Panická porucha: Jak psychoterapie pomáhá překonat panické ataky a úzkost

Panická porucha není jen „nějaká úzkost“. Je to náhlý, nečekaný výbuch strachu, který tě udeří jako náraz vlny - s bušícím srdcem, dušením, závratěmi, pocitem, že umíráš, a přesvědčením, že se ti něco stane. Ačkoli to zní jako fyzická katastrofa, příčina je v hlavě. A šťastně - v hlavě se to dá opravit.

Co vlastně panický útok dělá s tělem?

Když se ti začne zrychlovat tep, začneš se dýchávat rychleji a cítíš, že tě něco „přehání“, nejde o infarkt, ani o příval krve. Jde o přírodní reakci těla, která se spustila, když neměla. Tvůj mozek si myslel, že jsi v nebezpečí - a i když žádné nebezpečí nebylo, tělo reagovalo jako by bylo. To je jádro panické poruchy: tělo se bojí sám sebe. A ten strach z vlastních příznaků - zrychleného dechu, závratí, tlaku na hrudi - se stává větším problémem než samotný útok.

Proč léky nejsou řešením

Léky, jako benzodiazepiny nebo SSRI, mohou pomoci. Ale jen dočasně. Benzodiazepiny ti uklidní tělo, ale zároveň tě závislé. A když je přestaneš užívat, útoky se často vracejí - často silnější. Antidepresiva fungují pomaleji, obvykle až po třech až šesti týdnech, a ani ona neřeší, proč se to vůbec děje. Většina pacientů, kteří se léčí jen léky, se po ukončení léčby vrátí zpět do stejného stavu. Farmakoterapie je jako čepice na požáru - zastaví plamen, ale neodstraní zdroj.

Kognitivně behaviorální terapie je základ

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejúčinnější metoda, kterou věda prokázala. V Česku ji používá 90 % odborníků na úzkostné poruchy. Je to nejen „hovor o problému“. Je to aktivní výuka, jak přestat bát se toho, co se v tobě děje.

První krok je edukace. Terapeut ti vysvětlí: „Tento tlak na hrudi? To není infarkt. Tento závrat? To není mrtvice. To je tělo, které se bojí.“ Až pochopíš, že příznaky neznamenají smrt, přestaneš se jich bát. A když se přestaneš bát, útoky ztrácejí sílu.

Co se dělá ve skutečných sezeních?

V KBT se pracuje na třech úrovních:

1. Myšlenky: Které myšlenky tě vedou k panice? „Když se mi zrychlí tep, zemřu.“ „Když se ztratím, nikdo mi nepomůže.“ Tyto myšlenky se zkoumají, testují a nahrazují realistickými: „Tento tep je jen signál, že jsem nervózní. Nepřinese mi škodu.“
2. Tělo: Provedeš interoceptivní expozici - uměle vyvoláš příznaky paniky. Zrychlíš dech, zatočíš hlavou, běžíš na místě. Nejprve ti to připadá jako šílenství. Ale po několika opakováních zjistíš: „Tohle jsem dělal, a stále jsem živý. Nic se nestalo.“
3. Chování: Vyhnul ses místům, kde ti to dříve přišlo? Výtah, nákupní centrum, autobus? KBT tě postupně vystavuje těmto situacím. Ne naráz. Ale krok za krokem. Až se naučíš, že se tam nemůžeš ztratit, nemůžeš zemřít, nemůžeš se „rozpadnout“ - přestaneš se jich vyhýbat. A s tím přestane i panika.

Kolik trvá léčba?

Průměrně 12 až 20 sezení, jednou týdně. Každé trvá 50 minut. První výsledky vidíš už po 4-6 týdnech. Někteří lidé začnou cítit změnu už po třech sezeních. Ale klíčové je dokončit celý cyklus. Podle studií z NEO Centra 85 % pacientů, kteří KBT dokončili, hlásí výrazné zlepšení kvality života. Kdo terapii přerušil po 6-8 sezeních, má jen 45 % šanci na trvalý pokrok.

Co dělá rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem?

Největší chybou je vyhýbání se. Když se vyhýbáš výtahu, protože se bojíš, že ti tam něco zasáhne, tělo se učí: „Výtah je nebezpečný.“ A tím se úzkost posiluje. KBT tě učí: „Výtah není nebezpečný. Tvoje tělo se jen mylně bojí.“

Druhá chyba je nekvalitní terapeut. Někteří terapeuti jen „uklidňují“ - „Všechno bude v pořádku, neboj se.“ Ale to nepomůže. Potřebuješ někoho, kdo tě vede k tomu, abys se vystavil svému strachu - a naučil se ho přežít. Mnoho lidí na Redditu popisuje, že po šesti měsících „klidného hovoru“ změnili terapeuta - a teprve potom začali vylepšovat.

Co se děje za KBT?

Moderní přístupy už nejsou jen KBT. Mnoho terapeutů kombinuje KBT s mindfulness, akceptační a zasvěcenou terapií (ACT) a prací s dětskými zkušenostmi. Pokud jsi jako dítě naučen, že emoce jsou nebezpečné, nebo že se musíš dokonale udržovat, může to být kořenem tvé úzkosti. KBT ti pomůže změnit myšlení, ACT ti pomůže přijmout emoce bez boje. To je silnější kombinace.

Je to možné překonat?

Ano. A ne jen „zvládnout“. Ale překonat. 70-90 % lidí, kteří dokončí plnou KBT, přestane mít panické ataky úplně. Nejen méně. Ale úplně. A to nejen na pár měsíců. Na celý život. Léky to neumí. Léky ti dají klid, ale ne svobodu. KBT ti dá svobodu.

Kdo hledat?

V Česku je přibližně 400 certifikovaných klinických psychologů specializujících se na úzkostné poruchy. Hledej ty, kteří jasně říkají: „Pracuji s KBT a expozicí.“ Ne třeba „pracuji s úzkostí“. Hledej někoho, kdo ti vysvětlí, co budeš dělat - ne jen kdo ti řekne, že „všechno bude v pořádku“.

Co můžeš udělat hned teď?

1. Zapiš si, co se děje při útoku. Co jsi cítil? Co jsi myslel? Co jsi udělal? (Běžel jsi? Zavolal jsi pohotovost? Skočil jsi z auta?)

Přečti si to, co jsi napsal. Je to realistické? Nebo jsi si to představil jako film?

Nauč se dýchat pomalu. 4 vdechy, 6 výdechy. Zkus to, když se ti začne zrychlovat tep. Ne při útoku. Ale každý den. 5 minut.

Nech si připomenout: Toto není smrt. Toto je panika. A panika je přechodná.

Co se stane, když to necháš být?

Když se necháš unášet strachem, začneš se vyhýbat všemu. Pracujete doma. Nechodíš ven. Nejezdíš s autem. Nechodíš na schůzky. Tělo se učí: „Všechno je nebezpečné.“ A postupně se svět zmenšuje. Do koutku. Do pohovky. Do tmy. A s tím roste i úzkost. Ne proto, že jsi slabý. Ale proto, že jsi se nevystavil svému strachu. A to je jediná věc, která tě opravdu uzdraví.

Je to práce. Ale stojí to za to.

Psychoterapie není rychlá cesta. Ale je jediná, která tě nechá v klidu po celý život. Nejde o to, aby tě někdo „vyléčil“. Jde o to, abys se naučil léčit sám sebe. A to je největší síla, kterou můžeš získat.