Lesbické a gay páry v terapii: Co se liší od běžné párové terapie?

Nejsou všechny vztahové problémy stejné. Když jde o lesbické a gay páry, často nejde jen o to, jak si lidé komunikují, ale o to, jak je svět kolem nich vnímá - a jak to tlačí do jejich vztahu. Mnoho párů přichází do terapie s tím, že „všechno je stejné jako u ostatních“, ale brzy zjistí, že něco chybí. Něco, co se nejde najít v běžných manuálech pro párovou terapii.

Proč běžná terapie nestačí?

Představte si, že jste gay muž a vaše rodina vás odmítá. Vaše partnerství není právně uznáno jako manželství. Každý den na sociálních sítích čtete komentáře, že „gay vztahy jsou jen dočasné“. V práci se musíte rozhodovat, zda se „vypovědět“ nebo zůstat v šachtě. A teď si představte, že jdete do terapie a terapeut vás ptá: „Proč se neustále hádáte?“ A neptá se, jak vás tyto věci zatěžují. Jak to vás mění. Jak se to projevuje ve vašem vztahu.

To je přesně ten rozdíl. Běžná párová terapie se zaměřuje na komunikaci, konflikty, očekávání. LGBTQ+ terapie začíná tam, kde se běžná zastaví - na strukturálním stresu. Tato teorie, vyvinutá profesorem Ilanem H. Meyerem, říká jednoduše: žít jako menšina ve světě, který tě neuznává, je dlouhodobě toxické. A ten stres se neodráží jen v úzkosti nebo depresi - odrazí se i ve vztahu.

Co se děje v sezení?

Sezení u LGBTQ+ terapeuty trvá obvykle 90 minut. Cílem není „naučit vás, jak se chovat jako normální pár“. Cílem je zjistit, co vás opravdu tlačí. Většina terapeutů začíná tím, že vytvoří bezpečný prostor. Nejsou rozhodčí. Nejsou soudci. Jsou facilitátoři. To znamená, že neříkají: „Ty jsi vinen.“ Ale: „Co se stalo, když jsi se cítil, že tvoje identita je nebezpečná?“

Jedna z nejčastějších technik se jmenuje reframing. Představte si, že pár říká: „Vždycky se hádáme o tom, kdo dělá nákup.“ Terapeut neřekne: „Zkuste se více spolupracovat.“ Ale řekne: „Co když ten konflikt není o nákupu, ale o tom, že si oba chcete dokázat, že jste „dostatečně normální“?“

Tady je příklad z praxe: Lesbická párka z Brna se stále hádala o tom, že „jedna z nich je příliš dominantní“. V terapii se ukázalo, že ta „dominantní“ částka se snažila kompenzovat to, že se ve společnosti cítila jako „méně ženská“ - protože nebyla „dostatě klasická žena“. A ta druhá se cítila jako „méně ženská“, protože se nechtěla „vypovědět“ jako gayka. Terapeut jim pomohl vidět: nejde o moc, jde o to, jak je svět začal formovat jejich identitu.

Co se liší mezi lesbickými a gay páry?

Nejsou všechny LGBTQ+ páry stejné. Výzkumy ukazují, že se často liší i typy konfliktů:

• Lesbické páry častěji přicházejí s problémy komunikace - 68 % případů. Nejde o to, že by se neříkaly pravdy. Ale často se neodváží říct, že se cítí „nepřijaté“ nebo „neviděné“. Vztahy mezi ženami se často vytvářejí v kontextu „musíme být silné pro sebe navzájem“ - a to zabraňuje zranitelnosti.
• Gay páry častěji přicházejí s otázkami nevěry a otevřených vztahů - 52 % případů. To neznamená, že gay páry jsou „více nevěrné“. Znamená to, že v jejich kultuře je otevřenost často považována za „normální“ nebo „zdravou“. Ale když jeden partner chce otevřený vztah a druhý ne, vzniká konflikt, který není jen o sexu - je to o tom, kdo je „dostatečně gay“ a kdo ne.

Co terapeut neřekne - a co musí vědět

Kvalifikovaný terapeut pro LGBTQ+ páry musí mít nejen psychologické školení, ale i 200 hodin specializovaného školení - podle standardů Asociace LGBTQ+ psychologů. To zahrnuje:

• Právní aspekty registrovaného partnerství (v ČR od roku 2006, ale bez plných práv manželství)
• Práce s coming outem - nejen jednoho partnera, ale obou
• Dopad hormonální léčby na vztah (pro transrodové páry)
• Práce s polyamorií a otevřenými vztahy
• Internalizovaná homofobie - kdy se člověk sám začne věřit, že je „méně hodný“

A to je jen základ. Někteří terapeuti nevědí, že „registrované partnerství“ v ČR neznamená stejná práva jako manželství. Někteří ignorují, že transpartner může mít jiné tělesné potřeby. Někteří předpokládají, že gay vztahy jsou „kopie heterosexuálních“ - a to je chyba, která vede k terapeutickému selhání v 43 % případů, jak říká Dr. Kateřina Štěpánová z Institutu párové terapie.

Co je největší překážkou?

Dostupnost. V České republice je jen 12 certifikovaných terapeutů, kteří se věnují výhradně LGBTQ+ párové terapii. 78 % z nich pracuje v Praze. V Brně jsou jen tři. Na Moravě dva. Pro někoho to znamená cestovat 200 km, zaplatit 1 850 Kč za sezení (o 23 % více než běžná terapie) a čekat 4,7 měsíce na první schůzku.

A pak je tu finanční překážka. 97 % zdravotních pojišťoven v ČR (kromě VZP) nehradí LGBTQ+ terapii. I když máte diagnózu úzkosti nebo depresie - které jsou u LGBTQ+ osob o 32,4 % častější než u heterosexuálních lidí - pojišťovna vám řekne: „To není standardní léčba.“

Co funguje?

Výsledky jsou jasné. Po 6 měsících terapie u specializovaného terapeuty 76 % klientů hlásí výrazné zlepšení. To je o 15 % více než u běžné párové terapie. Proč? Protože se neřeší jen „jak se nehádat“. Řeší se, proč se vůbec hádáte. Proč se cítíte jako „méně hodní“. Proč se stydíte před rodiči. Proč se bojíte být sami.

Jedna klientka z Prahy, která se jmenuje Eva_L na Google Recenzích, napsala: „Teprve když jsme šli k terapeutce specializované na lesbické páry, pochopili jsme, jak moc nás ovlivňuje, že se stydíme před rodiči.“

Kdo by měl hledat specializovanou terapii?

Nejen ti, kdo se „hádají“. Ale i ti, kdo:

• Nejsou si jisti, zda jejich vztah je „normální“
• Se cítí jako „věčně vysvětlovači“ své identity
• Mají problém s tím, že jejich vztah není uznán ve společnosti
• Nejsou schopni mluvit o nevěře, protože se bojí, že to znamená „být nevěřiční“
• Jsou transrodoví a jejich partner neví, jak se chovat k jejich léčbě nebo tělesným změnám

Kde začít?

Pokud hledáte terapeuta:

• Použijte inPoradňa.sk - největší platforma pro LGBTQ+ psychologickou pomoc v ČR i na Slovensku. 63 % klientů začíná právě tam.
• Hledejte terapeuty, kteří mají certifikaci od Asociace LGBTQ+ psychologů. Ne každý, kdo říká „specialista“, ho má.
• Požádejte o konzultaci - mnoho center nabízí 20minutové volné sezení, abyste zjistili, jestli vás terapeut „cítí“.
• Připravte si otázky: „Máte zkušenosti s transrodovými páry?“ „Jak pracujete s internalizovanou homofobií?“ „Jaké jsou vaše zkušenosti s otevřenými vztahy?“

Co se mění?

V roce 2023 začal Ministerstvo zdravotnictví ČR pilotní projekt, který hradí 50 % nákladů na LGBTQ+ terapii pro osoby s diagnózou úzkosti nebo depresie. Zatím bylo podpořeno 1 240 klientů. Do konce roku 2025 by měla být všechna certifikovaná centra podle nových standardů - které zahrnují 15 klíčových témat, od coming outu po práva transrodových partnerů.

Ale ještě je daleko. V roce 2024 Česká komora psychologů zaregistrovala 27 případů, kdy terapeuti neoprávněně používali termín „LGBTQ+ specialista“ bez školení. To je o 42 % více než v roce 2023. Je to komerční zneužití. A to může zničit důvěru v celý systém.

Závěr: Nejde o to, aby byl váš vztah „stejný“

Nejde o to, aby vaše vztahy byly „stejné jako u ostatních“. Nejde o to, abyste se naučili „chovat se normálně“. Nejde o to, abyste přestali být gay nebo lesbická.

Jde o to, abyste se naučili žít ve světě, který vás nechce pochopit - a přesto si udržet vztah, který je pro vás důležitý. A k tomu potřebujete terapeuta, který ví, že nejde jen o vaše slova. Jde o to, co vás tlačí ze strany.