Existenciální terapie: Co je to a jak pomáhá při závislostech a úzkosti

Existenciální terapie je existenciální terapie, psychoterapeutický přístup, který se zaměřuje na základní lidské otázky: smysl života, svoboda, samota, smrt a odpovědnost. Also known as existenciální přístup, it doesn't try to fix your symptoms—it helps you face what’s really bothering you beneath them. Když někdo přijde kvůli alkoholu, přejídání nebo úzkosti, často nejde jen o to, jak přestat. Jde o to, proč to vůbec začal. Existenciální terapie se ptá: Co ti chybí? Co se bojíš? Co tě drží v této pasti? A neříká ti, jak to máš vyřešit. Říká ti, že to můžeš vyřešit sám—jen potřebuješ prostor, kde ti to nikdo neříká, jak máš cítit.

Nejčastěji se setkáváme s tím, že lidé s závislostí, fyzickou nebo psychickou návykovou poruchou, která ovládá chování a zničí život používají látky nebo chování jako útěku. Ale útěk od čeho? Často od pocitu, že život nemá smysl, že jsi sám, že nemáš kontrolu. Existenciální terapie neříká: „Přestan se pití.“ Říká: „Co ti dalo pocit, že jsi žil, když jsi poprvé vypil?“ A pak: „Co ti teď dává ten samý pocit—jen bez alkoholu?“ To není snadné. Ale je to pravda. A pravda je většinou jediné, co opravdu pomůže.

Stejně tak úzkost, pocit neustálého ohrožení, který se nechce odpojit ani když je všechno v pořádku není jen o příliš mnoha myšlenkách. Je to o tom, že se bojíš, že něco zahyne—že ztratíš kontrolu, že zemřeš, že nikdo tě nevidí, že život ti ujíždí. Existenciální terapie nechce, abys úzkost potlačil. Chce, abys ji slyšel. A když ji slyšíš, začneš rozumět, proč tě vůbec drží. Víš, že některé články tady mluví o tom, jak hypnoterapie pracuje s nevědomím? Existenciální terapie pracuje s tím, co je vědomé—ale tak hluboko, že to zní jako nevědomí. Když se ptáš, proč jsi to udělal, neříká ti: „Protože jsi traumata.“ Říká: „Protože jsi se rozhodl, že to je jediný způsob, jak se cítit živý.“

Největší přínos existenciální terapie není v tom, že tě „vylečí“. Je v tom, že tě nechá být. Bez toho, abys musel být silný, optimistický nebo „v pořádku“. Můžeš být ztracený. Můžeš být vyčerpaný. Můžeš mít strach ze smrti. A přesto můžeš najít cestu, která je tvá—ne ta, kterou ti někdo nařídil. V těchto článcích najdeš přístupy, které se dotýkají stejných věcí: jak se vypořádat s trauma, jak překonat sebekritiku, jak žít s poruchou osobnosti, jak najít smysl, když všechno padá. Všechny tyto cesty vede k jednomu: k tomu, abys se naučil žít s tím, co je—bez úniku, bez falešného optimismu, bez lží.

Tady najdeš příběhy lidí, kteří přestali hledat odpovědi venku—a začali hledat je uvnitř. A ty, kdo se cítí ztracení, zanedbaní nebo přetížení, najdou v těchto článcích nejen informace. Najdou potvrzení: že to, co cítíš, není chyba. Je to lidské. A to je první krok k tomu, abys se mohl vrátit k sobě.