Sexuální nesoulad v páru není zřídkavostí - je to běžný, ale často tichý problém, který pomalu rozpadá vztahy. Mnoho párů si ho neuvědomuje, nebo ho ignoruje, dokud nezakousne do každodenního života. Někdo chce sex častěji, jiný ho vyhýbá. Někdo potřebuje emocionální blízkost před tělem, jiný si myslí, že stačí fyzický kontakt. Někdo chce experimentovat, jiný se cítí nebezpečně, když se věc změní. Tyto rozdíly nejsou chybou. Jsou přirozené. Ale když se neřeší, přeměňují se v stěny mezi partnery.
Co vlastně znamená sexuální nesoulad?
Sexuální nesoulad není jen o tom, kolikrát týdně máte sex. Je to o tom, jak se každý z vás cítí vůči sexu - co vám dává radost, co vás vyčerpává, co vás děsí, co vás spojuje. Je to o tom, zda můžete o sexu mluvit bez hrůzy, zda se cítíte slyšeni, když řeknete: „Potřebuji tohle“, nebo „Tohle mi nevyhovuje“. Je to o tom, zda si váš partner vnímá jako živou, toužící bytost, nebo jako nástroj, který splňuje očekávání.
Podle psychoterapeuta Zbyška Mohaupta je nejčastější příčinou nesouladu rozdílná frekvence touhy, způsob, jakým se sex vyjadřuje, a nechápání, jak o něm mluvit. Mnoho párů se vůbec neptá, co druhý cítí. Místo toho se předpokládá: „Kdyby to chtěl, řekl by to.“ To ale není pravda. Vztahy nejsou telepatické. Když se neřekne, neví se. A když se neví, začíná se obvinovat - „Ty jsi zmrzlý“, „Ty jsi závislý“, „Nemyslíš na mě“.
Proč to vůbec vzniká?
Nesoulad se neobjeví z ničeho. Vzniká pomalu. Někdy kvůli stresu - práce, děti, starostí o rodiče. Někdy kvůli traumatu - zneužití, zdravotní problémy, ztráta důvěry. Někdy kvůli změně těla - hormony, léky, stárnutí. A někdy kvůli tomu, že se přestali vidět jako partneři, a začali se vidět jako roommates.
PhDr. Martina Turinová upozorňuje, že často není problém v sexu, ale v vztahu. Když se partneri přestali sdílet vědomí, že „jsme spolu“, když se přestali dotýkat jen proto, že se chtějí dotknout, když se přestali mluvit o tom, co je důležité, pak se sex stává jen nástrojem - nebo se úplně vyhasne.
Sexuolog Marek Broul říká, že když je nesoulad hluboký, potřebujete psychoterapii. Nejen sexuální poradenství. Protože za tím, co se zdá jako „málo sexu“, často stojí strach, hanba, ztráta sebevědomí, nebo pocity, že jste „nedostateční“. A tyto věci se nevyřeší tím, že budete mít sex častěji. Vyřeší se tím, že se naučíte, jak se opět spojit.
Co dělá párová terapie?
Párová sexoterapie není o tom, jak se dostat do postele. Je o tom, jak se dostat zpět k sobě navzájem.
Terapeut neříká: „Mějte sex třikrát týdně.“ Říká: „Co vás děsí, když se dotýkáte? Co se stane, když se nevyhněte pohledu? Co se stane, když řeknete: „Chci, abys mě objal, ale nechci, aby to vedlo k sexu?““
Proces začíná vstupním pohovorem. Tam se zjistí, co přesně trápí. Někdy je to jen frekvence. Někdy je to strach z neúspěchu. Někdy je to to, že jeden z vás se cítí jako „pouze zdroj“ pro sex, zatímco druhý se cítí jako „zatížení“.
Poté začíná strukturovaný proces. Týdně se setkáváte s terapeutem. Každé sezení má domácí úkol. A ty úkoly nejsou o tom, jak se dotýkat. Jsou o tom, jak se ne dotýkat - a přesto se cítit blízko.
Například: „Dnes večer si spolu lehněte na pohovku. Dotýkejte se jen rukama. Neříkejte nic. Pouze cítěte.“ Nebo: „Dnes večer si povíte, co vás nejvíc touží v sexu - a co vás nejvíc děsí.“
Tento přístup je založený na metodice Masterse a Johnsonové, modifikované Kratochvílem. Cílem není rychlé řešení. Cílem je postupné sbližování. Krok za krokem. Přes tělesnou blízkost, přes komunikaci, přes důvěru. A to všechno bez tlaku na koitu.
Nejde o to, kolikrát máte sex. Jde o to, zda se při tom cítíte bezpečně. Zda se cítíte jako osoba, ne jako funkce.
Co se dělá v terapii?
Terapie se nekoná jen ve společných sezeních. Někdy je potřeba individuální konzultace. Když jeden z vás má historii zneužívání, když máte úzkost, když se cítíte ztracení - terapeut vás slyší samotného. A pak vám pomůže přenést to, co jste zjistili, zpět do vztahu.
Je důležité, abyste oba byli ochotni. Ne jen „přijít na sezení“. Ale pracovat. Zkoušet nové věci. Přiznat, že jste zranění. Přiznat, že jste zklamání. Přiznat, že jste se vzdálili - a chcete se vrátit.
Terapeut neřeší sex. Řeší vztah. A vztah je tvořený komunikací, důvěrou, respektem, zranitelností. Když tyto věci fungují, sex se obnoví sám.
Když to nefunguje - proč?
Některé páry se do terapie nedostanou včas. Přicházejí, když už je vztah zcela vyčerpaný. Když jeden z vás už nechce mluvit. Když se druhý přestal starat. Když se už nezajímáte o to, co druhý cítí. A v tomto stadiu je návrat těžký.
Největší překážkou je odmítnutí problému. „To není problém. Ty jsi jen nuda.“ „Nemusíme mít sex, ale všechno jinak je v pořádku.“ Tato tvrzení nejsou pravda. Jsou obranou. Obranou před bolestí. A dokud se nezruší, terapie nemá šanci.
Druhou překážkou je neochota experimentovat. Někdo se bojí změny. „Když to změníme, bude to horší.“ Ale to, co je teď, už je horší. A pokud nezkusíte něco nového, nic se nezmění.
A třetí překážkou je čekání. Mnoho párů čeká měsíce, roky, než se rozhodnou pro terapii. A většinou to stojí za to. Ale ne vždy. Když se vztah přemění v nevýslovnou bolest, když se už nechcete dotýkat, když jste se stali cizími lidmi - pak je terapie jen pohledem do zrcadla, které ukazuje, co už nejde napravit.
Co můžete dělat hned teď?
Nemusíte čekat na terapeuta. Začněte už teď.
- Přestaňte předpokládat. Místo toho se zeptejte: „Co si myslíš o sexu dnes?“
- Přestaňte obviňovat. Místo „Ty jsi zmrzlý“ řekněte: „Mám pocit, že jsem daleko od tebe. Chci to změnit.“
- Zkuste něco, co není sex. Přijďte k sobě. Dotýkejte se. Přijďte ke společnému koupeli. Objeďte se. Neříkejte nic. Pouze cítěte.
- Nechte se slyšet. Pokud se cítíte zranění, zklamáni, ztracení - řekněte to. Bez obvinění. Jen řekněte: „Potřebuji tohle.“
Sexuální nesoulad není konec. Je to signál. Signál, že něco je mimo. A když ho slyšíte, můžete ho změnit.
Co očekávat od terapie?
Terapie není rychlá léčba. Trvá měsíce. Obvykle se setkáváte jednou týdně. Každé sezení trvá 50 minut. Ceny se pohybují kolem 1200 Kč, ale liší se podle místa a zkušenosti terapeuta. Některé centra, jako Sex Centrum v Brně nebo Psychocentrum, nabízejí i možnost společných i individuálních sezení.
Nejde o to, abyste „vyřešili“ sex. Jde o to, abyste znovu našli spojení. Když se to podaří, sex se vrátí jako přirozený výraz toho, co už bylo - a co bylo ztraceno.
Kdo by měl hledat pomoc?
Nemusíte být „příliš zlý“ nebo „ztracený“. Stačí, když se cítíte:
- Neviděný v sexuální sféře
- Nebezpečně vzdálený od partnera
- Stále v konfliktu kvůli frekvenci nebo způsobu sexu
- Neumíte mluvit o tom, co chcete
- Nebo se bojíte, že když to řeknete, partner vás opustí
Neexistuje „správný“ způsob, jak mít sex. Jen existuje „správný“ způsob, jak být spolu. A to je to, co terapie pomáhá najít.
