Uvažujete o tom, že vaše dítě by mohlo potřebovat pomoc, ale nechápe, proč nechce mluvit o svých strašidelných snách nebo proč se každý den probouzí s bolestí bříška, když nic nemá? Herní terapie není magie, ale věda, která funguje právě proto, že se neodvolává na slova - ale na hru. A pro dítě je hra nejvážnější věc na světě.
Proč hra je pro děti větší než jen zábava
Dospělí si myslí, že hra je způsob, jak děti zabavit. Ale pro dítě je hra jeho jazyk. Když malé dítě hraje s panenkou, která má operaci, nehrává si. Zpracovává to, co vidělo v nemocnici. Když malý kluk vytáhne z krabice zbraně a střílí na hráčky, nejeví agresivitu. Zkouší pochopit, proč se jeho rodiče hádají. Hra je pro děti to, co pro dospělé je rozhovor s terapeutem - jen bez slov, bez strachu, že něco řekne špatně.
Podle Univerzity Karlova je hra neodmyslitelnou součástí zdravého vývoje. Děti od 2,5 do 12 let používají hru k tomu, aby zpracovávaly zážitky, které jim přesahují schopnost vyjádřit je slovy. Herní terapie to využívá. Není to hraní na hračky. Je to terapeutický proces, kde dítě v bezpečném prostředí získává kontrolu nad tím, co ho děsí.
Co se děje v herničce?
Herní terapie probíhá ve speciálně vybavené místnosti - herničce. Tam nejsou jen panenky a autíčka. Jsou tam i hračky, které umožňují vyjádřit agresii - kladívka, pěstní pěšáky, plastové zbraně. Jsou tam barvy, písek, houbičky, které umožňují tvořit, ničit, měnit. A je tam terapeut, který neříká: „Co to je?“, ale sedí vedle a sleduje. Neřeší, co dítě dělá. Přijímá to.
Nejčastěji se používá nedirektivní přístup. To znamená, že terapeut nevede hru. Neříká: „Teď si zahrajeme, že jsi lékař.“ Dítě si to vybere samo. A právě v této svobodě se objeví to, co skrývá. Když dítě nechá panenku umřít, neznamená to, že je špatné. Znamená to, že něco v jeho životě zemřelo - možná jeho pocit bezpečí, když rodiče začali hádat.
V nemocnicích se herní terapie používá před operacemi. Dítě si na svém lůžku zahraje, že je lékař a vymyslí, jak se má připravit na jeho zákrok. A když se to pak skutečně stane, už to nezní jako něco, co se mu stane - ale jako něco, co on sám zvládl. Podle předběžných výsledků projektu Ministerstva zdravotnictví z roku 2024, 78 % dětí, které absolvují alespoň 8 sezení herní terapie před operací, je mnohem klidnější při opakovaných výkonech. Nebojí se, protože už to jednou zvládly - ve hře.
Komu pomáhá herní terapie?
Herní terapie není jen pro děti v nemocnici. Pomáhá i těm, kdo se cítí „divně“ doma, ve škole, nebo vůbec někde.
- Děti s úzkostí: Když se dítě nechce vracet do školy, má noční můry nebo se stále chytá za bříško - herní terapie pomáhá najít zdroj strachu, který se nechce projevit slovy.
- Děti s emocionálními potížemi: Když se dítě rychle rozzlobí, nebo se zavře do sebe a nechce mluvit - hra mu dává prostor, jak to vyjádřit bez slov.
- Děti s psychogenními příznaky: Bohatě se ukazuje, že herní terapie pomáhá s častými bolestmi hlavy, astmatem, enurézou nebo enkoprézou, kdy neexistuje fyzická příčina - ale emocionální ano.
- Děti s vývojovými poruchami: U dětí s autismem nebo dysfázií je hra jediným spolehlivým kanálem komunikace. Terapeut se připojuje k jejich světu - ne snaží se jej změnit.
Centrum Terapie smíření uvádí, že v případě psychogenních bolestí a tiků je často možné pozorovat výrazné zlepšení již po 6-8 sezeních. Nejde o „vyléčení“ - jde o to, aby dítě získalo nástroje, jak si s tím poradit.
Kdo je herní terapeut?
Herní terapeut není někdo, kdo jen hraje s dětmi. Je to odborník - obvykle dětský klinický psycholog - který absolvoval speciální výcvik. V České republice se jedná například o odbornice jako Gražina Kokešová Kleinová, která má za sebou desítky let praxe a více než 200 klientů.
Terapeut musí umět dvě věci: nechat se vtáhnout do dětského světa a zároveň zachovat profesionální hranici. Musí být schopen plakat, když dítě pláče, smát se, když dítě směje - ale nesmí se nechat zneužít. Není to „přítel“. Je to bezpečný dospělý, který neodchází, když je hra těžká.
Je důležité rozlišit herní terapii od běžné hry. Když dítě hraje doma s bratrem, je to hra. Když hraje s terapeutem, je to terapie - i když se to na první pohled neliší. Rozdíl je v úmyslu a kontextu. Terapeut sleduje, co se děje - jak se mění hra, jak se mění dítě, jak se mění jeho vztah k hračkám.
Je to vědecky prokázáno?
Na to je odpověď jednoduchá: ne všude, ale všude tam, kde se to měří, funguje.
Kritici, jako prof. Škoda z 1. LF UK, upozorňují, že herní terapie je obtížně kvantifikovatelná. Neexistuje žádný test, který by řekl: „Dítě má 70 % zlepšení.“ Výsledky jsou subjektivní - rodiče říkají: „Už se nebojí nočních výkonných.“ Učitelka: „Nevyřkne se už při každém výzvě.“
Ale věda se mění. Od roku 2023 probíhá v ČR první velký projekt Ministerstva zdravotnictví, který mapuje efektivitu herní terapie na 7 dětských odděleních. První výsledky jsou přesvědčivé: 78 % dětí s přípravou na operaci přes herní terapii vykazuje výrazně nižší úzkost. To není „asi“. To je statisticky významné.
PhDr. Kleinová říká: „Máme víc než 200 případů za 10 let. Když vidíte, jak dítě, které se nechalo dotknout, začne dotýkat se svých rodičů, jak začne mluvit o tom, co ho děsí - neříkáte si: ‚To je jen hra‘. Říkáte si: ‚To je život.‘“
Co rodiči potřebují vědět
Chcete-li začít s herní terapií, vězte:
- Sezení trvá 45-60 minut. Dítě potřebuje čas, aby se uvolnilo. Nejsou to „hodiny“ - jsou to příležitosti.
- Minimálně 12 sezení. Změny nejsou okamžité. Potřebujete čas, aby se dítě naučilo věřit - a aby terapeut poznal, co se skrývá pod hrou.
- Cena sezení je 800-1500 Kč. Záleží na místě a kvalifikaci. V Praze je to více, v menších městech méně.
- Od ledna 2024 VZP ČR hradí až 50 % nákladů. Pokud má dítě diagnostikovanou úzkostnou poruchu nebo PTSD, můžete požádat o částečné hrazení. Je to první krok k tomu, aby se herní terapie stala součástí systému, ne jen „dobrovolnou zábavou“.
Neexistuje centralizovaný seznam certifikovaných terapeutů, ale v ČR máte více než 15 terapeutických center. Nejvíce je jich v Praze, Brně a Ostravě. Můžete se zeptat na nemocnici, kde je dítě léčeno - většina dětských oddělení už má kontakt na herní terapeuta.
Co dělat, když si myslíte, že to nepomůže?
Je to přirozené. Vypadá to, jako by se dítě jen hralo. A vy se ptáte: „Co to má společného s léčbou?“
Představte si, že byste se měli poradit s terapeutem - ale měli byste mluvit jen pomocí kreslení. Ne slovy. Jen čarami. A kdybyste nechtěli kreslit - tak byste mohli kreslit větší, menší, rychleji, pomaleji, černě, červeně. A terapeut by vás sledoval. Neříkal by: „To je špatně.“ Ale: „Co se děje, když kreslíš takhle?“
Pro děti je hra přesně toto. A když se dítě v hře začne otevírat - když přinese do herničky zbraň, kterou dříve nechávalo v krabici - to je signál. To je krok. A to je léčba.
Herní terapie není o tom, aby dítě „naučili hrát lépe“. Je o tom, aby dítě poznalo, že jeho strach má smysl. A že ho nemusí skrývat. Ani ve hře. Ani v životě.
Je herní terapie jen pro malé děti?
Ne. Herní terapie je nejčastěji používána u dětí ve věku 2,5 až 12 let, protože v tomto věku je hra hlavní formou komunikace. Ale i starší děti a dospívající, kteří mají potíže s vyjadřováním emocí, mohou využívat hru jako terapeutický prostředek. Například při práci s autistickými dětmi nebo dětmi s posttraumatickou poruchou se často používají hračky, písek, kreslení nebo dramatizace - i když dítě už nehrává „na panenky“.
Může mít herní terapie nežádoucí účinky?
Při správném provedení není herní terapie nebezpečná. Ale pokud ji provádí někdo bez odborného vzdělání, může dojít k tomu, že dítě získá pocit, že jeho pocity nejsou vážené. Nebo se může zvyknout na „hračky jako útěk“ a nezvládne reálné situace. Proto je důležité, aby terapeut měl kvalifikaci - dětského klinického psychologa nebo terapeuta s certifikací v oblasti herní terapie.
Můžu si s dítětem hrát jako terapeut doma?
Ano, můžete. Ale ne jako terapeut. Můžete si s dítětem hrát, poslouchat, neříkat „to je špatně“, neřešit, co to znamená. Ale pokud dítě trpí úzkostí, bolestmi nebo se zavírá - potřebuje odborníka. Hra doma je podpora. Herní terapie je léčba. A léčba potřebuje znalosti, ne jen lásku.
Jak poznám, že herní terapie pomáhá?
Změny nejsou okamžité. Ale po několika sezeních můžete pozorovat: dítě mluví více o svém dni, méně se chytá za bříško, nebo se nebojí jít do školy. Může začít mluvit o tom, co ho děsí - nejen ve hře, ale i doma. Může se začít dotýkat rodičů, když se cítí špatně. Tyto drobné změny jsou větší než jakýkoli test.
Je herní terapie stejná jako psychoterapie pro dospělé?
Podobná, ale ne stejná. U dospělých se používá hovor. U dětí se používá hra. Oba přístupy cílí na stejné věci - pochopení emocí, zpracování zážitků, zlepšení sebevědomí. Jen děti nemají slova. Takže hra je jejich řeč. A terapeut musí umět slyšet i bez slov.
