Stát neplatí přímé stipendia na terapii - ale existují cesty, jak si ji dovolit
Chcete terapii, ale nemáte na ni peníze? V České republice neexistuje přímé stipendium, které by vám stát zaplatil za každé sezení s psychoterapeutem. To zní jako šok, ale není to úplně pravda. Nejde o to, že byste neměli právo na pomoc - jde o to, že systém funguje jinak. Většina lidí si myslí, že pokud nemají peníze, nemají šanci. To je nesprávné. Existují cesty - ale musíte vědět, kde hledat.
Nejprve si dejte jasno: terapie není luxus. Je to základní zdravotní služba, stejně jako léky na krevní tlak nebo operace. Ale zatímco na tyto věci se systém většinou dostatečně stará, na duševní zdraví se dívá jako na doplněk. A to je problém.
Co pokrývá veřejné zdravotní pojištění?
Veřejné zdravotní pojištění (VZP) platí za psychoterapii - ale jen pod podmínkami. První krok je diagnóza. Musíte mít potvrzení od smluvního psychiatra nebo klinického psychologa, že máte diagnózu z mezinárodního klasifikačního systému ICD-10 (např. F40 - úzkostné poruchy, F32 - depresivní epizoda). Bez toho žádná hrazená terapie.
Potom se dostanete k omezením. Dospělí mohou mít ročně maximálně 24 sezení. Děti a adolescenti mají 36. Každé sezení stojí 30 Kč - to je vaše spoluúčast. Ale to není všechno. Pokud máte diagnózu schizofrenie (F20), můžete mít až 24 sezení. Pokud jde o poruchu chování u dětí (F90-F98), máte 36 sezení. Pro neurotické poruchy (F40-F48) je limit 12 sezení. To znamená, že stejná diagnóza může znamenat zcela jinou úroveň podpory - a to záleží na tom, jak je diagnóza formulována.
Problém je v tom, že těch smluvních terapeutů je málo. V roce 2024 jich bylo pouze 187 pracovišť na celou ČR. To je jedno pracoviště na 56 000 lidí. V Praze a Středočeském kraji je to o něco lépe - ale na venkově? Tam můžete čekat šest měsíců na první schůzku. Některé oblasti, jako jsou Jihomoravský nebo Zlínský kraj, nemají vůbec smluvní terapeuty pro děti.
Centra duševního zdraví (CDZ) - vaše nejlepší šance
Když si řeknete: „Já potřebuji terapii a nemám čas čekat 6 měsíců“, pak je vaše nejlepší volbou Centrum duševního zdraví (CDZ). To není jen klinika. Je to komplexní místo, kde pracují psychiatři, kliničtí psychologové, sociální pracovníci, sestry - všichni dohromady. A hlavní výhoda? Čekací doba je maximálně 14 dnů. V některých případech dokonce 3 dny.
CDZ jsou hrazeny z veřejného rozpočtu, ale ne každé centrum funguje stejně. V roce 2024 bylo plně vybaveno pouze 37 % CDZ podle stanovených norm. Znamená to, že většina z nich má nedostatek personálu. Ale pokud najdete jedno, které funguje - je to zázrak. Klientka z Brna napsala: „Díky CDZ jsem zvládla krizi za 3 dny. Terapie je hrazena plně a mám přiřazeného sociálního pracovníka.“
CDZ jsou jediný systém, který kombinuje zdravotní a sociální podporu. Pokud máte problémy s bydlením, prací, rodinou - sociální pracovník vám pomůže najít řešení. To je věc, kterou soukromý terapeut nikdy nezvládne.
Co se změnilo v roce 2025 - a proč je to špatně
V červnu 2025 Ministerstvo školství zamítlo dotace pro 7 preventivních programů, včetně projektu „Blázníš? No a!“, který pomáhal 250 000 dětí. To znamená, že nyní tisíce dětí, které měly přístup k bezplatné terapii, zůstaly bez podpory.
Na druhé straně Ministerstvo sociálních věcí vyhlásilo výzvu č. 103 OP Zaměstnanost plus - s rozpočtem 150 milionů Kč na vznik nových CDZ. Z toho 112 milionů je na provoz, 38 milionů na vybavení. Ale toto je grant pro organizace - ne pro jednotlivce. Vy nemůžete jít do MPSV a říct: „Dáte mi 10 000 Kč na moji terapii?“ Ne. Musíte jít do CDZ, které tento grant získalo.
Problém je v penězích. V roce 2025 se úhrady za CDZ zvýšily o pouhých 2 %. Oproti tomu jiné obory - jako například ortopedie - dostaly 5,6 %. To znamená, že kliničtí psychologové, kteří pracují v CDZ, dostávají méně než ostatní zdravotníci. A proto 34 % mladých psychologů odchází do Německa nebo Rakouska, kde platí dvojnásobek.
Soukromá terapie - možnost, ale ne pro každého
Pokud nemůžete čekat, můžete si terapii zaplatit sami. Průměrná cena soukromého sezení je 850 Kč. To je pro 68 % obyvatelstva nedostupné. Ale existují i levnější možnosti. Některé neziskovky nebo univerzitní kliniky nabízejí sezení za 300-500 Kč. Některé terapeuti mají „slevový plán“ pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem - ale musíte se zeptat. Nikdo vám to neřekne.
Společnost Allianz nabízí balíček „Mental Care“ - pokrytí až 15 000 Kč ročně. Cena příplatku je 499 Kč měsíčně. Ale pouze 8,7 % lidí ho používá. Proč? Protože většina lidí neví, že existuje. A ti, kdo vědí, si ho nemohou dovolit.
Co dělat, když je to kritické - Linka důvěry
Nejste sami. Pokud máte nouzi - zavolejte na Linku důvěry (116 123). Je to bezplatná linka, která poskytuje psychologickou podporu 24 hodin denně. Některé volající jsou převedeni na smluvní terapeuty - ale jen 32 %. To znamená, že 2 z 3 lidí, kteří zavolají, dostanou jen podporu - ne terapii.
Linka důvěry není řešení, ale je to most. Když se necítíte schopný hledat terapeuta, když jste v krizi - můžete zavolat. Někdo vás poslechne. A někdy to stačí, abyste přežili den.
Krok za krokem: Jak získat hrazenou terapii
- Získejte diagnózu - navštivte smluvního psychiatra nebo klinického psychologa. Čekací doba: 14 dnů.
- Dostanete indikační list - s kódem ICD-10 a doporučením na terapii.
- Registrováte se u smluvního psychoterapeuta - prostřednictvím Českého zdravotního pojištění. Čekací doba: 21 dnů (v Praze), 6 měsíců (na venkově).
- Přijděte na první sezení - zaplatíte 30 Kč. Zbytek platí pojišťovna.
- Pokud čekáte příliš dlouho - vyhledejte Centrum duševního zdraví. Kontaktujte je přímo. Některá mají volné termíny.
Proč to všechno funguje tak špatně?
Český systém duševního zdraví je postavený na kostkách. Máte 2% nárůst úhrad pro CDZ, zatímco inflace je 5,6 %. Máte 1 terapeuta na 56 000 lidí - v Německu je to 1 na 1 200. Máte 42 CDZ - cíl je 100 do roku 2027. A teď se zrušily programy, které pomáhaly dětem.
Prof. Martin Anders z 1. LF UK to řekl jasně: „2% nárůst je katastrofální.“ Když se lidé nechají léčit, nejsou nemocní. Nepracují. Neplatí daně. Nemají děti. Neplatí důchodové pojištění. A stát se z toho nezbohatne - ztrácí.
Největší chyba? Předpokládáme, že duševní zdraví je „doplněk“. Ale to není. Je to základ. Bez něj nejsou lidé schopní pracovat, učit se, milovat, žít.
Kam jít dál?
Nečekáte na stát. Nečekáte na změnu zákona. Když potřebujete terapii - začněte hledat. Zavolejte na Linku důvěry. Najděte CDZ v vašem kraji. Zeptejte se na slevy. Vezměte si 30 Kč a jděte na první sezení. Necháte se vyslechnout. A to je první krok k tomu, abyste se znovu naučili žít.
Existuje v ČR přímé stipendium na psychoterapii?
Ne. V České republice neexistuje přímé stipendium, které by stát nebo pojišťovna zaplatila za vaši terapii jako dar. Podpora je hrazena prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, ale pouze za splnění podmínek - diagnóza, omezený počet sezení a přístup k smluvnímu terapeutovi. Alternativou jsou granty pro instituce, jako jsou Centra duševního zdraví, ale ne pro jednotlivce.
Jak dlouho čekám na první sezení s terapeutem?
V Praze a velkých městech můžete čekat 4-8 týdnů. Na venkově to může být 3-6 měsíců. Pokud máte diagnózu a hledáte smluvního terapeuta, čekací doba je průměrně 21 dnů. V Centru duševního zdraví je čekací doba maximálně 14 dnů - a někdy dokonce 3 dny.
Můžu si terapii dovolit, když mám nízký příjem?
Ano. Pokud máte diagnózu a přístup k smluvnímu terapeutovi, platíte pouze 30 Kč za sezení. Pokud nemůžete najít smluvního terapeuta, hledejte Centrum duševního zdraví - tam je terapie hrazena plně. Některé neziskovky a univerzitní kliniky také nabízejí sezení za 300-500 Kč. Pokud máte nízký příjem, zeptejte se terapeuta na možnost slevy - mnozí ji nabízejí, ale neříkají to hned.
Co dělat, když jsem v krizi a nemám na to peníze?
Zavolejte na Linku důvěry - 116 123. Je to bezplatná linka, která poskytuje psychologickou podporu 24 hodin denně. Některé volající jsou převedeni na terapeuty, ale ne vždy. To vám ale může pomoci přežít krizi. Zároveň začněte hledat Centrum duševního zdraví - tam můžete získat rychlou pomoc bez čekání.
Proč je tak málo terapeutů v ČR?
Z důvodů, které jsou systémové. Kliničtí psychologové dostávají méně než jiní zdravotníci - a proto odcházejí do zahraničí. V roce 2024 odcházelo 34 % mladých psychologů do Německa nebo Rakouska. Dále je nedostatek vzdělávacích míst - ročně se připraví jen 300 nových specialistů, ale potřebujeme 1 200. Navíc nová certifikace od roku 2025 zvyšuje administrativní zátěž - což odstraňuje další lidi z praxe.
