Peer podpora není jen další služba v systému duševního zdraví. Je to lidský kontakt, který může změnit celý průběh léčby. Když někdo, kdo prožil stejné bolesti, stejné noční úzkosti, stejný pocit, že ti nikdo nevěří, sedne k tobě a řekne: „Já jsem to taky prošel“, všechno se změní. Nejde o radu, nejde o terapii. Jde o to, že někdo ví. A to stačí.
Co je peer podpora skutečně?
Peer podpora je když člověk, který má zkušenost s duševním onemocněním, pomáhá jinému člověku, který je právě ve stejné situaci. Nejde o lékaře, nejde o psychologa. Jde o někoho, kdo už prošel tím, co teď prožíváš. V České republice se to už několik let formálně rozvíjí. V roce 2020 ho Ministerstvo zdravotnictví zahrnulo do Národního akčního plánu pro duševní zdraví 2020-2030. To znamená, že už není jen dobrovolná iniciativa - je to část systému.
Peer konzultant je člověk, který absolvoval speciální vzdělávání - ne jen o duševních nemocích, ale o tom, jak s nimi pomáhat. Existují čtyři typy rolí: peer konzultant, peer lektor, peer advokát a peer hodnotitel. Každý má jinou úlohu. Někdo vede skupinová setkání, někdo pomáhá při rozhodování o péči, někdo školí další lidi. Ale všechny mají jedno společné: mají žitou zkušenost s duševním onemocněním. A to je to, co dělá rozdíl.
Proč to funguje, když jiné věci nefungují?
Když jsi v krizi, nechceš slyšet, že „všechno bude v pořádku“. Chceš slyšet: „Vím, jak se to cítí. Já jsem to taky prožil. A vyšel jsem z toho.“
Podle zkušeností peer konzultantky Ingzy z Moldavska, která působí v ČR, klienti jsou často „příjemně překvapeni“, když zjistí, že ten, kdo jim pomáhá, trpěl stejnými problémy. „Díky tomu rychleji získávám jejich důvěru, dá jim to naději, že se také mohou vyléčit,“ říká. To není teorie. To je realita. Když se lidé cítí pochopení, začnou mluvit. A když začnou mluvit, začnou se léčit.
Na rozdíl od terapeuta, který může být vzdálený, peer konzultant není „odborník“. Je to spolucestník. A to je silnější než jakákoliv certifikace. Není potřeba vysvětlovat, co je to depresivní závrať nebo jak se cítí, když tě nikdo nechápe. Stačí mlčet. A sedět vedle.
Kde je peer podpora dostupná?
Teď je to ještě omezené. Většina peer konzultantů pracuje v rámci projektu PodUP, který vede Reforma psychiatrie, nebo v organizacích jako Charity Česká republika. V Praze a některých velkých městech je možné najít podporu. V regionech? Často ne.
Podle odhadů je v České republice aktuálně asi 50 certifikovaných peer pracovníků. V Nizozemsku jich je přes 1 200. V Rakousku je peer podpora plně začleněna do systému zdravotního pojištění - ti lidé dostávají plat, mají pracovní smlouvu, vzdělávání a jasnou roli. V ČR to stále není tak. Peer konzultanti často pracují jako dobrovolníci, nebo v rámci projektů s omezeným financováním.
Problém není jen v penězích. Je to i ve vědomí. Mnoho lékařů, sestřiček, sociálních pracovníků pořád nechápe, že peer konzultant není „někdo, kdo má problémy a pomáhá“. Je to odborník - s jiným typem odbornosti. S odborností života.
Co říká stát a jak se to mění?
V dubnu 2025 Ministerstvo zdravotnictví vydalo novou metodiku: „Jak vytvořit plán zapojování peer pracovníků a peer pečujících v oblasti péče o duševní zdraví“. To je velký krok. V ní je napsáno přesně, jak instituce mohou začít - od výběru kandidátů, přes definici role až po to, jak jim zaplatit.
Peer pečující je v této metodice definován jako někdo, kdo svou zkušenost veřejně sdílí - třeba vedením svépomocných skupin, účastí na rozhodování o péči nebo školováním. A to je důležité. Nejde jen o pomoc jednotlivcům. Jde o to, aby lidé s duševními onemocněními měli hlas v systému, který je má léčit.
Cílem Národního akčního plánu je do roku 2030 mít peer konzultanty ve všech klíčových zařízeních. A podle odborníků by to mohlo být realitou už do roku 2027 - pokud se najde trvalé financování a legislativa se upraví. Zatím to ale zůstává v rukou několika organizací a nadací.
Co se stane, když to nepůjde dál?
Peer podpora není luxus. Je to efektivní nástroj. Studie ukazují, že lidé, kteří mají přístup k peer podpoře, mají méně hospitalizací, méně rekidiv a rychleji se zotavují. A to všechno bez léků. Jen s lidským spojením.
Když se to nezavede široce, ztrácíme možnost změnit systém zevnitř. Ztrácíme lidé, kteří mohou být mostem mezi lékaři a pacienty. Ztrácíme naději. A naděje je v duševním zdraví to nejdůležitější, co máš.
Peer konzultantka Inga říká: „Více bychom měli zapracovávat na informování veřejnosti a na inkluzi lidí s psychickými problémy do společnosti.“ A má pravdu. Pokud budeme pokračovat v tom, že duševní onemocnění je něco, co se musí skrývat, peer podpora nebude mít šanci. Ale pokud se začneme učit, že zkušenost s nemocí není slabinou - ale silou - pak se věc změní.
Jak můžeš pomoci?
Nejsi musí být peer konzultant, abys přispěl. Pokud pracuješ v zdravotnictví, začni se ptát: „Máme tady někoho, kdo má zkušenost s duševním onemocněním a pomáhá ostatním?“ Pokud jsi členem správní rady nemocnice, zeptej se: „Proč nezavádíme peer podporu?“
Pokud jsi někdo, kdo prošel duševní nemocí, a chceš pomáhat - neváhej. Projekt PodUP nabízí vzdělávání. Není potřeba být „vyléčený“. Stačí být živý. A ochotný sdílet.
Peer podpora není o tom, aby se někdo „napravil“. Je o tom, aby se někdo necítil sám. A to je mocnější než všechny léky dohromady.
Co je rozdíl mezi peer konzultantem a psychologem?
Psycholog má vzdělání v psychologii a pomáhá s terapií, analýzou myšlenek a chování. Peer konzultant nemá formální vzdělání v psychologii, ale má žitou zkušenost s duševním onemocněním. Jeho úloha není léčit, ale podporovat, naslouchat a ukazovat, že se to dá překonat. Neříká: „To je normální.“ Říká: „Já jsem to prožil. A já jsem tu.“
Může někdo, kdo má stále problémy, být peer konzultant?
Ano. Není potřeba být „vyléčený“. Stačí být stabilní a ochotný pomáhat. Mnoho peer konzultantů stále prochází léčbou, užívají léky nebo mají období obtíží. To není slabinou - je to součást jejich odbornosti. Oni vídí, jak se cítí v krizi, protože ji stále cítí. A to jim dává hlubší přístup k klientům.
Je peer podpora zdarma?
Ano, pro klienty je peer podpora zdarma. Peer konzultanti pracují v rámci projektů nebo organizací, které jsou financovány z veřejných nebo nadacních zdrojů. V některých případech, například u zdravotnických pracovníků, je služba zdarma i pro zaměstnance - jako například u FNOL, kde peer peer podporu poskytuje kolegovi, který prožil psychickou přetíženou situaci.
Proč se peer podpora nešíří rychleji v ČR?
Hlavní překážky jsou tři: chybí trvalé financování, nejsou jasná pracovní místa podle zákona a mnoho profesionálů nechápe roli peer konzultanta. Někteří je považují za „příbuzné“ nebo „osoby s problémy“, ne za odborníky. To brání jejich zapojení do standardních pracovních poměrů. Navíc je většina aktivit závislá na projektech, které končí.
Kde se můžu naučit být peer konzultant v ČR?
Nejznámější program je Projekt PodUP, který vydává Reforma psychiatrie. Nabízí čtyři vzdělávací moduly: Peer KONZULTANT, Peer LEKTOR, Peer ADVOKÁT a Peer HODNOTITEL. Vzdělávání je zdarma a je určeno pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Kontaktujte Reformu psychiatrie nebo Charity Česká republika pro více informací.
Co dál?
Peer podpora je jedna z mála věcí v duševním zdraví, která nevyžaduje nové léky, nové technologie nebo nové budovy. Vyžaduje jen jednu věc: odvahu být upřímný. A ochotu naslouchat.
Je to nejjednodušší a zároveň nejsilnější forma pomoci. A v ČR máme šanci ji udělat běžnou. Ne jen v Praze. Ne jen v nějakém projektu. Ale v každé nemocnici, v každém centru, u každého, kdo potřebuje slyšet: „Neníš sám.“
