Enkopréza: Co to je a jak psychoterapie pomáhá s tělesnými a emocionálními důsledky

Enkopréza je enkopréza, nevolní nebo neúmyslné vyprazdňování střev u dětí starších než 4 let, které trvá déle než 3 měsíce a není způsobeno fyzickou nemocí. Also known as střevní inkontinence, it je často spojena s emocionálním stresem, traumatem nebo poruchami regulace těla.

Nejde o línost, ne o špatné výchovné metody. Mnoho dětí s enkoprézou se cítí hanbeně, vystavují se kritice a začínají se vyhýbat škole, spánku u kamarádů nebo rodinným akcím. V Česku se odhaduje, že až 1 z 20 dětí ve věku 6–10 let trpí touto formou tělesné reakce na psychické zátěže. A co je důležité – tato reakce se nevyřeší trestáním. Potřebuje psychoterapie, specifický přístup, který pracuje s tělem i emocemi současně. Věda ukazuje, že stres aktivuje autonomní nervovou soustavu tak, že tělo přestává reagovat na signály z tlustého střeva. Dítě prostě neví, že musí jít na záchod, nebo se bojí, že se to stane znovu – a tak se to stane.

Psychoterapie pro enkoprézu nepracuje jen s chováním. Pracuje s emocionální zátěží, která se ukládá v těle jako napětí, úzkost nebo pocit nebezpečí. Může jít o přesun, smrt blízké osoby, školní šikana, rodinné konflikty nebo jen dlouhodobý pocit, že „něco není v pořádku“. Děti to neumí slovy vyjádřit – ale jejich tělo ano. Proto se často používá pískoterapie, herní terapie nebo tělesně orientované metody. Ty umožňují dítěti vytvořit bezpečný prostor, kde může vyjádřit to, co nemůže říct.

U dospělých je enkopréza vzácnější, ale ne méně reálná. Někteří lidé ji přenášejí z dětství, jiní ji vyvíjejí po traumatu, porodu nebo při chronickém stresu. V těchto případech se psychoterapie zaměřuje na přerušení cyklu „stres – tělesná reakce – hanba – větší stres“. Práce se studem, všímavostí a způsoby, jak se znovu připojit ke svému tělu, může vést k trvalé změně.

Co najdete v článcích níže? Konkrétní příběhy o tom, jak děti přestaly být „nečisté“ a začaly se cítit v pořádku. Jak rodiče přestali kritizovat a začali podporovat. Jak terapeuté využívají hru, písek nebo jemný pohyb, aby tělo znovu naučilo poslouchat. A jak psychoterapie pomáhá i těm, kdo si myslí, že už je „příliš starý“ na to, aby se to nějak změnilo. Tady nejde o to, jak se toho zbavit – ale o to, jak se k sobě znovu připojit.