Co přinést na první sezení psychoterapie: diagnózy, léky a reálná očekávání

První sezení psychoterapie není test, ale rozhovor

Největší strach lidí, kteří poprvé jdou na psychoterapii, není to, že se budou cítit hloupě, ale že je někdo hodnotí. Nejsou to testy, nejsou to otázky na „kdo jsi?“ nebo „jaký máš problém?“ - to všechno je jen příležitost, abyste si sedli a promluvili o tom, co vás trápí. Terapeut není soudce, nejsou to zkoušky a nejde o to, abyste „prošli“ nějakým systémem. Jde o to, abyste se setkali s někým, kdo vás slyší - bez soudů, bez tlaku, bez toho, že byste museli být „dostatečně špatní“ nebo „dostatečně dobrý“.

První sezení trvá obvykle 50 až 70 minut. Většina terapeutů to začne tím, že se představí, vysvětlí, jak funguje jejich přístup, a řekne, co od vás očekává. To znamená, že nebudete muset přijít s „správnou“ odpovědí. Můžete přijít s tím, že nevíte, co máte říct. To je úplně normální. Většina lidí přijde s tím, že „to je všechno trochu zmatené“, a to je přesně ten bod, kde terapie začíná.

Co přinést - dokumenty, léky, poznámky

Není potřeba přinášet žádné „oficiální“ dokumenty, ale některé věci vám mohou pomoci. Pokud máte nějakou diagnózu od psychiatra, neurologa nebo klinického psychologa - přineste ji. Ne proto, aby se terapeut „podíval, jak jste špatný“, ale proto, aby věděl, co už víte o svém stavu. Některé diagnózy, jako je deprese, úzkostná porucha, nebo ADHD, mohou ovlivňovat, jak terapie probíhá. Pokud jste už někdy byli v terapii, přineste si poznámky z minulých sezení. Ne musíte mít všechno sepsané, ale i pár vět, co vás trápilo, co fungovalo, nebo co vás znervózňovalo, je užitečné.

Co se týče léků - pokud už nějaké užíváte, přineste si přehled. Ne jen název, ale i dávku a proč je užíváte. Některé léky, jako jsou antidepresiva, anxiolytika, nebo léky na ADHS, mohou ovlivňovat váš náladový stav, spánek nebo schopnost se soustředit. Terapeut to potřebuje vědět, aby nezaměňoval účinky léků za „problém“. Pokud užíváte léky na chronické onemocnění - například cukrovku, hypertenzi, nebo epilepsii - je dobré mít i přehled o průběhu onemocnění, protože fyzické zdraví a duševní stav jsou propojené.

Je také užitečné přinést souhlas s předáním informací mezi lékaři. Pokud navštěvujete psychiatra, který vám předepisuje léky, a terapeuta, který vám pomáhá s myšlenkami a chováním - je vhodné, aby si ti dva lidé mohli „pomoci navzájem“. To neznamená, že budou mluvit o vás bez vašeho souhlasu. To znamená, že pokud se něco změní, mohou se spolu domluvit, aby vám poskytli lepší podporu.

Co si předem zapsat - a co ne

Nemusíte mít připravený plán, ale můžete si před sezením zapsat pár věcí, které vás trápí. Například:

• Co vás nejvíc unavuje v posledních měsících?
• Kdy jste naposledy cítil, že vám někdo opravdu rozumí?
• Co byste rád změnil, kdyby to šlo hned?

Toto není úkol. Není to test. To jsou jen nápovědy pro vás. Můžete přijít s tím, že jste si to zapsali, nebo že jste to jen mysleli. Všechno je v pořádku. Některé terapeuty dokonce doporučují, abyste si během týdne zapisovali, kdy vás něco zvlášť trápí - třeba větou, která vám přišla do hlavy, nebo větou, kterou jste si řekli večer před spaním. Tyhle věty jsou často klíčem k tomu, co opravdu trápí.

Nepřinášejte si žádné „výpisky“ o tom, jak jste „špatný“ nebo „neúspěšný“. Terapie není o tom, aby jste se „opravili“. Je o tom, aby jste pochopili, proč se cítíte tak, jak se cítíte. Pokud si před sezením napíšete „jsem zmatený“, „nemám sílu“, „nechci být takhle“, tak to je dokonalý začátek.

Co očekávat - a co ne

Největší chyba, kterou lidé dělají, je očekávat změnu hned. „Přijdu, promluvím, a bude všechno lepší.“ To se nestane. A není to selhání. Je to normální. Podle průzkumu Terapie.cz z roku 2021 získá 68 % lidí okamžitou úlevu, protože poprvé mohou říct to, co trápí, bez strachu, že je někdo posoudí. Ale to není „vyléčení“. To je „uvolnění“.

Průměrná délka terapie u složitějších problémů je 15-20 sezení. To znamená, že pokud budete chodit jednou týdně, trvá to 4-5 měsíců. A to je normální. Některé věci se nemění za týden. Některé věci se nemění za měsíc. Některé věci se nemění ani za rok. Ale mění se - pomalu, ale jistě - když se na ně věnujete.

Co očekávat? Očekávejte, že:

• První sezení bude trochu nejisté - to je v pořádku.
• Možná budete plakat - to je v pořádku.
• Možná budete mít pocit, že to nebylo „nic“ - to je taky v pořádku.
• Možná budete chtít jít na druhé sezení - to je dobrý znamení.
• Možná nebudete chtít - to je taky v pořádku.

Terapie není zázračná věc. Je to nástroj. Jako když jste šli ke zubnímu lékaři - neříkáte „přijdu, a zub mi bude hned zdravý“. Říkáte: „přijdu, abychom se podívali, co je špatně, a pak se budeme rozhodovat, co dělat.“

Kompatibilita je všechno

Průzkum Českého sdružení psychoterapeutů z roku 2022 ukázal, že 89 % lidí, kteří terapii přerušili po prvním sezení, to udělali proto, že se necítili „v souladu“ s terapeutem. Ne proto, že terapie „nefungovala“. Protože se necítili slyšení. Protože se necítili bezpečně. Protože se necítili respektovaní.

Je to normální. Některé terapeuty jsou klidní, jiní jsou přímí. Některé se ptají na rodinu, jiní se soustředí na myšlenky. Některé se věnují pohybu, jiní píší. Neexistuje „správný“ přístup. Existuje „správný pro vás“.

Pokud po prvním sezení cítíte, že to „nejsou vaše věci“ - nemusíte se omlouvat. Nemusíte se cítit špatně. Můžete říct: „Myslím, že bych potřeboval jiného terapeuta.“ A terapeut by vám měl říct: „Dobře, můžu vám doporučit někoho jiného.“

Je to běžné. Je to zdravé. Je to důležité.

Cena a hrazení - co je reálné

První sezení v mnoha případech stojí 0 Kč nebo 300 Kč - jako nezávazná ukázková konzultace. To je standard v České republice. Průměrná cena dalšího sezení je kolem 1500 Kč. To je výše, kterou mnoho lidí platí z vlastní kapsy.

Některé pojišťovny, jako VZP nebo ČPZP, částečně hradí psychoterapii - ale jen pokud:

• Máte doporučení od praktického lékaře (stačí napsat dvě věty: „Podezření na úzkostnou poruchu, doporučuji psychoterapii“),
• Terapeut je akreditovaný pro spolupráci s pojišťovnou.

Pouze 28 % terapeutů v ČR spolupracuje s pojišťovnami. To znamená, že většina lidí platí sama. To je fakt. Ale to neznamená, že terapie není možná. To znamená, že je to investice - a ta investice se vyplatí. Průzkum z roku 2023 ukázal, že 72 % lidí, kteří dokončili alespoň 10 sezení, hlásí významné zlepšení kvality života - vztahy, spánek, energie, schopnost se soustředit, klid v hlavě.

Cíle - ne „být šťastný“, ale „lépe řídit stres“

Nejčastější chyba je cílit na „být šťastný“ nebo „nebýt tak stresovaný“. To je příliš obecné. Terapie funguje lépe, když máte konkrétní cíl. Například:

• Chci se naučit řídit stres, když mě šéf kritizuje.
• Chci přestat se vyhýbat rozhovorům s rodiči.
• Chci přestat před spaním přemýšlet o tom, co jsem udělal špatně.

Podle průzkumu Terapio.cz z roku 2023 mají lidé s takovými cíli o 52 % vyšší pravděpodobnost, že terapii dokončí. Proč? Protože vědí, co hledají. A terapeut ví, na co se zaměřit.

Co se stane na konci prvního sezení?

Na konci prvního sezení byste měli mít jasnou představu o třech věcech:

1. Co terapeut rozumí vašim problémům.
2. Co se dá dělat dál.
3. Chcete-li jít na další sezení.

Nejsou potřeba žádné „zázračné“ závěry. Nejsou potřeba žádné „diagnózy“. Stačí, abyste si řekli: „Tady jsem se cítil slyšený.“ A to je dost.

Co dělat dál?

Pokud jste po prvním sezení v klidu, pokud jste se cítili slyšení, pokud jste si řekli: „To bych mohl zkusit“ - pak jste na správné cestě. Neexistuje žádný „správný“ způsob, jak začít. Existuje jen ten, který vám vyhovuje. A pokud nevyhovuje - hledejte jiného. To není selhání. To je inteligentní rozhodnutí.

Terapie není o tom, abyste „byli lepší“. Je o tom, abyste byli větší. Větší než vaše strachy. Větší než vaše vnitřní kritiky. Větší než vaše „musím to zvládnout“. A tohle všechno začíná tím, že si sednete a řeknete: „Tady jsem.“