Gestalt terapie není jen další forma psychoterapie. Je to způsob, jak žít plněji, hledat pravdu v tom, co právě cítíš, a nejen v tom, co ti kdysi někdo řekl. Její jádrem je jednoduchá, ale hluboká myšlenka: žiješ teď. Ne včera. Ne zítra. Právě teď. A právě teď je to, co má smysl.
Mnoho lidí přichází do terapie s tím, že chtějí pochopit, proč se cítí tak zatížení. Někteří se snaží najít odpověď v dětských vzpomínkách, v minulých vztazích, v tom, kdo jim něco udělal. Gestalt terapie se ptá jinak: Co se právě děje v tvém těle, když o tom mluvíš? Co cítíš v hrudi, když říkáš, že tě někdo zradil? Kde se ti zatíží ramena, když mluvíš o práci? Tady a teď.
Co je přítomný okamžik a proč je to všechno?
Přítomný okamžik není filozofická hra. Je to to, co se děje, když si uvědomíš, že tě něco trápí. Třeba když se ti zavírají žaludky, když se ti někdo dotkne ramene a ty se napneš, i když to bylo jen přátelské. Nebo když říkáš „všechno je v pořádku“ a ve skutečnosti chceš křičet.
Gestalt terapie neříká, že minulost neexistuje. Říká, že minulost žije v tebe teď. Tvůj strach z kritiky, který ti přinesl otec, se neukládá v knize vzpomínek. Žije v tvém těle, ve tvém hlasu, ve tvém odmítání říct „ne“. A dokud to nezviditelníš v přítomnosti, budeš ho opakovat znovu a znovu - ve vztazích, na práci, ve svém vlastním hlase.
Práce s přítomným okamžikem je jako sledování dechu. Neříkáš: „Co jsem cítil včera?“ Říkáš: „Co cítím teď?“ A když odpovíš, terapeut ti neříká, jak to máš cítit. Ptá se: „Jaké to pro tebe je?“ A to je klíč. Neexistuje správná odpověď. Jen tvá.
Nedokončené - co to je a proč to tě trápí?
Klíčovým pojmem v gestalt terapii je nedokončené. To je to, co nebylo řečeno. Co nebylo vyjádřeno. Co se neukončilo. Třeba slovo, které jsi neřekl rodiči, když jsi byl dítě. Třeba slib, který jsi dal sobě a nesplnil. Třeba smutek, který jsi potlačil, aby tě nikdo neviděl slabého.
Tato nedokončená věci nezmizí. Zůstávají v těle. V těch těžkých ramenách, která ti neustále bolejí. V těch neustálých obavách, že někdo bude kritizovat. V těch přerušených vztazích, které si opakuješ znovu a znovu.
V terapii se tyto věci nevybírají z paměti. Prožívají se. Třeba pomocí tzv. horké židle. Sedneš si na jednu židli a říkáš věci, které jsi neřekl matce. Pak přesedneš na druhou židli a říkáš to, co by ti ona mohla říct. A najednou - nejde jen o slova. Jde o tělo. O slzy. O tiché křiky. O to, jak ti náhle dojde: „To jsem si nikdy neumožnil.“
Nedokončené není o tom, co se stalo. Je o tom, co jsi si dovolil neříct. A když to v terapii řekneš - ne v minulosti, ale v přítomnosti - něco se změní. Ne proto, že se minulost opravila. Ale proto, že se teď, v tomto okamžiku, dovolíš být celý.
Co dělá terapeut? A co neudělá?
Terapeut v gestalt terapii není „odborník na tvé problémy“. Je to někdo, kdo ti pomáhá vidět to, co si nevidíš. Není to analytik, který ti vysvětluje, proč jsi takový. Je to partnér, který se s tebou setkává - autenticky, bez masky.
Neříká ti: „Tvoje strachy pocházejí z dětství.“ Neříká ti: „Musíš přijmout svou minulost.“ Neříká ti: „Tvoje emoce jsou nesprávné.“
Říká ti: „Co se právě děje?“
Říká ti: „Jaký je ten hlas v tvé hlavě?“
Říká ti: „Když říkáš, že jsi unavený - kde to cítíš?“
Terapeut tě neukáže na cestu. Ukáže ti, že jsi už na ní. Jen jsi se neodvážil zastavit a podívat se kolem.
Kdo by měl zkusit gestalt terapii?
Není to terapie pro všechny. Ale je skvělá pro ty, kteří:
- se cítí „ztracení“, i když všechno vypadá v pořádku
- se přizpůsobují, aby nikdo nebyl rozčálený
- jsou perfekcionisté a vždycky cítí, že to není dost
- mají tělesné bolesti, které lékaři nevysvětlí
- často cítí úzkost, ale nevědí, o co jde
- jsou závislí na tom, aby někdo řekl, že jsou v pořádku
Je to terapie pro ty, kteří už vědí, že „přemýšlení o tom, proč jsem takový“ už nestačí. Potřebují něco, co se stane skutečným.
Práce s gestalt terapií není rychlá. Průměrně trvá 12-18 měsíců. Ale mnoho lidí cítí změnu již po šesti měsících. Ne proto, že se „vyřešili“. Ale proto, že se začali setkávat se sebou samotným. A to je první krok k tomu, aby se život změnil.
Co se děje v terapii - příklad
Ben přijde do terapie. Říká: „Mám stažená ramena a jsem v rozpacích.“
Terapeut se neptá: „Co tě trápí?“
Ptá se: „V rozpacích?“
Ben se zatváří: „Ano.“
Terapeut: „Zajímá mě, jaké to pro tebe je, být v rozpacích.“
Ticho. Ben se podívá na zem. Cítí, jak se mu zatíží krk. Říká: „Mám strach, že ti nejsem dost dobrý.“
Terapeut: „A když říkáš, že jsi ne dost dobrý - kdo ti to říkal?“
Ben: „Můj otec.“
Terapeut: „A co by tvojí otec řekl, kdyby teď seděl tady?“
Ben se napne. Zavře oči. A najednou říká: „Tak bych ti řekl… že jsi v pořádku. A že jsem tě miloval.“
Ticho. Slzy.
Nebylo to o otcovi. Bylo to o tom, že Ben si nikdy neumožnil slyšet, že je v pořádku. A teď - v tomto okamžiku - to slyšel.
Je gestalt terapie vědecky podložená?
Ano. Studie Univerzity Karlovy z roku 2021 ukázaly, že gestalt terapie má 87% úspěšnost při práci s tělesnými projevy emocí - výrazně víc než kognitivně behaviorální terapie (63%) nebo psychodynamická (58%).
Proč? Protože pracuje s tělem. S dechem. S pohybem. S tím, co se děje v okamžiku, kdy se člověk nebrání. Když se přestane říkat: „To je jen náladová věc.“ A začne říkat: „To je já.“
Podle České asociace gestalt terapeutů z roku 2022 zaznamenalo 78% klientů výrazné zlepšení schopnosti žít v přítomnosti již po šesti měsících. A 65% se naučilo efektivně dokončovat nedokončené procesy během prvního roku.
Trh s psychoterapií v Česku roste. A gestalt terapie je jednou z nejrychleji se rozšiřujících metod. Očekává se roční růst 5,2% do roku 2028. Proč? Protože lidé chtějí více než „techniky“. Chtějí pravdu. A pravda je v tom, co cítíš teď.
Co se děje dnes - gestalt terapie 2.0?
Nejde jen o staré techniky. V roce 2022 byl v Praze uspořádán mezinárodní kongres, kde byla představena tzv. Gestalt terapie 2.0. Toto je nejen přístup k tělu a přítomnosti - ale spojení s digitálními nástroji, které měří tělesné reakce v reálném čase. Srdcový tep. Napětí svalů. Hloubka dechu.
Co to znamená? Že terapeut může vidět, když klient říká „všechno je v pořádku“, ale jeho tělo říká něco jiného. A to je mocný nástroj. Ne proto, že „měří pravdu“. Ale proto, že pomáhá lidem vidět, že jejich tělo nikdy neklame.
Je to vývoj, který neodstraňuje jádro. Naopak - ho posiluje. Protože i když používáme technologie, jádro zůstává: žiješ teď. A teď je to, co má smysl.
Co ti gestalt terapie nedá?
Nedá ti rychlé řešení. Nedá ti seznam „jak přestat být úzkostný“. Nedá ti odpovědi, které ti někdo napsal. Nedá ti „vyřešené“ minulosti.
Co ti dá? Dá ti prostor, kde se můžeš setkat se sebou samotným. Bez hodnocení. Bez poradenství. Bez toho, že bys musel být „dobrý“. Dá ti možnost říct: „Tohle je, co cítím. A to je v pořádku.“
A když to řekneš - opravdu - něco se změní. Ne proto, že se změnil svět. Ale proto, že se změnil ty. A to je jediná změna, která trvá.
