Mlčenlivost terapeuta: Co může a nemůže prozradit o terapii

Mlčenlivost terapeuta není jen dobrý zvyk. Je to právní povinnost, etický základ a zároveň jediný důvod, proč vůbec může terapie fungovat. Když sedíte na židli proti terapeutovi a říkáte něco, co jste nikdy neřekli nikomu jinému, věříte, že to zůstane mezi vámi a ním. Pokud by to nebylo pravda, nikdy byste to neřekli. A kdyby to nebylo pravda pro všechny klienty, psychoterapie by se zhroutila.

Co přesně znamená mlčenlivost terapeuta?

Mlčenlivost znamená, že terapeut nesmí nikomu - ani rodině, přátelům, škole, policii ani sociální službě - říct, co jste mu řekli během terapie. To platí pro všechno: vaše obavy, vzpomínky, touhy, strachy, agresivní myšlenky, užívání drog, sebeublížení, sexuální zkušenosti, finanční problémy. Všechno to je tajemství. A toto tajemství je chráněno zákonem.

V České republice je to zakotveno v zákoně č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Podle § 51 odst. 5 je každý poskytovatel zdravotních služeb - tedy i klinický psycholog, poradce nebo terapeut - povinen zachovávat tajemství o všech informacích, které získal při poskytování péče. Toto tajemství nekončí s ukončením terapie. Trvá celý život. I když jste přestali chodit, terapeut nesmí o vás mluvit ani v kavárně, ani na konferenci, ani v rozhovoru.

Kdy terapeut musí mlčenlivost prolomit?

Není to absolutní. Jsou jen tři případy, kdy je terapeut povinen informace prozradit - a ne jen smí, ale musí. A to jen v těchto případech:

1. Ohrožení dítěte - pokud klient prozradí, že dítě je týráno, zneužíváno nebo je v nebezpečí života, terapeut musí ohlásit případ orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Toto je jediná povinnost, která se týká dětí. Pokud je dítě v nebezpečí, terapeut nesmí čekat, až se situace zhorší.
2. Plán na závažný trestný čin - pokud klient řekne, že chce zabít někoho, znásilnit, spálit budovu nebo spáchat jiný trestný čin uvedený v § 367 a § 368 trestního zákona, terapeut musí informovat policii. Ne jen podezření - musí jít o konkrétní plán, který je reálně možný.
3. Sebevražedný plán s konkrétními kroky - pokud klient řekne, že chce skončit život, a má plán (např. „Zítra si koupím jed, a pak se hodím z pátého patra“), terapeut musí zasáhnout. Ne proto, že by se měl „zajímat o vaše životy“, ale protože zákon stanoví, že je povinen zabránit smrti, pokud je to možné.

Ve všech ostatních případech - i když jste užívali drogy, měli nelegální vztah, zneužívali alkohol nebo jste si vymysleli, že chcete zkrást auto - terapeut nesmí nic prozradit. Ani sociální pracovnici. Ani vašemu manželovi. Ani škole, pokud jste student.

Co se stane, když terapeut poruší tajemství?

Porušení mlčenlivosti je trestný čin. Podle § 186 trestního zákona může být terapeut odsouzen na až dva roky vězení. Navíc může být vyloučen z povolání. Česká komora psychologů má disciplinární řízení - pokud se prokáže porušení, terapeut může ztratit právo pracovat.

V roce 2021 bylo v Česku prokázáno 14 případů porušení mlčenlivosti. Devět z nich vedlo k disciplinárním sankcím, dva k trestnímu stíhání. To je jen zaznamenané. Mnohem více případů zůstává skrytých - protože klienti se bojí vystupovat, nebo si neuvědomují, že bylo tajemství porušeno.

Na druhou stranu - 68% terapeutů v průzkumu České komory psychologů (2022) řeklo, že byli někdy v situaci, kdy museli zvažovat, zda prolomit mlčenlivost. Z toho 23% se týkalo dětí, 17% sebevražedných myšlenek. Nejčastější chyba? Přecenění povinnosti. Mnoho terapeutů hlásí situace, které zákon nevyžaduje . Například klient užívá marihuanu - to není důvod k ohlášení. Klient má problémy s alkoholem - to není důvod k ohlášení. Klient se chce rozvést - to není důvod k ohlášení. Všechno to je tajemství.

Jak terapeut vůbec ví, kdy má prolomit tajemství?

Není to jen o tom, co klient řekne. Je to o tom, jak to řekne. Pokud klient řekne: „Někdy si přeji, abych zmizel“, je to jiné než: „Mám v kapse lék, který mě zabije, a v pátek ho vezmu.“ První je emocionální výraz, druhé je plán. Terapeut se učí rozlišovat.

Když se objeví podezření, terapeut nezavolá policii hned. Nejprve konzultuje případ se svým supervizorem - zkušeným terapeutem, který mu pomáhá s etickými dilematy. To je běžná praxe. Většina terapeutů má supervizi jednou za měsíc. To není „vyprávění o klientech“ - je to anonymní diskuse o metodách a rizicích. Všechny detaily jsou zakryty: jména, místa, věk, profese. Pokud by někdo zaslechl, že „žena z Prahy 5“ má problém s dítětem, nemůže poznat, o koho jde.

Pokud je situace opravdu vážná, terapeut se pokusí získat souhlas klienta. Například: „Chci, abychom spolu zavolali OSPOD, abychom zajistili bezpečí tvého syna. Chceš, abych to udělal spolu s tebou?“ Pokud klient odmítne, terapeut stále musí zasáhnout - ale jen pokud zákon vyžaduje.

Co se stane, když terapeut něco řekne „jen tak“?

Věříte, že se to nestane? Přece jenom to je jen jedna věta. Ale to je přesně to, co se stává. Některé terapeuty říkají: „Včera jsem měl klienta, který se chystal zabit svou ženu.“ Neříkají jméno. Neříkají adresu. Ale věří, že „to je jen pro kamarády“. To je chyba. To je porušení.

Ve skutečnosti se stává, že terapeut řekne něco kolegovi na kávě, kolega to řekne přítelkyni, ta to řekne svému terapeutovi - a všechno se rozšíří. Jméno se může dostat ven i bez záměru. Proto se v profesním světě říká: „Pokud to nemůžeš říct na veřejnosti, nemůžeš to říct nikdy.“

Co když se obávám, že mi terapeut prozradí tajemství?

78% klientů v průzkumu Terapie.cz (2023) se obává, že terapeut něco prozradí. A 42% z nich řeklo, že kvůli tomu neřeklo všechno. To je tragédie. Když se neřekne vše, terapie nefunguje.

První věc, kterou byste měli udělat: zeptejte se na začátku. „Co všechno budete muset prozradit?“ Dobrý terapeut vám to vysvětlí hned na první schůzce. To se jmenuje informovaný souhlas. Není to jen papír, který podepíšete. Je to rozhovor. Pokud vám terapeut neřekne, kdy a proč může prolomit tajemství, hledejte jiného.

Nejlepší terapeut je ten, který vám řekne: „Já nebudu nikomu říkat, co řeknete - pokud nebudete chtít ublížit sobě nebo někomu jinému. Pokud ano, budu se s vámi snažit najít cestu, jak to zastavit. A pokud to nejde, budu vás informovat, co dělám.“ To je jasné. To je bezpečné. To je důvěra.

Co se mění v budoucnu?

Terapie už nejde jen v kanceláři. Stále více lidí chodí na teleterapii. Zoom, WhatsApp, aplikace - všechno to má rizika. Když se vaše rozhovor přenáší přes internet, může být zachycen. Může být přečten. Může být uložen.

Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu zákona, která má přesněji upravit, jak se má zacházet s daty v digitální terapii. Česká komora psychologů vydá do konce roku 2024 aktualizovaný etický kodex, který bude říkat, jaké aplikace jsou bezpečné, jaké ne. Až to bude, budete moct vybírat - a ne jen přijímat.

Ještě větší problém je nejednotnost. Psycholog má povinnost mlčenlivosti podle zákona o zdravotních službách. Sociální pracovník má ji podle jiného zákona. Poradce má ji podle vnitřních pravidel organizace. To vede k zmatku. Klienti nevědí, kdo je kdo. A terapeuti nevědí, co přesně mohou a nemohou dělat.

Prof. Tomáš Novák z 1. LF UK navrhuje zřízení centrální poradny - telefonní linku, kam by terapeut mohl zavolat v momentě, kdy je v dilematu. „Nechci rozhodovat sám,“ říká. „Chci vědět, co je správné podle zákona.“

Proč to všechno děláme?

Mlčenlivost není o tom, aby terapeut „něco schovával“. Je o tom, aby klient mohl mluvit. Bez strachu. Bez výčitek. Bez obavy, že se jeho tajemství stane zprávou na Facebooku nebo výslechem u policie.

92% klientů považuje důvěrnost za nejdůležitější faktor při výběru terapeuta. Když víte, že vaše slova nebudou použita proti vám, můžete se otevřít. A až se otevřete, může se stát, že se začnete cítit lépe. To je celý smysl terapie.

Největší překážka v terapii není chyba terapeuta. Je to strach klienta. A ten strach může zmizet - jen pokud terapeut dodržuje pravidla. Přesně. Dokonale. Bez výjimek, kde nejsou výjimky.