Rodinná a systémová terapie: Když problém není jen v jednotlivci

Stává se vám, že vaše dítě najednou přestane mluvit ve škole, nebo že se vaše dcera, která dříve byla vždy spokojená, začne vyhýbat kontaktu? Možná jste už prošli tuctem terapeutů, kteří vám říkali, že to je problém jen s ní. Ale co když problém není v ní? Co když je v celé rodině?

Problém není v jednom, ale ve vztazích

Tradiční psychoterapie se často zaměřuje na jednotlivce. Zkoumá vnitřní konflikty, dětské zkušenosti, neurochemii. To má svůj smysl. Ale co když se problém neobjeví v hlavě člověka, ale v tom, jak se s ním rodina vůbec vypořádává?

Rodinná a systémová terapie říká jednoduše: problém není v jednotlivci. Je ve vzorcích, které rodina opakuje. Ve stylu, jakým se lidé navzájem přerušují. Ve skrytých pravidlech, která nikdo neříká, ale všichni dodržují. Když se dítě stane „identifikovaným pacientem“, není to náhoda. Je to výsledek systému, který potřebuje nějaký „problém“, aby se udržel v rovnováze.

Představte si rodinu jako taneční skupinu. Když jeden tanečník náhle zpomalí, ostatní se přizpůsobí. Někdo se přiblíží, někdo se vzdálí. V rodině to funguje stejně. Když se jeden člen začne chovat „nevyhovujícím“ způsobem, ostatní reagují - a tím vytvářejí stabilní, ale škodlivou dynamiku. Terapie neřeší, proč dítě má úzkosti. Řeší, proč rodina potřebuje, aby mělo úzkosti.

Jak to vlastně funguje?

Systémová terapie vychází z teorie systémů - stejné, která popisuje, jak fungují ekosystémy nebo imunitní systémy těla. Všechno je propojené. Změna v jedné části se odrazí všude. V rodině to znamená: když se změní způsob, jakým rodiče komunikují s dospívajícím synem, změní se i to, jak se matka chová k otci, jak se bratr chová k sestře.

Terapeut se neobjeví jako „odborník na problémy“. Je to spíš pozorovatel, který pomáhá rodině uvidět ty vzorce, které už nikdo nevidí. Někdy se zeptá: „Kdo v rodině má právo říct ‚ne‘?“ Nebo: „Když se otec rozčlí, kdo se snaží vše uklidit?“ Otázky nejsou na to, aby se zjistilo, kdo má pravdu. Jsou na to, aby se zjistilo, jaký systém funguje.

Není nutné, aby při terapii přišli všichni. Ale musí přijít ti, kteří v tom systému mají vliv. Pokud je problém mezi rodiči a dítětem, stačí tři. Pokud je problém mezi dospívajícími sourozenci, stačí oni a jeden rodič. Většinou se setkáváte s terapeutem ve skupině - ne jako „pacient“ a „terapeut“, ale jako členové systému, kteří se snaží najít nový způsob, jak být spolu.

Co se děje během jedné sezení?

Nejde o to, aby se všichni „vyslechli“. Nejde o to, aby se někdo „vysvětlil“. Je to jako hra, kde každý hraje svou roli - a terapeut pomáhá změnit scénář.

Například: matka se stále omlouvá za to, že je „příliš přísná“. Otec se nezúčastňuje. Dcera se stále chová agresivně. Terapeut se zeptá: „Když se matka rozhodne být přísná, kdo se v tu chvíli stáhne?“ A pak: „Když se otec stáhne, co se stane s dcerou?“

Tady se objeví první zásadní myšlenka: cirkulární kauzalita. Neexistuje „příčina“ a „následek“. Je to kruh. Rodiče jsou přísní, protože dítě je agresivní. Dítě je agresivní, protože rodiče jsou přísní. A tak dále. Terapeut neříká: „Změňte se vy.“ Říká: „Zkusme zjistit, jaký kruh tady běží, a pak ho trochu přerušit.“

Jedna z nejúčinnějších metod je přerámování. Místo toho, aby dítě bylo „neposlušné“, se začne nazývat „silné“ nebo „odvážné“. Místo toho, aby otec byl „vzdálený“, se řekne, že je „schopen přemýšlet o problémech hlouběji“. Toto není lživé. Je to jiný pohled - a ten může změnit celou dynamiku.

Co se stane, když se změní systém?

Když rodina začne komunikovat jinak, problém přestává být potřebný. Dítě už nemusí být „trpělivé“, když rodiče konečně začnou mluvit mezi sebou. Otec už nemusí být „neviditelný“, když matka přestane očekávat, že ho „zachrání“.

Výsledky nejsou vždy okamžité. Ale jsou trvalé. Nejde o to, aby se „odstranil symptom“. Jde o to, aby se rodina naučila žít jinak. A když se to stane, symptom zmizí - protože už nemá kde přežít.

V praxi to znamená: dítě začne navštěvovat školu, ne protože „terapeut ho vylečil“, ale protože rodiče přestali křičet a začali se ptát. Manželé se znovu smějí, ne protože „vyměnili své názory“, ale protože přestali bojovat o to, kdo má pravdu. A ten, kdo byl „problémem“, se najednou stane součástí řešení.

Kdo tohle potřebuje?

Není to jen pro rodiny s dětmi. Je to pro každou skupinu, která se spolu dlouho žije a neví, jak se změnit.

- Páry, které se stále hádají o stejných věcech, i když se už všechno „vyřešilo“
- Rodiny, kde se jedna osoba stává „živou značkou“ všech problémů
- Rodiče, kteří se cítí ztracení, když dítě vstoupí do dospělosti
- Rodiny po rozvodu, kde se děti stávají „přenosnými předměty“ mezi rodiči
- Rodiny, kde se nikdo neodváží mluvit o smrti, nemoci nebo nespokojenosti

Není potřeba mít „velký problém“. Stačí, když se cítíte, že se všechno točí kolem jednoho člověka. Když se vám zdá, že když se on/ona změní, všechno bude v pořádku. Ale to nejde. Protože on/ona už neřídí systém. Systém řídí on/ona.

Co terapeut nedělá

Terapeut neříká, kdo má pravdu. Neříká, kdo je špatný. Neřeší minulost. Neříká, co máte dělat. Neříká, jak máte být šťastní.

Je to někdo, kdo vás nechává mluvit - a pak vás přiměje k tomu, abyste si to slyšeli. Kdo vás nechává vidět, jak se vás vztahy tlačí do určitých rolí. Kdo vás nechává zkusit jiný způsob - bez toho, aby vás přinutil.

Není to terapie pro ty, kteří chtějí „vyléčit“ někoho jiného. Je to pro ty, kteří chtějí změnit sebe - a přitom nechat ostatní být tím, kým jsou.

Co když jsem jediný, kdo chce terapii?

To se stává často. Jeden člen rodiny se rozhodne jít. Ostatní odmítají. Nebo se bojí.

To neznamená, že terapie nemá smysl. V systémové terapii není potřeba mít celou rodinu. Stačí, když přijde ten, kdo má vliv. Když se změní jedna osoba, systém se musí přizpůsobit. A to je začátek změny.

Například: matka se rozhodne přestat „zachraňovat“ syna, který se nezdržuje ve škole. Přestane volat učitelům. Přestane ho trestat. Přestane ho obviňovat. A najednou - syn začne chodit do školy sám. Ne proto, že se „vyléčil“. Protože matka přestala být jeho „příčinou“.

Kde to najít v Česku?

V České republice je rodinná a systémová terapie dostupná především v soukromých klinikách. Například Psymed je privátní klinika, která nabízí systémovou terapii jako hlavní metodu, ale nepracuje s veřejnými pojišťovnami. To znamená, že terapie se hradí z vlastních prostředků. Cena se pohybuje mezi 1 200 a 2 500 Kč za sezení, v závislosti na terapeutovi a místě.

Některé neziskové organizace nabízejí levnější možnosti, ale často s dlouhými čekacími dobami. Většina terapeutů má vzdělání v oboru systémové terapie - často v rámci programů od České společnosti pro systémovou terapii nebo Mezinárodní asociace rodinné terapie.

Není to „léčba“ v klasickém smyslu. Je to příležitost - příležitost vidět, že problém není v jednom člověku. A že změna může začít u jednoho, ale dopadne na všechny.

Co je na tom nejtěžší?

Nejtěžší je přiznat, že nejste „vinný“ - ale také nejste „neviný“. Nejtěžší je přijmout, že vaše rodina není „špatná“. Je jen zastaralá. A že to, co děláte, aby se všechno udrželo, vlastně způsobuje, že se všechno zhoršuje.

Nejtěžší je přestat hledat „vinného“. A začít hledat „vzorec“.

A nejtěžší je věřit, že když změníte sebe - a ne někoho jiného - může se všechno změnit. Bez toho, aby se někdo musel „vyléčit“.