Duální diagnóza: Jak léčit závislost a psychickou poruchu současně

Stojíte před tím, že někdo, koho znáte, nebo možná sami, má závislost na návykové látce a zároveň trpí depresemi, úzkostí, schizofrenií nebo hraniční poruchou osobnosti? To není jen špatná náhoda. To je duální diagnóza - a je to běžnější, než si většina lidí myslí.

V České republice má přes 18 % všech lidí léčených pro závislost současně i diagnózu psychické poruchy. U každého pátého pacienta s duševní nemocí se objeví v některé fázi života i problém s užíváním látek. Tyto dvě nemoci se nejen spolu vyskytují - vyvolávají a zhoršují se navzájem. Když někdo pije, aby utlumil úzkost, alkohol zhoršuje úzkost. Když někdo má schizofrenii, může se k drogám obrátit jako k způsobu, jak si zvládnout halucinace nebo paranoii. A tak se to točí ve smyčce.

Co je duální diagnóza opravdu?

Duální diagnóza není jen „mám obě“ - je to systémový problém. Je to stav, kdy dvě samostatné nemoci spolu nejen koincidují, ale interagují. Jeden základní prvek: závislost na návykové látce (alkohol, metamfetamin, opioidy, nikotin) nebo nelátková závislost (hráčství, kompulzivní nakupování, závislost na internetu). Druhý prvek: psychická porucha - deprese, úzkostná porucha, schizofrenie, porucha příjmu potravy, hraniční porucha osobnosti, PTSD.

Nejčastější kombinace v ČR? Závislost na alkoholu nebo drogách a hraniční porucha osobnosti. Podle výzkumu z Bohnic se u 72 % lidí s kombinovanou závislostí (např. alkohol + drogy) nachází výrazné poruchy osobnosti. U hráčů je to 65 %. U alkoholiků 49 %. To není náhoda. Některé psychické poruchy zvyšují náchylnost k závislosti - a naopak.

Proč standardní léčba selhává?

Když jde člověk do odvykacího centra, často se zaměří jen na to, aby přestal užívat. Psychická porucha se ignoruje. A naopak - když jde člověk k psychiatrovi, léčí se jen úzkost nebo deprese, zatímco užívání drog zůstává neřešené.

To je jako léčit zlomenou nohu a zároveň ignorovat infekci v raně. Obě věci se navzájem zhoršují. Návyková látka snižuje účinek antidepresiv. Deprese zvyšuje riziko recidivy. Psychóza způsobená metamfetaminem se může stát trvalou, pokud se nezastaví užívání. A když se pacient necítí lépe, zpět k látkám. A tak to znovu.

Studie z Národní linky pro odvykání ukazují: když se léčí jen jedna diagnóza, recidiva během prvního roku činí 78 %. Když se léčí obě současně, klesá na 42 %. To je rozdíl mezi životem a smrtí.

Integrovaná léčba: Jak to vlastně funguje?

Neexistuje žádný „jeden správný způsob“, ale existuje jeden, který funguje - a to integrovaná léčba. To znamená, že jedna týmová skupina, se stejným plánem, léčí obě nemoci najednou. Psychiatr, adiktolog a klinický psycholog sedí u jednoho stolu. Komunikují. Nastavují léky, terapie a plány společně.

Podle protokolu Psychiatrické nemocnice Bohnice (oddělení č. 16) se léčba dělí do čtyř fází:

1. Detoxikační fáze (7-14 dní): Vysušení těla pod dohledem. Nejen fyzické, ale i psychické sledování. Některé pacienty zde čekají závažné psychózy nebo sebevražedné myšlenky.
2. Stabilizační fáze (4-6 týdnů): Farmakoterapie. Léky na deprese, úzkost, psychózu. Důležité: léky musí být vybrány tak, aby nevyvolávaly závislost. Např. některé antidepresivy jsou bezpečné, jiné ne.
3. Intenzivní terapie (8-12 týdnů): Kognitivně-behaviorální terapie, skupinová terapie, relapsová prevence. Zde se učí pacient, jak rozpoznat, kdy ho závislost „přetíží“ a jak se k tomu vyhnout bez látek.
4. Transfér do ambulantní péče: Po výpisu z nemocnice následuje pravidelné sledování - minimálně 6 měsíců. Bez toho se většina vrátí.

Výsledky? Po 12 měsících integrované léčby dosáhne 45 % pacientů remise obou poruch. U sekvenční léčby (nejprve závislost, potom psychická porucha) je to jen 28 %.

Kdo léčí? Kde najít pomoc?

V Česku je jen 12 specializovaných oddělení pro duální diagnózu. Celková kapacita: 350 lůžek. Potřeba: 850. To znamená, že čekání na místo trvá v průměru 14 týdnů. V té době se stav pacienta zhoršuje. Někdo zemře. Někdo se ztratí.

Největší centra:

• Psychiatrická nemocnice Bohnice - oddělení č. 16, založené v roce 2003. První a největší centrum v zemi.
• Renadi Brno - založené v roce 2009, specializuje se na kombinované přístupy.
• TK Tao - spolupracuje s Renadi, nabízí komplexní ambulantní programy.

Ještě větší problém: mnoho lékařů, terapeutů i příbuzných neví, co duální diagnóza je. Před pěti lety byla většina pacientů přesměrovávána z jednoho zařízení do druhého, jako míč. Dnes je to lepší - ale stále nedostatečně.

Co pacienti říkají - co jim pomohlo?

Na dotazníkových škálách z Bohnic pacienti hodnotili tyto prvky léčby jako nejúčinnější:

• Individuální terapie s psychologem - 4,7/5. Tady se naučí pochopit, proč začali užívat a jak to souvisí s jejich emocemi.
• Skupinová terapie s lidmi s podobnými problémy - 4,5/5. „Nechápu, že jsem nejediný, kdo se cítí takhle.“
• Farmakoterapie s kontrolou hladin v krvi - 4,3/5. Více než 70 % pacientů potřebuje pravidelně kontrolovat, zda léky fungují a nejsou toxické.

Největší kritika? Čekání. A pak - neexistence následné péče. 68 % pacientů říká, že po výpisu se cítí opuštění. Nikdo nevolá. Nikdo nekontroluje. A pak - návrat.

Rodina je klíč - ale ne všichni ji mají

Bez podpory rodiny je šance na úspěch o 27 % nižší. To ukazují data z organizace CAS Benešov, která od roku 2018 pomáhá příbuzným pochopit, co se děje. Rodiče nevědí, jestli mají vyčítat, nebo podporovat. Manželé nevědí, jestli mají zůstat, nebo odejít. Děti se cítí vinné.

Je třeba vzdělávat i rodiny. Ne jen pacienty. A ne jen lékaře. Když rodina pochopí, že závislost není „zlý výběr“, ale nemoc, která se vyvíjí z bolesti, změní se všechno.

Co se děje v budoucnu?

V roce 2023 byl spuštěn projekt DualCare, který má vytvořit standardizovaný protokol pro celou ČR. Cíl: do roku 2025 zavést ho ve všech psychiatrických zařízeních. Pokud se podaří, úspěšnost léčby by mohla vzrůst o 25 % do roku 2026.

Stále ale roste počet případů - o 4,2 % ročně. A největší nárůst je u nelátkových závislostí - hráčství, kompulzivní nakupování - kombinovaných s poruchami osobnosti. Toto je nová vlna. A zdravotnictví se na ni stále připravuje.

Je jasné: duální diagnóza už není výjimka. Je to standard. A standardní přístup - oddělená léčba - už nestačí. Potřebujeme týmy, které komunikují. Potřebujeme místa, kde se čeká méně. Potřebujeme následnou péči. A potřebujeme, aby lidé pochopili: závislost a psychická porucha nejsou vina. Jsou nemoc. A léčit se dají - ale jen spolu.