Kompulzivní cvičení: Co to je a jak se s tím vypořádat

When working with kompulzivní cvičení, opakované, nucené pohybové aktivity, které přesahují rámec zdravé fyzické aktivity a slouží k uklidnění úzkosti nebo kontrolě vlastního těla. Also known as exerční závislost, it je často spojeno s poruchami příjmu potravy, OCD nebo silnou neuspokojivou představou o vlastním těle. Nejde jen o to, že někdo chodí do posilovny každý den. Kompulzivní cvičení je, když si člověk nechá odmítnout oslavnou večeři, protože nevytrénoval, nebo když se dívá na zranění jako na výhodu – „když jsem zraněný, můžu se více snažit“.

Toto chování se často skrývá za poruchami příjmu potravy, ale nemusí být vždy spojené s hladověním. Může být i samostatným projevem úzkosti – tělo se stává místem, kde se člověk snaží získat kontrolu nad tím, co mu jinak uniká. Když se člověk cítí ztracený v práci, vztazích nebo vlastních emocích, cvičení se stává jediným, co dává pocit, že „něco dělá“.

Psychoterapie pomáhá rozpoznat, kde končí zdravá motivace a začíná nucená potřeba. Není o tom, abyste přestali cvičit – je o tom, abyste přestali cvičit protože se bojíte. Většina lidí, kteří se k nám obrací, si neuvědomuje, že jejich denní 3 hodiny na běžeckém páse nejsou pro zdraví, ale pro útěk. Terapie jim pomáhá najít jiné způsoby, jak se uklidnit – bez toho, aby museli vyčerpat tělo, aby cítili, že jsou v pořádku.

Kompulzivní cvičení se často objevuje u lidí, kteří měli v dětství zanedbávání nebo přílišný tlak na dokonalost. Víte, že někdo, kdo trpí poruchou příjmu potravy, může cvičit 12 hodin týdně, i když je jeho tělo na pokraji vyčerpání? To není věra ve zdravý životní styl – to je způsob, jak říct: „Jsem v pořádku, jen když jsem víc než ostatní.“

Co se děje v hlavě? Když se člověk přestane cvičit, začne ho přesypávat úzkost. Myslí si: „Když přestanu, zhubnu, budu slabý, nikdo mě nezvládne.“ A tak se opakuje. Ale terapie ukazuje, že tělo není nepřítel – je to nástroj, který potřebuje odpočinek, stejně jako myšlenky. A když se naučíte přijmout, že nejste hodnoceni podle toho, kolik si dnes přešli, začínáte opravdu žít.

Nejde o to, kolik kilogramů ztratíte nebo kolik minut běžíte. Jde o to, jestli máte pocit, že se můžete přestat hýbat – a přesto se cítit v pořádku. A to je ten bod, kde psychoterapie začíná fungovat. V ní se neřeší, kolik opakování jste udělali. Řeší se, proč jste se cítili, že musíte udělat víc.

Podívejte se na články níže. Najdete zde příběhy o tom, jak se lidé vypořádali s tím, že jejich tělo se stalo jejich věznicí. Jak se naučili poslouchat své potřeby místo vnitřního hlasu, který jim říkal: „Ještě jedno.“ A jak našli cestu zpět – ne k dokonalosti, ale k sobě samým.