Emocionální bezpečí: Jak si vytvořit vnitřní bezpečí, když jste přetížení, závislí nebo traumatisovaní

Emocionální bezpečí je to, co potřebujete, abyste přežili den bez toho, abyste se cítili, že se rozpadáte. To není jen „být šťastný“ — je to schopnost cítit, že jste v bezpečí, i když se vnitřně všechno hroutí. Emocionální bezpečí, schopnost cítit se v bezpečí ve vztazích i u sebe, i když přicházejí silné emoce. Also known as vnitřní bezpečí, it je základ, bez kterého se psychoterapie může stát jen dalším místem, kde se cítíte nebezpečně. Když jste závislí, traumatisovaní nebo trpíte úzkostí, vaše tělo si pamatuje, že svět není bezpečný. A dokud se to nezmění, všechny techniky — od dechových cvičení až po KBT — budou fungovat jen dočasně.

Nejčastější chyba? Snažit se „překonat“ emoce místo toho, abyste je nejprve nechali být. Emocionální bezpečí se nevytvoří tím, že se řeknete: „Mám být silný.“ Vzniká, když se někdo, nebo něco, vás nechá být. To může být terapeut, který nevysvětluje, co máte cítit, ale jen říká: „To zní těžké.“ To může být peer podpora, vzájemná pomoc lidí, kteří znají, jak se cítí, když se vnitřně rozpadáte — kde nikdo neříká „to není tak špatné“, ale jen: „Já taky.“ A to může být i Compassion-focused terapie, přístup, který učí, jak se k sobě chovat jako k příteli, ne k nepříteli, který vám pomůže překonat sebekritiku, která vás drží v pasti.

Nejde o to, aby vás nikdo nezranil. Jde o to, abyste věděli, že když se zraníte, máte místo, kam se můžete vrátit. A to místo může být vaše vlastní vnitřní hlas — ten, který vám říká: „To je v pořádku, že to tak cítíš.“ Nebo to může být někdo, kdo vás neosvěžuje, ale jen poslouchá. V ČR je to stále obtížné. Terapeuti mají plné rozpočty, podpora je nedostatečně financovaná, a lidé se bojí říct: „Nemám to pod kontrolou.“ Ale právě v těchto chvílích potřebujete emocionální bezpečí nejvíc.

V těchto článcích najdete, jak se vytváří toto bezpečí — od toho, jak si nastavit rozpočet na terapii, aby vás nezničila finanční stres, přes to, jak peer podpora mění životy, až po to, jak Compassion-focused terapie pomáhá překonat sebekritiku. Zjistíte, proč některé metody, jako hypnoterapie nebo pískoterapie, fungují u těch, kdo nemohou mluvit. A uvidíte, jaké červené vlajky vám říkají, že vám terapeut vlastně nepomáhá vytvořit bezpečí, ale jen vás zatěžuje. Všechno to je tu ne proto, abyste se naučili „vyléčit“ — ale proto, abyste se naučili být doma ve svém vlastním těle, i když se svět kolem vás rozpadá.