Klastr A: Co to je a jak ovlivňuje psychoterapii, závislosti a duševní zdraví

When working with Klastr A, skupina poruch osobnosti charakterizovaná podezřívavostí, excentrickým chováním a emocionální odnětí. Also known as paranoidní, schizoidní a schizotypální porucha osobnosti, it je často spojována s vyšším rizikem závislostí a obtížemi ve vztazích. Klastr A není jen seznam diagnóz — je to způsob, jakým mozek zpracovává bezpečí, důvěru a kontakt s ostatními. Lidé s těmito poruchami často nevěří, že někdo skutečně chce pomoci. A právě proto se u nich závislosti vyskytují častěji — jako způsob, jak zvládnout pocit izolace nebo nebezpečí.

Když se Klastr A potká se závislostí, vzniká duální diagnóza, současná přítomnost závislosti a psychické poruchy. Also known as komorbida, it je v Česku běžná u 18 % závislých, ale často přehlížená. Léčba jen alkoholu nebo narkotik bez řešení základní poruchy osobnosti selhává. Příklad: muž s paranoidní poruchou osobnosti, který pije, protože věří, že mu lidé dávají otrávené nápoje. Pokud ho terapeut poučí o abstinenčních technikách, ale nezvládne jeho podezřívavost, léčba se zhroutí. To je důvod, proč integrovaná péče, která řeší obě diagnózy najednou, je jediná cesta k trvalému výsledku.

Psychoterapie pro Klastr A nejde o to, přesvědčit člověka, že je v pořádku. Jde o to, postupně vytvořit prostor, kde se může cítit bezpečně — i když si myslí, že není. Metody jako mentalizační přístup (MBT) nebo specifická verze KBT pomáhají lidem pochopit, že jejich myšlenky o ostatních nejsou vždy pravdivé. Nejde o to, aby změnili svůj pohled — ale aby se naučili, že jejich pohled může být zkreslený. A to je klíčové, když se vám někdo přizná, že věří, že ho terapeut sleduje skrze kameru.

V této sbírce najdete články, které se přímo dotýkají těchto témat: jak se Klastr A projevuje u závislých, proč se často potkává s poruchami příjmu potravy, jak vytvořit krizový plán, když je riziko sebevraždy vysoké, a proč je důležité, aby terapeut pochopil, že „nepřátelský“ klient může být jen strašený. Nejsou to teorie — jsou to příběhy lidí, kteří se naučili žít s tím, že se cítí jako cizí ve vlastní kůži. A najdou cestu ven — ne tím, že změní svou povahu, ale tím, že se naučí, že nejsou sami.