Přichází oba partneři nebo jen jeden? Jaké formáty párové terapie fungují skutečně

Přichází oba partneři nebo jen jeden? To je první otázka, kterou si musíte položit

Párová terapie není jen jedna věc. Není to jako jít k lékaři na zádech - tam máte jedno řešení. Tady jde o dynamiku, o dva lidé, kteří se navzájem ovlivňují, a o to, jak se to všechno odehrává v místnosti. A když přijde někdo s otázkou, jestli musí přijít oba, nebo stačí jen jeden, odpověď je: záleží. Záleží na tom, co se děje ve vašem vztahu, jak hluboké jsou rany, a jak si oba zvládají mluvit - nebo ne.

V České republice se dnes párová terapie dělá třemi hlavními způsoby. První: oba partneři přijdou spolu. Druhý: přijde jen jeden, a druhý je pryč - buď proto, že odmítá, nebo proto, že je někde jinde. Třetí: přijdou oba, ale terapeut je oba slyší i zvlášť. Třetí formát je dnes nejčastější. Podle průzkumu Institutu párové terapie z roku 2023 ho používá 67 % terapeutů jako standard. A proč? Protože funguje.

Formát 1: Obě osoby spolu - klasický přístup

Tady se vše odehrává přímo v místnosti. Dva lidé, jeden terapeut, 60 minut. Terapeut sleduje, jak se mezi vámi přenáší zloba, jak se přerušujete, jak se vyhýbáte, jak se zamykáte. To je důležité. Vztah se děje mezi vámi - ne v jedné hlavě. Když se například žena zeptá: „Proč se vždycky zavřeš, když se snažím mluvit?“, a muž okamžitě zamkne oči a převede hovor na práci, terapeut to vidí. A to je klíč. V některých případech stačí. Podle Mgr. Aleny Ohemové z Family Hub, která má 12 let zkušeností, tento formát stačí pro 60 % párů, kteří se nebojí mluvit o svých pocitech - a nechají se vést.

Nevýhoda? Když je jeden z vás příliš zatlačený, nebo když máte strach, že se druhý zlobí, nebo vás zatíží, neřeknete všechno. Většinou to vypadá tak: „Nic, všechno je v pořádku.“ A terapeut to ví. Ví, že to není pravda. Ale neví, proč. A tam začíná problém.

Formát 2: Jeden přijde - druhý ne

Tady se stává něco, co se dříve považovalo za selhání. Dnes je to běžná strategie. Když druhý partner odmítá přijít - z důvodu strachu, pohoršení, nebo prostě proto, že si myslí, že „tohle nepotřebuju“ - terapeut neodmítá. Přijde jen ten, kdo chce. A dělá se práce. Ne na vztahu - ale na tobě. Na tom, proč reaguješ tak, jak reaguješ. Proč ti vnitřní hlas říká: „Nikdy nejsi dost dobrý.“ Proč se ti v břiše zvedá pocity viny, když jen řekneš: „Mám hlad.“

Toto není individuální terapie jako u psychologa. Je to terapie pro vztah - jen z jedné strany. A je to účinné. V 7 % případů je to jediný možný způsob, jak začít. Většina lidí si myslí, že když přijde jen jeden, tak to není „pravá“ párová terapie. Ale to je nesmysl. Když se tyto individuální sezení používají správně, mohou vést k tomu, že ten druhý partner se začne zajímat. A pak přijde. Ne proto, že ho někdo přiměl - ale proto, že vidí změnu.

Na Redditu v diskuzi na r/cesko napsal uživatel VztahoveZazitky: „Individuální sezení mi pomohlo pochopit, proč reaguji tak, jak reaguji na partnerovu kritiku - něco, co bych ve společném sezení nikdy neřekl.“

Formát 3: Kombinovaný - nejčastější a nejúčinnější

Tady se děje všechno. Společná sezení. Individuální sezení. A zpět. Tento formát se používá v 72 % případů, podle průzkumu O děti postaráno z.s. z roku 2021. A proč? Protože má výhody obou světů.

Ve společném sezení vidíte, jak se vaše vzorce projevují. Jak se přerušujete. Jak se obracíte k terapeutovi, když se něco zlobíte. V individuálním sezení se pak můžete otevřít. Můžete říct: „Když řeknu, že mám strach, on mi řekne, že to je hloupé.“ Nebo: „Když jsem dítě, můj otec mi říkal, že pláču jen kvůli tomu, že chci pozornost. A teď, když se moje žena ptá, jestli jsem v pořádku, já se zavřu. Protože to znamená, že jsem slabý.“

Terapeut si to zapíše. A v dalším společném sezení to přinese. Ne jako výtku. Ale jako otázku: „Když jsi řekl, že máš strach, jaký byl tvůj první pohled na partnerku?“

Tento formát je nejúčinnější. A to ne proto, že je „lepší“. Ale protože respektuje dvě skutečnosti: 1) vztah je systém, a 2) každý z vás má svůj vnitřní svět, který nevypadá stejně jako vnitřní svět druhého. A oba tyto světy musí být slyšené.

Co se děje ve skutečném sezení? Struktura, která funguje

Když se rozhodnete pro kombinovaný formát, neznamená to, že se budete střídat mezi jednotlivými sezeními náhodně. Je tam struktura. Podle Aleše Neusara, narativního terapeuta s 15 lety zkušeností, běžný cyklus vypadá takto:

1. Společné sezení - terapeut sleduje vzorce, zjišťuje, kde se vztah zaseká.
2. Individuální sezení s partnerem A - zde se prohlubují osobní příčiny, trauma, staré přesvědčení.
3. Individuální sezení s partnerem B - stejně jako u A, ale z jeho perspektivy.
4. Společné sezení - terapeut přinese to, co se dozvěděl, jako otázku, ne jako výrok. „Při posledním rozhovoru jsem slyšel, že ti vnitřní hlas říká, že jsi slabý, když se otevíráš. Co kdybychom to zkusili říct partnerovi?“

Tento cyklus se opakuje. Někdy za týden. Někdy za dva. Průměrná délka jednoho sezení je 60 minut. Většina terapeutů v ČR to dodržuje. A pokud je někdo příliš rychlý, nebo příliš pomalý - terapeut se přizpůsobí. To je důležité. Terapie není návštěva u lékaře, kde máš plán na 10 návštěv. Je to cesta. A každý jde svou rychlostí.

Terapeutický tým - muž a žena

Je to vzácné. Ale existuje. V 18 % případů se používá tým dvou terapeutů - muž a žena. Tento formát se používá hlavně v případech, kdy je komunikace silně zatížená pohlavními stereotypy. Když žena říká: „On se nechce zapojit, protože je muž“, a muž odpovídá: „Ona se chce vládnout, protože je žena.“

Tady se terapeuti nechávají pouze pozorovat - oni se zapojují. Mužský terapeut může říct muži: „Vidíš, jak se tvůj otec projevoval, když se cítil nejistě?“ A ženský terapeut může říct ženě: „Když říkáš, že nechceš být ovládaná - jak se to projevuje ve tvém těle?“

Je to nákladné. Průměrná cena je 2800 Kč za sezení - o 1200 Kč více než u jednoho terapeuta. A proto je to vzácné. Ale pro některé páry je to jediná cesta, jak se dostat přes hranice, které se vytvořily už v dětství.

Co říkají klienti? Reálné zkušenosti

Není to vždycky ideál. Na platformě Terapeuti.cz má terapeutka MUDr. Eva Nováková hodnocení 3,2 z 5. Několik lidí napsalo: „Po pěti společných sezeních jsme měli jen individuální - cítili jsme se, jako bychom měli dvě různé terapie místo jedné pro náš vztah.“

To je důležité. Když se individuální sezení používají jako úniková cesta - ne jako most k vztahu - může to způsobit vzdálenost. Když se terapeut nezaměří na propojení těchto dvou světů, klienti se cítí rozdělení. A to je opak toho, co terapie má dělat.

Na druhé straně: „Individuální sezení mi pomohlo pochopit, proč reaguji tak, jak reaguji.“ To je to, co říká většina lidí, kteří skutečně prošli kombinovaným formátem. A to je klíč. Nezáleží na tom, kolik sezení je společných nebo individuálních. Záleží na tom, jestli terapeut ví, jak spojit tyto dvě části.

Co se děje v budoucnu? Hybridní formáty a technologie

Terapie se nemění jen v místnosti. Mění se i venku. V roce 2023 41 % terapeutů v ČR nabízí hybridní formát - kombinaci osobních a online sezení. To je o 28 % více než v roce 2020. A většina lidí to ocení. Když máš děti, práci, cestu - nechceš jezdit na hodinu. A tak se sezení přes Zoom stává normou.

Technologie také přichází do domácnosti. Aplikace pro domácí úkoly mezi sezeními už používá 32 % terapeutů. Například: „Dnes večer si napiš, kdy jsi se cítil nejvíc zanedbávaný. A pak se podívej, co se stalo, když jsi to řekl.“

Do roku 2025 se očekává, že 60 % terapeutů bude používat kombinovaný formát jako standard. A že se budou přizpůsobovat - ne jen podle toho, co je „správné“, ale podle toho, co funguje pro vaše páry. Ministerstvo zdravotnictví už v roce 2022 vyžaduje, aby terapeuti pravidelně posuzovali, zda je formát stále vhodný. To je změna. Terapie už není „jedna metoda pro všechny“. Je to „práce na míru“.

Co si vybrat? Tři otázky, které ti pomohou

Když se rozhoduješ, který formát ti vyhovuje, neptej se: „Co je nejlepší?“ Ptaj se:

1. Je druhý partner ochoten přijít? Pokud ne - individuální sezení není selhání. Je to vstupní brána.
2. Umíte spolu mluvit o svých pocitech, nejen o tom, co vás rozzlobilo? Pokud ne - potřebujete individuální sezení, abyste se naučili mluvit.
3. Cítíte se, že vás někdo „nechává“ v místnosti, když se něco děje? Pokud ano - hledej terapeuta, který používá kombinovaný formát. Nejenom poslouchá - spojuje.

Neexistuje „správný“ formát. Existuje formát, který ti pomůže. A ten je ten, který respektuje, že vztah je živý. A že životní příběhy dvou lidí se nikdy nevystříhají do jedné šablony.