Co je kritická incidentní intervence (CISM) a proč to vůbec existuje?
Když hasiči vysvobodí těla z havárie, když záchranáři přijdou na místo sebevraždy nebo když lékaři v nemocnici ztratí pacienta při nečekaném záchvatu, neznamená to, že všechno skončí, když se vypne siréna. Mnozí z nich se vracejí domů s těžkou nákladem - s obrazem, který se nechce vymazat, s pocitem viny, s nespavostí, s tichou úzkostí, která se nechce odstěhovat. To je, kde vstupuje Kritická incidentní intervence - CISM.
CISM není lék na PTSD. Není to terapie. Není to ani psychologické poradenství. Je to rychlá, strukturovaná podpora, která přichází hned po tom, co se něco zlomilo. Vznikla v 80. letech v USA, kdy odborníci na stres zjistili, že záchranné týmy potřebují něco víc než jen „pojďte se držet“ nebo „to je součást práce“. Potřebovaly něco, co jim umožní zpracovat to, co viděly, než se to promění v dlouhodobou traumu.
CISM funguje jako první pomoc pro duši. Je to systém, který zahrnuje sedm komponent - od vzdělávání před událostí až po následnou péči. Nejznámější části jsou defusing a debriefing. Defusing je krátká, 30-60 minutová hovorová schůzka, která probíhá do 24 hodin po incidentu. Debriefing je hlubší, 1,5-2 hodiny trvající diskuse, která se koná mezi 72 hodinami a čtyřmi týdny. V obou případech se účastníci setkávají s kolegy, kteří prošli stejným - ne s terapeutem, ale s někým, kdo ví, jak to zní, když se člověk probudí a cítí, že jeho tělo se nechce pohnout.
Co se přesně děje na debriefingu?
Debriefing není volná diskuse. Má přesnou strukturu, která se opakuje u každého týmu. Začíná se informacemi: „Co jste viděli? Co jste slyšeli? Co jste cítili?“ Pak následuje reakce: „Jak to ovlivnilo vaše myšlení?“ Poté se přechází k příznakům: „Jak se na vás projevuje ten den? Nespíte? Máte záchvaty úzkosti?“ A nakonec: „Co by vám mohlo pomoci dál?“
Nejde o to, aby někdo řekl: „To je v pořádku, všechno bude dobře.“ Nejde o to, aby někdo něco „vyřešil“. Jde o to, aby někdo řekl: „Já jsem to taky cítil. Já jsem to taky viděl. A já nejsem jediný, kdo se cítí takhle.“
Tyto schůzky probíhají v klidném, bezpečném prostředí - v místnosti, která není nemocnice, nemá výhled na mrtvého, nemá výhled na vozidlo, které tam bylo. Je tam káva, voda, klid. A důvěra. Všechno, co se řekne, zůstává v místnosti. Žádné záznamy. Žádné názvy. Žádné příběhy pro šéfa.
Na rozdíl od terapie, která se zaměřuje na hluboké zkušenosti, CISM se zaměřuje na okamžik - na to, co se právě stalo. A to je jeho síla. Když se někdo po případu sebevraždy kolegy snaží vysvětlit, že ho to „zničilo“, nechce slyšet teorie o traumatu. Chce slyšet: „Já to taky cítím. A nejsem špatný, že to cítím.“
Proč někteří o CISMu pochybují?
Není to všechno zlaté. Věda je k CISMu rozpolcená. Některé studie ukazují, že po 30 dnech 68 % lidí, kteří projeli debriefingem, mělo méně příznaků stresu. Ale po šesti měsících už jen 32 %. To znamená, že CISM pomáhá s okamžitým tlumením, ale ne zabraňuje dlouhodobému poškození.
Dr. Richard A. Bryant z Austrálie říká, že jednohodinová intervence může dokonce zhoršit stav u 17 % lidí - protože jim připomíná traumu, aniž by jim poskytla nástroje na zpracování. V Česku to potvrzuje případ z Olomouce: po debriefingu po sebevraždě kolegy tři z pěti lidí opustili práci. „Bylo to příliš brzy,“ řekl jeden z nich. „Nikdo nám neřekl, že to není všechno, co potřebujeme.“
Na druhé straně, hasiči z Prahy, kteří prošli debriefingem po dopravní nehodě s pěti mrtvými, říkají: „Bez toho bychom to nezvládli.“
Pravda je jednoduchá: CISM není řešení. Je to most. A most potřebuje podpěry na obou stranách. Pokud je CISM jediná věc, kterou tým dostane, pak je to jako dát někomu lekárku, když má zlomenou nohu. Pomůže na bolest, ale nezahojí kost.
Je CISM v Česku dostupný?
V České republice je CISM oficiálně uznán od roku 2017 jako součást Národního plánu krizového řízení. Podle vyhlášky č. 456/2020 Sb. musí zdravotnické organizace mít systém psychosociální podpory po mimořádných událostech. To znamená, že by měly. Ale v praxi?
Pouze 23 % českých záchranných složek má certifikované týmy. Pouze 31 % nemocnic má plně funkční program. Většina se spoléhá na dobrovolníky nebo na externí psychology, kteří přijedou až za týden - když je už pozdě.
Od roku 2018 do 2022 se počet certifikovaných specialistů v ČR zvýšil z 42 na 217. To je dobrý pokrok, ale stále málo. Každý tým potřebuje nejméně tři trénované osoby - a každá osoba potřebuje 72-120 hodin školení. A to všechno za peníze, které nemají nemocnice, záchranné služby ani hasiči.
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „CISM pro venkovské obce“ s rozpočtem 8,5 milionu Kč. Cílem je přivést podporu i do míst, kde neexistuje žádný psycholog a kde se po neštěstí člověk musí vyrovnávat sám. Ale to je jen začátek.
Co potřebuje CISM, aby fungoval?
Největší chyba, kterou týmy dělají, je přehlížet rozdíl mezi peer podporou a profesionální péčí. Peer podpora je to, co dělají kolegové - ti, kdo vědí, jak to zní. Ale když někdo začne mít noční můry, přívaly vzteku nebo se snaží sebevraždou uniknout, peer tým to nezvládne. Potřebuje psychologa. Potřebuje terapii. Potřebuje čas.
Úspěšný CISM tým nejen umí vést debriefing - umí také poznat, kdy je čas říct: „Toto je mimo náš rozsah. Musíš jít k odborníkovi.“
Klíčové dovednosti nejsou jen komunikační. Jsou to:
- schopnost poslouchat bez toho, aby se chtělo „napravit“
- schopnost rozpoznat příznaky přetížení
- schopnost říct „ne“ - když je situace příliš těžká
- schopnost vědět, kdy je potřeba předat
- schopnost se o sebe postarat - protože kdo se stará o tým, který se stará o ostatní?
Nejčastější chyba? Týmy se snaží „pomoci“ - ale zapomínají, že nejsou tam, aby řešily. Jsou tam, aby připomněly: „Jsi v pořádku. Toto je normální.“
Co se děje dnes a kam směřujeme?
CISM se mění. V roce 2022 ICISF spustil digitální platformu CISM Connect - systém, který umožňuje týmům sledovat, kdo se zúčastnil, kdo potřebuje následnou podporu, kdo se ztratil. V Česku ho už používá 63 % organizací s certifikovanými týmy.
Plánuje se hybridní model - část intervence online, část osobně. To je důležité, protože někteří lidé se cítí bezpečnější, když mluví z domova. A potřebují to. Většina záchranářů, kteří prošli debriefingem, říká: „Nejsem si jistý, jestli bych to dělal v místnosti s 10 lidmi. Ale když jsem to dělal doma přes Zoom, cítil jsem se jako člověk.“
Ministerstvo zdravotnictví chce CISM integrátně propojit s telemedicínou. Znamená to, že po debriefingu může být člověk přesměrován na online terapeutu, který má přístup k jeho příběhu - a ne jen na náhodného psychologa, který o nic neví.
Problém je, že všechny tyto inovace potřebují peníze. A v Česku je CISM stále považován za „dobrovolnou“ službu - ne za základní prvek bezpečnosti pracovníků. V Německu se podobný systém zhroutil, protože po prvních dvou letech přestaly města financovat. Česko si nemůže dovolit stejnou chybu.
Kdo by měl mít CISM?
CISM není jen pro hasiče, záchranáře a lékaře. Je pro všechny, kdo pravidelně vidí traumu:
- policejní důstojníci, kteří přijíždějí na místo vraždy
- učitelé, kteří ztratili žáka na sebevraždu
- pracovníci pohřebních služeb, kteří se setkávají s mrtvými dětmi
- novináři, kteří reportují z válečných zón
- pracovníci sociálních služeb, kteří přicházejí na místo těžkého násilí
Když se někdo stane „prvními očima“ v krizi, neměl by být nechán sám. Ať už je to hasič, učitel nebo soudce - pokud vidí, co nevidí většina lidí, potřebuje někoho, kdo to pochopí. Bez soudů. Bez otázek. Jen s přítomností.
CISM není zázrak. Ale je potřebný.
Neříkám, že CISM vyřeší PTSD. Neříkám, že je to dokonalý systém. Ale říkám, že když se tým záchranářů vrátí z případu, kde zemřelo pět lidí, a nikdo jim neřekne: „Jste v pořádku. To, co jste viděli, není normální. A nejste sami.“ - tak se něco v nich zlomí. A ten zlomek se nezahojí sám.
CISM je ten první krok, který říká: „Těchto věcí se nemůžeš vyhnout. Ale nemusíš je přežít sám.“
A to je důvod, proč to stojí za to. Ne proto, že je to dokonalé. Ale proto, že je potřebné.
Je CISM stejné jako psychoterapie?
Ne. CISM není terapie. Je to krizová podpora, která probíhá krátce po traumatické události a zaměřuje se na okamžitou reakci. Psychoterapie, jako je TF-CBT nebo EMDR, je dlouhodobý proces, který řeší hluboké traumata a vyžaduje licencovaného terapeuta. CISM je most, který vede k terapii - ne její náhrada.
Může CISM zhoršit PTSD?
Ano, v některých případech. Pokud je debriefing proveden neodborně, příliš brzy nebo s přílišným tlakem na vyprávění, může připomínat traumu místo toho, aby ji zpracoval. Studie ukazují, že u 17 % lidí může jednohodinová intervence zhoršit příznaky. Proto je klíčové, aby týmy byly dobře školené a věděly, kdy přestat.
Kdo může vést CISM debriefing?
Jen ti, kteří absolvují certifikované školení ICISF - obvykle 72-120 hodin tréninku. Není to něco, co může udělat každý kolega. Potřebujete znalosti o stresu, komunikaci, etice a hranicích. V Česku se školení koordinuje přes Národní ústav pro další vzdělávání (NÚV).
Je CISM zdarma pro pracovníky?
Ano, pokud je zaveden v organizaci. CISM je financován jako součást pracovního zdraví - ne jako osobní služba. Nemocnice, hasiči nebo policie by měli mít program v rámci svého systému. Pokud se vám někdo snaží účtovat za debriefing, je to nelegální. Tento systém je určen pro podporu zaměstnanců, ne pro zisk.
Jak zjistím, zda má moje organizace CISM?
Zeptejte se na oddělení pracovního zdraví nebo na zástupce pro bezpečnost a hygienu. Pokud nevíte, kdo to je, zeptejte se na šéfa nebo na odborový výbor. Pokud neexistuje žádný systém, můžete navrhnout vytvoření týmu peer podpory - začněte s jedním trénovaným člověkem. V Česku je možné absolvovat školení přes NÚV nebo přes spolupracující organizace ICISF.
Co když mi CISM nepomohl?
To není vaše chyba. CISM není zázrak. Pokud po něm stále trpíte nespavostí, úzkostí, výbuchy vzteku nebo pocitem, že jste „zlomení“, potřebujete odbornou psychologickou péči. Nečekáte na to, až to „přejde“. Hledejte terapeuta, který se specializuje na trauma. V Česku existují centra jako Psychologická poradna pro záchranáře nebo Centrum pro traumata na 1. LF UK. To není slabost. To je odvaha.
