Domácí úkoly v terapii: Proč je to klíčové a jak je dělat bez stresu

Domácí úkoly v terapii domácí úkoly v terapii, konkrétní cvičení nebo pozorování, která klient provádí mezi sezeními s terapeutem. Also known as terapeutické úkoly, it jsou nejčastější způsob, jak přenést poznatky z kanceláře do každodenního života. Nejsou to domácí úlohy, které byste měli splnit jen proto, že terapeut řekl. Jsou to malé, praktické kroky, které vám pomáhají změnit to, co vás trápí – třeba zvládnout craving, překonat sebekritiku nebo zpomalit reakci na stres. Pokud je děláte jen proto, že je musíte, tak je ztrácíte. Pokud je děláte proto, že chcete žít lépe, tak se stávají vaším nejsilnějším nástrojem.

Domácí úkoly v terapii psychoterapie, proces, ve kterém se člověk učí lépe rozumět svým myšlenkám, emocím a chování nejsou jen pro nějaké „speciální“ typy terapie. Dělají se v CBT, v DBT, v terapii závislostí, v rodinné terapii – všude, kde se chce změna stát reálnou. Třeba když se učíte zvládat abstinence, délkovou přestávku od látky nebo chování, které vás ničí, tak domácí úkol může být zaznamenat, kdy a proč vás přepadne touha. Nebo když pracujete na relaps, návratu ke škodlivému chování po období zdraví, tak úkol může být vytvořit seznam tří lidí, na které se můžete obrátit, když se cítíte na pokrači.

Největší chyba je dělat úkoly jako úkol. Ne jako nástroj. Není důležité, jestli jste zaznamenali všechny 7 křížků. Je důležité, jestli jste si všimli, že touha vás přepadne vždycky po večeři, když jste sami. Je důležité, jestli jste si všimli, že když řeknete „ne“, tak se necítíte jako poražený, ale jako někdo, kdo má kontrolu. Tyto vědomosti nezískáte tím, že budete sedět v kanceláři a poslouchat. Získáte je tím, že se podíváte do svého života a budete s ním upřímný.

Někteří lidé si myslí, že když neudělají úkol, tak je terapeut zklamaný. Nejsou. Terapeut je zklamaný, když se nezajímáte o to, co se děje vám uvnitř. Když řeknete: „Nevím, co jsem měl dělat,“ – to je v pořádku. Když řeknete: „Neřekl jste mi, co s tím mám dělat,“ – to je taky v pořádku. Ale když řeknete: „Nechal jsem to být, protože jsem se bál, že to neudělám správně,“ – to je ten moment, kdy se terapie zastaví. Nejde o to, jestli jste to udělali dobře. Jde o to, jestli jste to udělali vůbec.

Podívejte se na tyto články. Najdete tam příběhy lidí, kteří se naučili dělat domácí úkoly tak, aby je nezatěžovaly, ale osvobozovaly. Najdete návody, jak převést teoretické myšlenky na konkrétní kroky. Najdete způsoby, jak si úkoly přizpůsobit, když máte děti, práci, únavu nebo prostě nechcete dělat „ještě jednu věc“. Všechno to, co tady čtete, je o tom, jak se změnit – ne tím, že se snažíte být jiný, ale tím, že se začnete dívat na sebe jinak. A to se děje ne v kanceláři. Děje se doma. Mezi sezeními. V každém okamžiku, kdy si vyberete, co chcete dělat dál.