Neurodiverzní terapie: Jak pomáhat lidem s autismem, ADHD a jinými neurologickými odlišnostmi

Neurodiverzní terapie je neurodiverzita, přirozená variabilita lidského mozku, která zahrnuje autismus, ADHD, dyslexii a další neurologické odlišnosti. Also known as neurologická rozmanitost, it nevyžaduje léčbu, ale přizpůsobení – a terapeutickou podporu, která respektuje, jak tento mozek funguje. Nejde o to, aby se člověk „napravil“, ale aby se naučil žít s tím, co je, a aby se svět kolem něj trochu přizpůsobil. V Česku se tento pohled pomalu mění – místo toho, abychom se snažili změnit dítě s PAS, začínáme měnit školy. Místo toho, abychom trápili dospělého s ADHD tím, že se má „víc soustředit“, učíme ho strategiím, které skutečně fungují pro jeho typ mozku.

Neurodiverzní terapie autismus, neurologická odlišnost, která ovlivňuje komunikaci, sociální interakce a smyslovou zpracování nesnaží „vyléčit“ neschopnost zřetelně vyjádřit emoce – místo toho učí, jak tyto emoce rozpoznat, jak je vyjádřit jinými způsoby, a jak lidé kolem pochopit, že ticho neznamená nezájem. ADHD, neurologický stav, který ovlivňuje regulaci pozornosti, impulsivity a aktivace není problém se soustředěním – je to problém se spuštěním a udržením. Terapie pro ADHD tedy neříká „sedni a dělej“, ale „jakým způsobem ti můžu pomoci začít?“. Věda už ví: stimulancia sama o sobě nestačí. Potřebujete i terapii, která vám pomůže vytvořit strukturu, která váš mozek pochopí – a to je přesně to, co najdete v článcích o behavioral parent training nebo kognitivně behaviorální terapii pro ADHD.

Neurodiverzní terapie nepracuje jen s jednotlivci. Pracuje s rodinami, školami, pracovišti. Když rodič pochopí, že jeho dítě neodmítá pravidla – prostě je pro něj nesrozumitelná – změní se celý vztah. Když zaměstnavatel ví, že příliš hlasitá kancelář neznamená „neposlušnost“, ale přetížení smyslů, změní se pracovní prostředí. A když terapeut nevidí v klientovi „poruchu“, ale jiný způsob, jak vnímat svět, změní se celá terapie. V našich článcích najdete přístupy, které toto respektují: od pískoterapie pro děti, které nemohou říct, co cítí, až po compassion-focused terapii, která pomáhá lidem překonat vnitřní hanbu, že nejsou „normální“.

Tady nejsou články o tom, jak se „napravit“. Jsou tu články o tom, jak se přizpůsobit – sobě, svému mozku, svému prostředí. Kde najít terapeuty, kteří neříkají „musíš se změnit“, ale „ukážu ti, jak žít s tím, co jsi“. Kde najít strategie, které fungují pro těch, kdo nevidí svět stejně jako všichni ostatní. A kde najít potvrzení: že nejsi chybný. Jen jsi jiný. A to není problém. To je výchozí bod.