Deprese u dospívajících: Jak ji rozpoznat, kdy pomáhat a co skutečně pomáhá

Deprese u dospívajících není jen náladová vlna, závažná duševní porucha, která se projevuje jinak než u dospělých. Also known as maskovaná deprese, často se schovává za podrážděnost, únavu, pokles školních výsledků nebo odstupování od přátel. V Česku je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí mladistvých – a mnoho případů zůstává neodhalených, protože rodiče i učitelé hledají smutek, ale nevidí podrážděnost nebo apathii.

Deprese u dospívajících nevyžaduje vždy pláč nebo slova typu „mám smutek“. Často se projevuje jako neustálá únava, problémy se spánkem, zvýšená citlivost na kritiku nebo náhlé změny chování – třeba odmítnutí jíst, přerušení kamarádství nebo odmítání chodit do školy. A to je právě ta věc, která způsobuje, že se to považuje za „fázi“ nebo „výbuch puberty“. Ale to není fáze. To je maskovaná deprese, forma deprese, kde emocionální bolest převládá nad fyzickými příznaky. A když ji nevidíme, nezachraňujeme životy.

Klíčové je pochopit, že sebevražedné myšlenky u dospívajících nejsou „pouze křik o pomoc“ – jsou varováním, že systém selhal. Není potřeba čekat na sebevražedný pokus. Stačí, když dítě řekne: „Nevím, proč to má smysl“ nebo „Nikdo se o mě nestará“. To je signál. A na něj se musí reagovat – ne kritikou, ne záchranným přístupem „jen se drž“, ale podporou, která začíná u odborníka. Psychoterapie pro teenagery není o tom, že „je to špatné“ – je o tom, že se někdo naučí s tím žít. A v Česku už existují metody, které fungují: od pískoterapie přes herní terapii až po DBT dovednosti, které učí zvládat emoce bez sebevražedných myšlenek.

V této sbírce najdeš praktické příběhy, vědecky podložené informace a konkrétní kroky – jak rozpoznat, že dítě potřebuje pomoc, jak se k němu postavit, kdy vyhledat terapeuta a co dělat, když se odmítá mluvit. Nejde o teorii. Jde o to, abys mohl nebo mohla příští den udělat něco, co změní život.