Co je skutečně chronická prázdnota?
Nejde o to, že jste unavení nebo máte špatný den. Chronický pocit prázdnoty je něco jiného. Je to ten cit, že i když máte přátele, práci, domov, dokonce lásku - něco vnitřně chybí. Není to smutek. Není to deprese. Je to jako když jste v prázdné místnosti, která vypadá jako domov, ale nikdy nebyla skutečně vaším domovem. Tento pocit je častý u lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO), ale neznamená, že jste „poškození“. Je to existenciální volání. Něco vás žádá, abyste se zeptali: Co mi vlastně chybí?
Proč právě existenciální přístup?
Když se podíváte na běžné terapie, často se zaměřují na to, jak přestat sebepoškozovat, jak řídit emoce nebo jak se vyhnout konfliktům. To je důležité. Ale pokud jste už všechno zkusili a stále se cítíte jako „nějaký stín“, potřebujete něco hlubšího. Existenciální psychoterapie se neptá: „Jak se vám daří?“ Ale: „Co vás vlastně drží naživu?“
Tento přístup vychází z práce Viktora Frankla a Rollo Maye - lidí, kteří prožili válečné traumata a přesto objevili, že lidská duchovní potřeba není štěstí, ale smysl. U lidí s HPO je tento smysl často ztracen v dětství. Když jste dítě, které nebylo viděno, slyšeno nebo přijato, učíte se, že „já“ neexistuje. A tak v dospělosti hledáte to, co vás vlastně dělá, jenže všechno, co zkoušíte - lásku, práci, cestování - se stává jen náhradou. Existenciální terapie vám neříká, abyste to hledali jinde. Říká vám: Podívejte se dovnitř. To, co chybí, je vaše vlastní přítomnost.
Pět dimenzí, které vás mohou vrátit k sobě
Existenciální terapie nepracuje s příznaky, ale s hlubokými otázkami života. Pro klienty s chronickou prázdnotou a HPO je klíčových pět dimenzí:
- Smysl a nesmysl - Proč mám dělat to, co dělám? Je to jen způsob, jak vyplnit prázdnotu, nebo to má pro mě význam?
- Svoboda a odpovědnost - Kdo jsem, když nejsem to, co ostatní očekávají? Kdo jsem, když nemusím být „dokonalý“?
- Izolace a souvislost - Cítím se sám, i když jsem v lásce. Je to moje chyba, nebo je to přirozená část toho, jak jsem vyrůstal?
- Smrt a život - Když vím, že všechno skončí, proč bych měl žít? A co kdyby život nebyl o tom, jak se dostat na konec, ale o tom, jak být přítomen na cestě?
- Identita a nejistota - Kdo jsem, když nevím, kdo jsem? A co kdyby to bylo v pořádku?
Tyto otázky nejsou teoretické. Každá sezení je o tom, jak je žít. Ne o tom, jak je odpovědět. A to je přesně to, co potřebujete.
Co se děje ve skutečném sezení?
Neexistuje „technika“ na to, jak „napravit“ prázdnotu. Je to dialog. Terapeut vás nevede. Nenechá vás, abyste se jen snažili „být lepší“. Místo toho vás vede k tomu, abyste se ptali: „Co se stalo, když jsem se naposledy cítil skutečně přítomen?“
Je to jako hledání domova, který jste nikdy neměli. Terapeut vám neříká, kde je ten domov. Ukazuje vám, jak ho hledáte. A často to znamená, že se podíváte na vztahy, které jste dříve považovali za „ztracené“ - s rodiči, s sebou, s tím, co jste chtěli být, ale nikdy jste se toho odvážili.
Průměrná délka terapie je 24 měsíců. To zní jako dlouho. Ale když jste v životě 30 let a vždy jste cítili, že něco chybí - 24 měsíců je krátký čas na to, abyste se konečně našli.
Cena, doba a přístup
V České republice stojí jedno sezení mezi 800 a 2500 Kč, průměr je kolem 1550 Kč. To je více než klasická psychoterapie, ale to je v pořádku. Tato práce není o tom, jak se „vyléčit“. Je o tom, jak se „přeměnit“.
Největší výzvou není cena. Je to trpělivost. Většina lidí přeruší terapii do 3-4 měsíců, protože se cítí, že „nic se nestává“. Ale změna přichází pomalu. Až po 6-8 měsících začnou lidé popisovat: „Poprvé jsem si všiml, že jsem nebyl vždycky v tom, co dělám.“
Je to jako výsadba stromu. Nevidíte kořeny. Nevidíte růst. Ale jednoho dne se probudíte a uvidíte, že jste už nebyli tím, kdo jste byli.
Co říkají odborníci?
Prof. Jiří Jelínek říká: „Prázdnota není symptom. Je to volání.“ To znamená, že když cítíte prázdnotu, neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že vaše duše volá po něčem autentickém. A to je důvod, proč existenciální terapie funguje. Nenechává vás, abyste prázdnotu potlačovali. Pomáhá vám ji přeměnit.
Na druhé straně, PhDr. Petra Dvořáková upozorňuje: „Pro některé klienty je přílišné zaměření na smysl nebezpečné.“ Když jste v akutní krizi - když máte myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškozování - potřebujete nejprve bezpečnost. To je důvod, proč mnoho terapeutů kombinuje existenciální přístup s DBT (dialecticko-chovánílní terapií). DBT vám dá nástroje, jak se udržet naživu. Existenciální terapie vám dá důvod, proč chcete žít.
Co říkají lidé, kteří to prožili?
Na fóru Nejsem psychopat.cz uživatelka „Anonymní27“ píše: „Po dvou letech jsem pochopila, že prázdnota není mé selhání. Je to prostor, kde můžu být sama sebou.“
28letá klientka z časopisu Psychoterapie říká: „Naučila jsem se, že prázdnota není díra, kterou musím zaplnit. Je to okno, kterým vidím své skutečné já.“
Ti, kteří to prožili, neříkají: „Už jsem v pořádku.“ Říkají: „Už nejsem posedlá tím, abych byla v pořádku.“
Proč to nefunguje pro všechny?
Existenciální terapie není řešení pro každého. Pokud jste v akutní fázi HPO - když se neumíte zadržet, když se ztrácíte v emoci, když se sami sobě ubližujete - potřebujete nejprve strukturu. Potřebujete DBT. Potřebujete bezpečnost. Existenciální přístup vám to nedá. Ale když máte základ - když už víte, jak se zadržet - potom vás tento přístup přivede tam, kde jste nikdy nebyli: k sobě samému.
Studie z roku 2021 ukazují, že existenciální přístup má 68% úspěšnost v redukci prázdnoty po 18 měsících. To je o 15% více než klasická CBT. Ale to platí jen pro lidi, kteří přežili první rok. Kdo přeruší dříve - nezíská výsledek. A to je klíč.
Co je další krok?
Největší překážkou je nedostatek terapeutů. V České republice je jen 28% psychoterapeutů certifikovaných v existenciální psychoterapii. A z nich jen 5% se specializuje na HPO. To znamená, že pokud chcete tuto terapii, budete muset hledat. Bude to těžké. Ale to, co hledáte, není jen terapeut. Je to někdo, kdo vás uvidí - ne jako „pacienta“, ale jako člověka, který má právo být.
První krok? Najděte někoho, kdo vás nechá, abyste se ptali. Kdo vás neříká, abyste „byli silní“. Kdo vás nechá, abyste řekli: „Nevím, kdo jsem.“ A kdo vám odpoví: „To je přesně tam, kde začínáme.“
Co se děje v budoucnu?
Na Masarykově univerzitě právě zkoumají, jak digitální izolace ovlivňuje prázdnotu u mladých lidí. V Římě byl představen nový model „Existenciální DBT“, který spojuje strukturu s hloubkou. A do konce roku 2025 bude vydán první český manuál pro terapeuty, kteří pracují s chronickou prázdnotou.
Toto není jen terapie. Je to kultura. Kultura, která uznává, že někdy je největší léčba to, že někdo jen sedí s vámi, když se necítíte jako člověk. A vás nechá být tím, kdo jste.
Je chronická prázdnota stejná jako deprese?
Ne. Deprese je stav s fyzickými příznaky - únavou, ztrátou apetitu, nespavostí. Chronická prázdnota je vnitřní pocit, že „nic nemá význam“, i když všechno funguje. Může se vyskytovat u lidí, kteří nejsou deprese, ale cítí, že život je „prázdný“ - jako by žili na pozadí svého vlastního života.
Může existenciální terapie pomoci i bez diagnózy HPO?
Ano. Chronická prázdnota se vyskytuje i u lidí bez diagnózy. Může být způsobena traumatem, ztrátou, nebo dlouhodobým pocitem, že jste „nevážení“. Existenciální terapie se nezaměřuje na diagnózu, ale na váš zážitek. Pokud cítíte, že „něco chybí“, i když máte všechno, může vám tato terapie pomoci.
Proč je terapie tak dlouhá? Není to příliš mnoho času?
Protože prázdnota nevznikla za pár týdnů. Vznikla v dětství - v tichých chvílích, kdy jste nebyli viděni, kdy jste se učili, že „nejsou důležitý“. Změnit to znamená přestavět celý vnitřní svět. To nejde rychle. Ale výsledek není jen „méně bolesti“. Je to „víc života“. A to stojí za čas.
Je možné kombinovat existenciální terapii s léky?
Ano. Léky neřeší smysl, ale mohou stabilizovat emoce. Pokud máte návaly úzkosti, deprese nebo impulzivní chování, léky mohou být pomocí. Existenciální terapie vám pak pomůže pochopit, proč jste to potřebovali. To je důležité - léky nejsou řešením. Jsou jen mostem k tomu, kde se můžete začít ptát.
Jak najít kvalifikovaného existenciálního terapeuta v ČR?
Začněte u České společnosti pro existenciální psychologii. Hledejte terapeuty, kteří mají certifikaci v existenciální psychoterapii a mají zkušenosti s hraniční poruchou osobnosti. Ptajte se: „Máte zkušenosti s klienty, kteří cítí „stesk po domově“?“ Pokud neví, co tím myslíte - hledejte dál. Tento přístup vyžaduje hluboké porozumění - ne jen titul.
