice, hledáme ji jinde. Americká psychiatrická asociace (APA), která vydává DSM - nejznámější manuál pro diagnostiku duševních poruch - definuje psychoterapii jako „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů“. Důležité je, že podle APA psychoterapie nejen zmírňuje příznaky, ale pomáhá i pochopit jejich hlubší příčiny. Cílem je nejen cítit se lépe, ale lépe fungovat - v práci, vztazích, v každodenním životě.
Evropská federace psychoterapeutických organizací (EFPP) jde ještě dál. Definuje psychoterapii jako „profesionální proces, ve kterém kvalifikovaný psychoterapeut využívá psychoterapeutického vztahu k pomoci klientovi dosáhnout osobního růstu nebo překonat problémy v myšlení, pocitech nebo chování“. Zde je klíčové slovo „vztah“. Psychoterapie není technika, kterou se něco „nastaví“. Je to spolupráce, která probíhá mezi dvěma lidmi - terapeutem a klientem - a která vzniká v důvěře, v naslouchání, v přítomnosti.
Etymologie: Psychoterapie jako sluha duše
Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny: „psyché“ znamená původně „motýl“, ale také „duši“ - životní sílu, duch, podstatu člověka. „Therapón“ je „sluha“ nebo „pomocník“. Takže psychoterapie je „služba duši“. To není náhoda. Starověká filozofie už chápal, že lidské utrpení není jen choroba, ale ztráta svobody. Psychoterapie neřeší příznaky, ale pomáhá člověku získat zpět kontrolu nad svým životem. Když je člověk zanesen úzkostí, nemůže dělat to, co chce. Když ho těží deprese, nemá energii ani na to, aby se vznášel. Psychoterapie je cesta k tomu, aby se člověk znovu stal „sebou“.
Co říkají čeští odborníci?
V České republice je psychoterapie legálně definována jako „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená, že pouze ti, kdo absolvovali tříleté specializační vzdělání po magisterském titulu v psychologii, mohou používat titul „psychoterapeut“. Toto vzdělání zahrnuje minimálně 750 hodin teorie, 1 500 hodin klinické praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie. To není jen školení - je to osobní transformace terapeuta, aby mohl vést druhého.
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) definuje psychoterapii jako „typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky“. Důležité je, že NZIP zdůrazňuje: „Psychoterapie se nedrží žádného pevného schématu.“ Terapeut neřeší problémy za klienta. Doprovází ho. Pomáhá mu najít vlastní řešení. To je rozdíl mezi tím, kdo „napraví“, a tím, kdo „pomůže najít cestu“.
Prof. Jiří Kratochvíl z Masarykovy univerzity říká, že psychoterapie je „léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii“. Ale to je jen polovina pravdy. Moderní přístup přijímá i definici z IS MUNI: „Psychoterapie je specifická činnost vybrané osoby zaměřená na určitý objekt k dosažení daných cílů se stanoveným průběhem, která je nebo byla uznávána jako psychoterapie odbornou veřejností.“ To znamená: psychoterapie je také sociální konstrukce. Je to to, co společnost uznává jako legitimní a účinnou formu pomoci.
Co psychoterapie není
Není to „přátelská konzultace“. Není to „poradenství“ nebo „doporučení, jak se žít“. Není to „nácvik pozitivního myšlení“. Není to „vyřešení problémů za tebe“. Není to „lék na rychlou úlevu“.
Psychoterapie je proces, který může trvat měsíce i roky. Je to cesta, která často vede do tmy. Do vzpomínek, které jste zapomněli. Do emocí, které jste potlačovali. Ale ta cesta vede k svobodě - jak říká český psychoterapeut Jiří Růžička: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ Když se člověk naučí rozpoznat, proč se cítí ztracený, když pochopí, proč se bojí blízkosti, když zjistí, proč se sám zneužívá - tehdy se může rozhodnout jinak. A to je pravá změna.
Metody: Více než jen rozhovory
Psychoterapie není jen „sedět a mluvit“. I když rozhovor je základem, metody se liší. Některé přístupy využívají verbální techniky - dotazování, naslouchání, rekapitulaci. Jiné pracují s tělem - s dechem, s pohybem, s napětím v svalích. Některé využívají hru, umění, psaní. Některé se zaměřují na minulost, jiné na přítomnost, třetí na budoucnost. Všechny mají jedno společné: cílem je obnovit vnitřní rovnováhu.
NZIP to shrnuje jednoduše: „Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší.“ To znamená: neexistuje jedna správná cesta. Existuje jedna správná cíl - a to je, aby člověk mohl žít plně, bez strachu, bez vnitřního odporu.
Právní status v ČR: Nejasnosti a pořádek
Na první pohled se zdá, že v ČR je vše jasné: „Psychoterapeut“ je veřejnoprávně vyhrazený titul. Ale reality je složitější. Titul byl zařazen do Národní soustavy povolání až 2. října 2018. Ale specializační vzdělání bylo platné už od 1. září 2018. To znamená, že někteří lidé pracovali jako psychoterapeuti, aniž měli oficiální titul. A někteří s titulem nebyli schopni pracovat, protože neměli všechny hodiny praxe. Tento časový rozdíl vytvořil „veřejný nepořádek v psychoterapii“, jak to nazvali právníci.
Dnes je situace jasnější. Pouze ti, kdo absolvovali potvrzené specializační vzdělání, mohou používat titul a poskytovat zdravotnické služby. To je důležité. Ne každý, kdo si řekne „jsem terapeut“, je skutečný psychoterapeut. Kvalita pomoci závisí na kvalitě vzdělání. A v ČR je to dnes jedna z nejvyšších úrovní v Evropě.
Závěr: Psychoterapie jako cesta k pohodě
WHO neposkytuje přímou definici psychoterapie, protože nechce omezovat její podobu. Psychoterapie není jedna metoda. Není jedna teorie. Není jedna cesta. Je to celý svět přístupů, které mají jedno společné: cíl je úplná pohoda - tělesná, duševní, sociální. A to je vše, co WHO vůbec potřebuje říct. Zbytek je na odbornících, na klientech, na vztazích, které se vytvářejí v tichých místnostech, kde se mluví o tom, co se jinak neříká.
Psychoterapie není o tom, aby se někdo „napravil“. Je o tom, aby se člověk znovu setkal sám se sebou. A to je největší lék, který existuje.
Proč WHO nemá oficiální definici psychoterapie?
WHO nemá jednotnou definici psychoterapie, protože respektuje rozdíly mezi zeměmi. Každá země má jiný právní systém, jiné kultury a jiné přístupy k duševnímu zdraví. Místo toho WHO poskytuje rámec - definici zdraví jako úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Konkrétní definice psychoterapie pak vznikají na národní úrovni, podle potřeb a tradic dané země. To umožňuje flexibilitu a respektuje místní kontext.
Je psychoterapie jen pro lidi s duševními poruchami?
Ne. Psychoterapie není jen pro diagnostikované nemoci. Mnoho lidí hledá psychoterapii, když se cítí vyhoření, ztracení, přetížení nebo když mají problémy ve vztazích, v práci nebo s sebou samými. Cílem není jen „vyléčit chorobu“, ale zlepšit kvalitu života. Psychoterapie pomáhá lidem, kteří chtějí lépe porozumět sobě, zvýšit svou odolnost nebo najít smysl v životě - i když nemají žádnou diagnózu.
Co je rozdíl mezi psychoterapeutem a psychologem?
V České republice je psychoterapeut speciálně vzdělaný psycholog. Všechny psychoterapeuti jsou psychologové, ale ne všichni psychologové jsou psychoterapeuti. Psychoterapeut musí absolvovat tříleté specializační vzdělání se zaměřením na terapeutické metody, klinickou praxi a vlastní terapii. Psycholog bez této specializace může například pracovat jako výzkumník, poradce nebo v oblasti vzdělávání, ale nemůže legálně používat titul „psychoterapeut“ ani poskytovat zdravotnické služby v oblasti psychoterapie.
Proč je důležitá vlastní psychoterapie terapeuta?
Vlastní psychoterapie je základní součástí vzdělání psychoterapeuta. Důvod je jednoduchý: kdo nezná své vlastní zranění, své reakce, své závislosti, nemůže bezpečně vést druhého. Terapeut musí umět rozpoznat, kdy jeho vlastní emoce ovlivňují rozhovor. Bez vlastní terapie je riziko, že přenáší své problémy na klienta nebo se snaží „napravit“ jiného, aby si napravil sám sebe. Vlastní terapie je nejlepší příprava na to, aby byl terapeut přítomen, neutrální a autentický.
Může psychoterapie pomoci i fyzickým nemocem?
Ano. Více než 70 % fyzických onemocnění má psychosomatickou složku - tedy vliv emocí, stresu a myšlenek. Psychoterapie může pomoci lidem s chronickou bolestí, srdečními onemocněními, cukrovkou nebo autoimunitními chorobami tím, že snižuje úroveň stresu, zlepšuje spánek, pomáhá lépe komunikovat s lékaři a zvyšuje motivaci k léčbě. WHO i Evropská unie uznávají psychoterapii jako důležitou součást celkové péče o pacienta - nejen duševního, ale i fyzického.
