Mezinárodní standardy psychoterapie: Co opravdu platí v ČR

Mezinárodní standardy psychoterapie nejsou jen seznam pravidel pro odborníky — jsou to mezinárodní standardy, ověřené praxe, které garantují bezpečí a účinnost léčby duševních potíží. V Česku se o ně bojuje, protože nejsou všechny přijaty do systému. Některé metody, jako kognitivně behaviorální terapie, vědecky prokázaný přístup, který se zaměřuje na změnu myšlenek a chování, jsou uznávané celosvětově i u nás. Jiné, jako peer podpora, vzájemná pomoc lidí se stejnými zkušenostmi, která je v zahraničí standardem, ale v ČR stále finančně opomíjená, chybí v zákonodárných plánech. A přesto tyto standardy ovlivňují každé sezení — i když nevíte, že existují.

Co tedy znamená, že nějaká metoda splňuje mezinárodní standard? Znamená to, že byla testována na tisících lidí, že výsledky se dají opakovat a že neškodí. Například KBT není jen „modná metoda“ — je doporučována Světovou zdravotnickou organizací jako první volba při depresi a úzkosti. Ale v Česku ji můžete dostat jen pokud platíte, protože zdravotní pojišťovny ji nekompenzují plně. Stejně tak terapeutická aliance, vztah mezi klientem a terapeutem, který je důležitější než samotná metoda — podle výzkumů je odpovědná za až 70 % úspěchu terapie. A přesto se mnoho terapeutů neptá, jestli se vám v ordinaci dobře dělá. A to je porušení standardu.

Mezinárodní standardy neříkají, že musíte mít terapeuta určitého pohlaví nebo věku. Říkají, že musíte mít terapeuta, který vás slyší, nevystavuje vás riziku, nezneužívá váš důvěru a neříká vám, že vaše problémy jsou vaše vina. Když vidíte, že někdo vám nabízí „rychlé řešení“ nebo nechce mít písemné podmínky, nebo se vyhýbá otázkám o své kvalifikaci — to není jen neetické. To je porušení mezinárodního standardu. A přesto to v Česku běží. V této sbírce najdete články, které vám ukážou, jak rozpoznat, kdy terapie funguje podle pravděpodobně nejlepších praxí na světě, a kdy jen vypadá, že ano. Zjistíte, proč některé metody jsou v Česku těžko dostupné, jak se chovat, když se vám terapie nezdá, a proč peer podpora není „jen rozhovor“, ale léčebný nástroj, který by měl být součástí každého systému. Tady nejde o teorii. Jde o to, abyste nezaplatili za to, co nepracuje — a abyste našli to, co skutečně pomáhá.