Online terapie je pohodlná. Můžeš se připojit z postele, z práce, z auta - pokud máš stabilní internet. Ale není to vždy správná volba. V Česku 70,4 % lidí stále preferuje osobní setkání s terapeutem, i když online formát prošel boomem během pandemie. Proč? Protože některé věci prostě nejde přenést přes obrazovku.
Chybí vám fyzická přítomnost? To může být problém
Když sedíte s terapeutem v místnosti, vidíte, jak se mu zatíží čelo, když říkáte o strachu. Vidíte, jak se vám ruce začnou třást, když mluvíte o minulosti. Tyto signály - tzv. neverbální komunikace - tvoří až 55 % účinnosti terapie, podle výzkumu Masarykovy univerzity. Online? Kamera se zaměří na tvář, ale nevidíte, jak se váš tělo napíná. Nevidíte, jak se vám zmenšuje dýchání, když se vracíte k traumatu. Terapeut může zachytit jen 63 % mikroexpresí obličejí, zatímco osobně je to 92 %. To je rozdíl mezi slyšením bolesti a jejím prožíváním.
Největší problém je u komplexních traum, poruch identity nebo vztahových problémů - těch nejčastějších důvodů, proč lidé hledají terapii. U těchto případů potřebujete prostor, kde se můžete zcela uvolnit. Kde můžete plakat, kde můžete zůstat mlčet, kde může terapeut položit ruku na stůl, aby vám ukázal, že je tu. To se online nezvládá. Uživatel „Pavla_27“ na Redditu napsal: „Online mi nepomohla při traumatu z násilí. Teprve osobní setkání mi umožnilo prožít tělesné napětí.“
Nejde to s akutními krizemi
Pokud máte myšlenky na sebevraždu, ztrátu kontroly nad skutečností nebo psychotickou epizodu - online terapie není možnost. Žádný terapeut nemůže přes Zoom zavolat záchrannou službu, když vidí, že klient přestává dýchat. Žádná platforma nemá protokol, jak zastavit násilí, když klient vypadá, že se chystá skočit z okna. V Česku 94 % terapeutů odmítá pracovat s klienty v akutním suicidálním riziku prostřednictvím online formátu. To není o závazku - je to o zodpovědnosti. Když je život v nebezpečí, potřebujete lidi v místnosti, ne kameru.
Technické překážky nejsou jen o internetu
Ještě než se připojíte, musíte mít stabilní připojení (alespoň 5 Mbps), tiché místo, kde nikdo nebude rušit, a schopnost používat technologii. A to je překážka pro mnoho lidí. Podle ČSÚ 37 % lidí nad 55 let má problémy s obsluhou videohovorů. 28 % lidí nad 65 let se technologii vůbec nechce přizpůsobit. Výsledek? 28 % vyšší ukončení terapie u starších klientů, kteří se prostě neumí připojit. A to není jejich chyba - je to problém systému, který předpokládá, že všichni jsou digitální generace.
Některé terapeutické metody prostě nejde online dělat
Pokud pracujete s psychodramatem, sensorimotorickou terapií nebo tělesně orientovanou prací - online formát je zcela neúčinný. Tyto metody využívají pohyb, dotek, hlas, tělesnou reakci. Můžete si představit, jak byste se měli uvolnit v těle, když jste na obrazovce? Jak by terapeut mohl pomoci, když nemůže vidět, jak se vám zatíží ramena, nebo jak se vám nohy ztuhly? Psychoterapeutka Anna Černá z praxe Hedepy říká: „Tělesné napětí je 30-40 % diagnostických informací. Online ho prostě nevidím.“
Účinnost klesá u komplexních poruch
Online terapie funguje dobře u lehké únavosti nebo obyčejného stresu. Studie ukazují, že u těchto případů dosahuje účinnosti až 73 %. Ale když jde o komorbiditu - třeba deprese plus úzkost a porucha příjmu potravy - klesá účinnost online terapie na 41 %. Osobní terapie v těchto případech stále dosahuje 68 %. Proč? Protože komplexní poruchy potřebují hluboký vztah, trvání a schopnost terapeuta reagovat na nečekané emoce - v reálném čase, bez prodlev, bez zpoždění obrazu.
U kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je online forma relativně úspěšná - 84 % lidí hlásí zlepšení. Ale u psychodynamické terapie, která se zaměřuje na minulost, pocity a vztahy, je účinnost jen 52 %. To znamená, že pokud hledáte hlubokou změnu - ne jen zmírnění příznaků - online terapie vám nevyhoví.
Chybí vám závazek
Když jste v terapeutově kanceláři, přijíždíte tam. Musíte si najít čas, oblečení, cestu. To všechno je součástí procesu. Online? Stačí kliknout na odkaz. A když je vám špatně, když se necítíte připravení - můžete jen zavřít okno. Proto je vynechávání terapie u online klientů o 23 % vyšší než u osobních. Fyzická přítomnost vytváří závazek. Nejen k terapeutovi - ale i k sobě samotnému.
Co když máte lehkou únavost nebo fobii?
Nechci říkat, že online terapie je špatná. Pro některé je to jediná možnost. Pokud máte lehkou únavost, sociální fobii nebo pracujete v noci a nemůžete se dostat na schůzku - online KBT může být skvělým startem. Studie ukazují, že u těchto případů dosahuje účinnosti až 78 %. Ale to je začátek. Pokud se vám zlepší, ale cítíte, že něco chybí - přejděte na osobní setkání. Hybridní model - nejprve osobně, pak online - je podle Terapie.cz nejúčinnější pro 62 % lidí s chronickými problémy.
Co dělat, když nevíte, co je pro vás správné?
Nejdřív si odpovězte na tři otázky:
- Čekáte hlubokou změnu nebo jen zmírnění příznaků?
- Máte nějakou akutní krizi - myšlenky na sebevraždu, ztrátu reality, násilí?
- Umíte spolehlivě používat technologii a máte tiché, bezpečné místo pro sezení?
Je-li odpověď na některou z těchto otázek „ano“, osobní terapie je bezpečnější volbou. Pokud jste v bezpečí, máte stabilní připojení a potřebujete jen podporu pro stres nebo únavu - online může být dobrým řešením. Ale nezapomeňte: online terapie není „levnější verze“ osobní. Je to jiný nástroj. A některé problémy vyžadují nástroj, který nejde nahradit.
Právní a bezpečnostní rizika
Veřejně se neříká, ale většina online terapeutů v Česku nemá zajištěný protokol pro krizové zásahy. Pouze 31 % poskytuje klientovi písemné instrukce, co dělat, když se situace zhorší. Většina se spoléhá na to, že klient přijde na schůzku. To je nebezpečné. Pokud si vybíráte online terapeutu, zeptejte se: „Jaký je váš postup, když klient v krizi?“ Pokud odpoví: „Zavolám 112“ - to nestačí. Musí vám dát jasný plán - kdo kontaktovat, kde hledat pomoc, jak se udržet, dokud nepřijde další sezení.
Na druhou stranu - kvalifikace je stejná. Podle zákona č. 96/1993 Sb. musí mít online terapeut stejnou licenci jako ten, co pracuje osobně. Ale jen 41 % z nich prošlo speciálním školením pro digitální praxi. To znamená, že mnoho lidí pracuje online, aniž by věděli, jak ovlivňuje technologie terapeutický proces. Vyberte si terapeuta, který o tom mluví otevřeně. A pokud se vám zdá, že nechápe, co ztrácíte, když se setkáváte přes kameru - hledejte jiného.
Co budoucnost přináší?
Trh se mění. V roce 2025 je 64 % všech terapeutických sezení osobních, 28 % online. Ale 84 % terapeutů už nabízí hybridní model - a 62 % klientů s chronickými poruchami ho preferuje. Nový výzkum v Ústí nad Labem testuje kombinované protokoly pro osobnostní poruchy - s cílem dosáhnout 65 % účinnosti online. To je slibné. Ale základní pravda zůstává: hluboká terapie potřebuje přítomnost. Ne jen obraz. Ne jen hlas. Ale lidi. V místnosti. Kteří mohou seknout, když je potřeba.
Je online terapie stejně účinná jako osobní?
Ano, ale jen u určitých problémů. U lehké únavosti, stresu nebo sociální fobie dosahuje online terapie až 73-78 % účinnosti. U komplexních traum, poruch identity, poruch jídla nebo osobnostních poruch je účinnost online formátu o 30-40 % nižší než u osobní terapie. Záleží na tom, co hledáte.
Můžu začít online a přejít na osobní terapii?
Ano, a mnoho terapeutů to doporučuje. Hybridní model je stále častější. Nejprve se seznámíte online - pokud máte fobii nebo pracujete. Pak, když se vztah zpevní a problémy se prohlubují, přejdete na osobní setkání. Tento přístup má 62 % úspěšnosti u lidí s chronickými poruchami, podle Terapie.cz.
Proč lidé přestávají s online terapií?
Nejčastější důvod je pocit, že terapeut „necítí“ to, co oni cítí. Další důvody: technické problémy, nezvládnutí krizových situací, absence fyzického závazku. 22,3 % lidí, kteří začali online, terapii ukončili kvůli tomu, že se necítili bezpečně. Vyšší dropout rate u online klientů je o 23 % větší než u osobních.
Je online terapie levnější?
Ne. V Česku 68 % terapeutů účtuje stejnou cenu za online i osobní sezení - od 800 do 2 500 Kč za hodinu. Cena není rozdíl. Rozdíl je v efektivitě a bezpečnosti. Pokud hledáte levnější řešení, neznamená to, že je lepší.
Co dělat, když mám akutní krizi a nemůžu se dostat k terapeutovi?
Nepokoušejte se řešit krizi prostřednictvím online terapie. Okamžitě zavolejte na krizovou linku: 116 123 (Dobrá rada) nebo 155 (záchranáři). Pokud máte přístup k terapeutovi, požádejte ho o písemné instrukce pro krizové situace - a ujistěte se, že máte kontakt na někoho, kdo vás může podpořit fyzicky. V krizi potřebujete lidi v místnosti, ne obrazovku.
