Nahrávání psychoterapie: Co je povoleno, co je nebezpečné a proč to vůbec dělat

When working with nahrávání psychoterapie, záznam hovoru mezi terapeutem a klientem během terapeutického sezení. Also known as záznam terapie, it může sloužit jako nástroj pro vzdělávání terapeutů, kontrolu kvality nebo osobní reflexi klienta – ale jen pokud je provedeno s plným souhlasem a etickým rámce.

Nahrávání psychoterapie není jako nahrávání rozhovoru s přítelem. Tady jde o citlivý prostor, kde lidé sdílejí věci, které neřeknou ani nejbližším. Pokud se někdo rozhodne nahrávat, musí to být jasně dohodnuté – nejen technicky, ale i emocionálně. Terapeut musí vysvětlit, proč se to dělá, kdo bude mít přístup k nahrávání, jak dlouho bude uložené a jak se bude zničit. V Česku je to podle etického kódu psychoterapeutů striktně zakázáno bez písemného souhlasu obou stran – a dokonce i s ním je to riskantní. Mnoho terapeutů ho vůbec nepoužívá, protože ví: důvěra se rozpadne, když klient začne přemýšlet, jestli je někdo poslouchá.

Existují ale případy, kdy nahrávání má smysl. Například u studentů psychoterapie, kteří se učí pracovat s emocemi – nahrávka jim pomůže poznat, jak reagují, když klient pláče nebo se zatváří. Nebo u terapeutů, kteří se připravují na certifikaci a potřebují zpětnou vazbu od mentora. I pak ale musí být nahrávka anonymizovaná, uložená na zabezpečeném serveru a smazaná po dokončení vzdělávání. Klient musí mít možnost nahrávku kdykoli odmítnout – a to i po několika sezeních. A pokud se rozhodne pro nahrávání, musí být jasné, že to neznamená, že terapeut bude víc vědět o něm – jen že bude mít více nástrojů pro porozumění.

Co se týče klientů – někteří si nahrávají terapii sami, aby si přehrávali výpovědi, které jim pomohly. To je riskantní. Pokud se nahrávka dostane do rukou někomu jinému – partnerovi, zaměstnavateli, lékaři – může to způsobit vážné důsledky. A i když se nahrává jen pro sebe, může to přeměnit terapii z prostoru volného výrazu na představení. Když víte, že se záznam ukládá, začnete se ptát: „Bude to vypadat dobře?“ – a to je přesně to, co terapie nemá být.

Nejbezpečnější přístup? Nahrávat jen tehdy, když je to nezbytné, když je to dohodnuté, když je to jasně omezené a když se to může kdykoli zrušit. A pokud se rozhodnete nahrávat – nechte to na terapeutovi. On ví, jak to udělat bez toho, aby se ztratila ta důležitá mezera, kde se můžete prostě být – bez ohledu na to, jestli je někdo naslouchá.

V této sbírce najdete články, které vám pomohou pochopit, jak funguje terapie v praxi – od toho, jak si vybrat terapeuta, přes to, jak se chovat na prvním sezení, až po to, jak se vyhnout přetížení. Všechno to je napsané tak, aby to pochopil každý, kdo se rozhodl pro léčbu – a nechce se mu ztrácet v odborných termínech.