Jak vyplnit dotazník: Praktické rady pro psychoterapii a podporu

When you're asked to fill out a dotazník pro terapii, formulář, který terapeut používá k rychlému pochopení vašich potřeb, příznaků a historie. Also known as psychologický dotazník, it is not a test you can pass or fail — it's a map that helps your therapist find the right path with you. Mnoho lidí se cítí nervózně, když ho vidí. Myslí si, že musí napsat něco dokonalého, nebo že to někdo bude hodnotit. To není pravda. Dotazník je nástroj, ne soud. Je tu proto, aby vám pomohl — ne aby vás osudil.

Co se skutečně ptají? Nejčastěji na vaše pocity za posledních několik měsíců, na to, jak dlouho trvají problémy, jak ovlivňují váš život, a jestli jste už někdy hledali pomoc. Někdy se ptají na rodinnou historii, na užívání látek, nebo na to, jak se vám daří spát a jíst. Nezapomeňte: psychoterapie, proces, ve kterém se učíte lépe porozumět sobě a svým reakcím pod vedením odborníka není o tom, kdo je „v pořádku“ a kdo ne. Je o tom, kdo chce změnu. Pokud jste tu, už jste na cestě.

Některé otázky mohou znít přímočaře nebo dokonce nepříjemně. Například: „Mysleli jste si někdy, že byste se měli zabít?“ Nebo: „Cítíte se často zanedbávaný?“ Tyto otázky nejsou tam, aby vás zranily. Jsou tam, protože pokud odpovíte pravdu, terapeut ví, jak vás chránit. Pokud řeknete „ne“, i když je to „ano“, může se stát, že vám pomůže jinak — nebo vůbec ne. Nebojte se pravdy. Nejste sami. V Česku se významná část lidí, kteří hledají pomoc, prochází stejným procesem. Centra duševního zdraví, veřejné služby, které poskytují přístup k terapii i lidem s omezeným rozpočtem vám často poskytnou tyto dotazníky před prvním sezením — a většina z nich je navržená tak, aby byla srozumitelná, ne příliš technická.

Nemusíte být profesionální spisovatel. Stačí, když píšete tak, jak byste to řekli přáteli. Pokud nevíte, co odpovědět, napište „nevím“ nebo „nechápu“. To je lepší než vymýšlet odpověď, která neodpovídá vaší skutečnosti. Pokud se ptají na frekvenci úzkosti, neříkejte „často“, když to je každý den. Pokud se ptají na to, jestli jste se někdy cítili ztracení, a odpověď je „ano“, neváhejte. Neexistuje „špatná“ odpověď. Existuje jen ta, která vám pomůže.

Nezapomeňte na kontext. Pokud jste v posledních měsících prošli rozvodem, ztrátou, nebo závislostí, napište to. Nejde o to, že jste „příliš zranění“. Jde o to, že vaše reakce mají smysl. Terapeut to potřebuje vědět, aby vás nepřiměl k něčemu, co vám nevyhovuje. Například: pokud jste zažili domácí násilí, a dotazník se ptá na vztahy, vaše odpověď může znamenat, že vám bude navržena jiná metoda než klasická párová terapie.

Co nechat bokem? Nezapisujte příběhy. Nevyplňujte celé stránky. Nezkoušejte vysvětlovat, proč jste „tak špatný“. Nezabývejte se tím, co si myslíte, že terapeut chce slyšet. Jde o vás. Ne o to, jak jste „dobrý pacient“. Pokud jste většinu života utíkali od emocí, napište to. Pokud jste se naučili přemýšlet jen o tom, jak to vypadá, a ne o tom, jak se cítíte — napište to. To je přesně to, co terapeut potřebuje slyšet.

Tady je klíč: jak vyplnit dotazník není o dokonalosti. Je o upřímnosti. A upřímnost je první krok k tomu, aby se terapie stala něčím, co vám opravdu pomůže. Nejste na zkoušce. Jste na cestě — a tento dotazník je jen první krok na ní.

V níže uvedených článcích najdete konkrétní příklady, jak se připravit na první kontakt s terapeutem, co dělat, když vás dotazník překvapí, a jak se vyhnout běžným chybám, které zdržují pokrok. Každý z nich je napsaný pro lidi, kteří chtějí pomoci — ne pro ty, kteří chtějí vypadat dobře.