Terapie by neměla být maraton, ale pomalý, vědomý chod. Když se však proces rozjede příliš rychle, může se stát, že místo úlevy cítíte jen únavu, strach nebo úplný odpor. Někteří klienti začnou mít noční můry, fyzickou nevolnost před sezením nebo se jim nechce ani vstát z postele. To není známka selhání - je to signál, že něco není v pořádku. A to něco je tempem.
Co znamená, že terapie běží příliš rychle?
Nejde jen o to, že terapeut mluví moc. Jde o to, že vy jako klient nejste schopni to, co se děje, zpracovat. Většina lidí si myslí, že terapie musí být intenzivní, aby byla účinná. Ale pravda je jiná: když se emocionální mozek přetíží, přestane zpracovávat. Začne se bránit. A to znamená, že i nejlepší techniky ztrácejí účinek.
Podle výzkumu Centra pro výzkum psychoterapie z INPSY FSS MU z roku 2023 zhruba 5-10 % klientů zažívá po terapii zhoršení symptomů - zvýšenou úzkost, deprese, problémy se spánkem. A to neproto, že by terapie nepracovala, ale proto, že se pohybovala příliš rychle. V Česku to není výjimka. Pilotní studie z roku 2022 ukázala, že 23 % klientů terapii přerušilo právě kvůli pocitu, že je proces příliš intenzivní.
Signály, které byste měli znát:
- Mezi sezeními se cítíte vyčerpaní, neklidní nebo přetížení - hlásí to 68 % lidí v průzkumech.
- Máte noční můry nebo se nemůžete zaspat - 42 % klientů to prožívá.
- Už jen myšlenka na příští sezení vás dělá nevolným - 29 %.
- Nemůžete se soustředit na práci, rodinu, běžné věci - 55 %.
Tyto příznaky nejsou „slabostí“. Jsou tělesnou reakcí na přetížení. Neurověda ukazuje, že když je emocionální mozek v pohotovosti, kognitivní techniky - jako přemýšlení o myšlenkách - jednoduše nefungují. Tělo říká: „Zastav. Nejsi připraven.“
Proč se to děje? Kdo je zodpovědný?
Někdy je příčinou terapeut, který chce „dostat výsledek“. Někdy je to systém - ekonomický tlak, který nutí terapeuty zkracovat sezení a zrychlovat proces. Podle psychoterapeuta Irvina D. Yaloma je moderní psychoterapie často „nákladná, povrchní a málo obsažná“, protože se musí vyrovnat s nároky na rychlost a náklady.
Ve České republice se to projevuje zvlášť ostře. Mezi lety 2019 a 2023 se počet terapeutů zvýšil o 58 %, ale pouze 37 % z nich má akreditované vzdělání v klinické psychologii. Laickí terapeuti bez certifikace mají 2,3× vyšší riziko, že terapie bude probíhat příliš rychle a škodit klientovi.
U některých přístupů je riziko vyšší. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na změnu myšlenek, má 32 % negativních zkušeností. Psychodynamická terapie má 18 %. Tělesně orientované přístupy - jako je somatická terapie - mají jen 12 %. Proč? Protože tyto metody nevyžadují, abyste hned „přiznali“ trauma. Umožňují tělu pomalu uvolňovat napětí, zatímco rozum zůstává v klidu.
Ve většině západních zemí se otevírají citlivá témata rychle. V Česku to jinak. Podle Psychologického ústavu AV ČR z roku 2021 78 % Čechů preferuje postupný, jemný přístup. Nechceme být „vystřelováni“ do minulosti. Chceme být vedeni.
Zpomalit neznamená ztratit cíl
Někteří terapeuti si myslí, že když zpomalí, terapie se prodlouží a klient ztratí motivaci. Ale to není pravda. Naopak - když se klient cítí bezpečně, může pracovat hlouběji a trvaleji.
Prof. Zdeněk Vybíral z INPSY FSS MU říká: „Klientská nespokojenost byla dlouho opomíjená.“ A doporučuje pravidelné měření pomocí nástroje Session Rating Scale (SRS). Ten se dá použít každých 3-5 sezení: klient ohodnotí, zda se cítí slyšený, zda se terapie přiměřeně pohybuje, zda se cítí bezpečně. Pokud hodnocení klesne, je čas zpomalit - ne zastavit.
Na druhé straně, přílišné zpomalování může vést k prokrastinaci. Psychoterapeutka Kateřina Borovička varuje, že pokud se proces zastaví na „bezpečných“ tématech, může se prodloužit o průměrně 8,2 měsíce - což znamená navíc 24 600 Kč.
Pravda je uprostřed: terapie musí být rychlá dost, aby měla smysl, a pomalá dost, aby byla bezpečná.
Co můžete dělat, když se vám terapie rozjela?
Nemusíte to snášet. Máte právo říct: „To je pro mě moc.“ A to nejen slovy - i nevědomě. Pokud se cítíte zbytečně vyčerpaní, máte nevolnost nebo se vyhýbáte sezením, je to signál. Většina lidí se ale bojí říct terapeutovi, že jim to dělá špatně. Podle průzkumu PVŠPS z roku 2022 63 % klientů mlčí z obavy, že budou posouzeni.
Nejste vinní. Nejste slabí. Jste člověk, který potřebuje jiné tempo.
Tady je, co můžete udělat:
- Požádejte o pauzu. Řekněte: „Můžeme na něco jiného přejít?“ Nebo: „Cítím, že potřebuju pár dní odpočinku.“
- Požádejte o stabilizační techniky. Například 4-7-8 dýchání: 4 sekundy nádech, 7 sekund zadržte dech, 8 sekund výdech. Tato technika snižuje srdeční frekvenci o 18 tepů za minutu během pěti minut.
- Požádejte o „bezpečnou zónu“. Některé terapeutické praxe používají barevné karty: červená = stop, žlutá = zpomalit, zelená = pokračovat. Můžete si ji s terapeutem vytvořit.
- Požádejte o „časové okno“. Podle metodického pokynu Univerzity Karlova z června 2023 je vhodné omezit práci na citlivém tématu na maximálně 15 minut za sezení. Zbytek času se věnuje stabilizaci.
- Požádejte o zpětnou vazbu. Každých 3-5 sezení se zeptejte: „Jak se to pro mě děje?“ Pokud se terapeut vyhýbá, je to známka problému.
Podle zákona č. 435/2004 Sb. máte právo kdykoli požádat o změnu tempa nebo přerušení práce na konkrétním tématu. To není „odmítnutí terapie“. To je zodpovědné jednání.
Co terapeut může dělat lépe?
Terapeut by neměl měřit úspěch podle toho, kolik „traumat“ jste prožili. Měří se podle toho, zda jste schopni žít lépe - klidněji, jistěji, hladceji.
Podle průzkumu INPSY z roku 2022 terapeuti, kteří pravidelně používají zpětnou vazbu, snižují riziko předčasného ukončení terapie o 35 %. To znamená: když se ptají, když naslouchají, když přiznají, že „to může být moc“, klienti zůstávají.
Klíčovým pojmem je okno tolerovatelnosti - psychologický stav, kdy je člověk schopen zpracovávat emoce bez přetížení. Když se klient dostane mimo toto okno, terapeut musí přejít na stabilizaci. Ne na hloubku.
Nejlepší terapeuti nejsou ti, kteří nejvíce „dělají“, ale ti, kteří nejvíce „čekají“.
Co se děje v Česku? A co se bude dít?
Už v roce 2023 42 % českých terapeutických center zavedlo nové protokoly pro rozpoznávání příliš rychlého tempa. Ministerstvo zdravotnictví v říjnu 2023 spustilo kurzy pro terapeuty - 327 jich už absolvovalo. V roce 2024 je v návrhu novely zákona o zdravotních službách požadavek, aby všichni terapeuti používali minimálně dva nástroje pro hodnocení tolerance v prvních deseti sezeních.
Prognóza je optimistická: do roku 2026 se očekává snížení negativních zkušeností s terapií o 25 %.
Ale zůstává problém: 68 % klientů preferuje krátkodobou terapii kvůli ceně. A to je paradox. Rychlá terapie je levnější - ale méně účinná. Studie Národního ústavu duševního zdraví ukazuje: terapie s přiměřeným tempem má úspěšnost 78 %. Terapie s příliš rychlým tempem jen 42 %.
Pravda je jednoduchá: nejlepší terapie není ta, která trvá nejkratší dobu. Je to ta, která vás nezničí - a která vás opravdu změní.
Když se mi terapie rozjela, mám právo ji přerušit?
Ano. Máte právo kdykoli přerušit terapii nebo požádat o změnu tempa. To je vaše právo podle zákona č. 435/2004 Sb. Nejde o selhání - jde o to, že potřebujete jiné tempo. Pokud se terapeut chová jako by to bylo vaše vina, je to známka, že nemusí být pro vás správný.
Je normální, že mi terapie dělá špatně?
Někdy ano - pokud se jedná o dočasné zhoršení při práci s obtížnými tématy. Ale když se vám dělá špatně každý týden, máte noční můry, nevolnost nebo se vyhýbáte sezením, je to příliš rychlé. Zhoršení by mělo být krátkodobé a v kontextu bezpečí. Pokud je to trvalé, je to signál k zpomalení.
Můžu si vyžádat techniky jako 4-7-8 dýchání?
Ano. Tato technika je jednoduchá, bezpečná a má vědecké podložení. Pokud se cítíte přetížení, požádejte terapeuta, aby vám ji vysvětlil a společně ji procvičil. Pokud odmítne, může to znamenat, že se nezabývá vaší stabilizací - což je základní součást terapie.
Proč se některé terapie rychle rozjíždějí?
Tři hlavní důvody: 1) Ekonomický tlak - terapeuti musí zkracovat sezení kvůli nákladům. 2) Nedostatečné školení - mnoho terapeutů nemá dostatečnou přípravu na rozpoznávání přetížení. 3) Chybné představy - myšlenka, že „čím víc, tím lépe“. To je nepravda. Kvalita nezávisí na rychlosti.
Jak poznám, zda je můj terapeut dobrý?
Dobrý terapeut vás nezatlačuje. Poslouchá. Ptá se: „Jak se to pro tebe děje?“ „Cítíš se bezpečně?“ „Chceš pokračovat?“ Pokud vás neptá, neříkáte mu, že je to moc, a on se nezastaví - je to špatný terapeut. Neznamená to, že je špatný člověk. Ale pro vás není správný.
