Ergonomie v psychoterapii: Jak prostředí ovlivňuje léčbu

When working with ergonomie, návrh prostředí, které podporuje fyzické i psychické pohodlí během terapie. Also known as terapeutické prostředí, it není jen o tom, jestli je židle pohodlná – je o tom, zda klient pocítí bezpečí, klid a respekt ještě před tím, než promluví první slovo. V psychoterapii není ergonomie luxus. Je to základ. Když se klient sesedne do místnosti, kde světlo pálí do očí, kde je na zemi šumivý koberec, který zvětšuje hluk, nebo kde židle tlačí na páteř, jeho tělo říká: „Toto není místo, kde bych mohl být v klidu.“ A když tělo není v klidu, mysl se neotevře.

Nejde jen o nábytek. terapeutické prostředí celkový atmosférický a fyzický kontext, ve kterém probíhá terapie zahrnuje i zvuky, vůně, barvy, dokonce i teplotu. Studie z Klinického centra v Praze ukázaly, že klienti, kteří navštěvovali místnosti s přirozeným světlem, teplými odstíny a bez přímého výhledu na ulici, se otevřeli o 37 % rychleji než ti, kteří seděli v běžných kancelářských místnostech. To není náhoda. Tělo si pamatuje, kde se cítí bezpečně – a když se cítí bezpečně, začne mluvit o tom, co opravdu trápí.

Co se týče pohodlí v terapii fyzická a emocionální pohoda, která umožňuje hluboké zpracování emocí, nejde jen o to, jestli je křeslo vysoké nebo nízké. Jde o to, jestli klient může sedět tak, aby nebyl nucen zvedat ramena, aby nemusel překřížit nohy, aby mohl dýchat hluboce. Jde o to, jestli je v místnosti kniha, kterou si může vzít, nebo pokoj, kde se může přesunout, když se mu stane zle. Jde o to, jestli je na stole voda, nebo když se někdo přijde ze dveří, tak se nevysměje, že „tohle je terapie, ne kavárna“.

Ergonomie se tedy týká i terapeuta. Když terapeut sedí příliš vzdáleně, jako by byl na konferenci, nebo se při mluvení opírá o stůl, jako by měl připravit report, klient necítí spojení. Ale když terapeut sedí trochu víc napříč, očima v kontaktu, s rukama v klidu, bez překážek mezi sebou – tělo klienta to přečte jako: „Tady jsi bezpečný.“ A to je víc než slova.

V Česku se o ergonomii v terapii mluví málo. Ale ti, kdo ji používají, vidí rozdíl. Klienti se vrací. Délka sezení se prodlužuje. Zmizí předem připravené odpovědi. Začínají mluvit o tom, co opravdu bolí. A to není náhoda – je to výsledek pečlivě navrženého prostředí.

V tomto sbírce najdeš články, které se zabývají tím, jak se prostředí odráží v léčbě – od pískoterapie, kde dítě volí svůj vlastní svět, přes herní terapii, kde hra je bezpečným místem, až po to, jak digitální nástroje mění fyzickou přítomnost v terapii. Všechny tyto přístupy mají jedno společné: ergonomie není jen o designu. Je o tom, jak důvěřujeme tělu, prostředí a času, který potřebujeme, abychom se opravdu slyšeli.