Přejídání: Co to je, jak ho rozpoznat a kde najít pomoc

When you think of přejídání, opakované přejídání potravy bez kontroly, často sprevázené pocitem viny a bezmoci. Also known as bulimie nervóza, it is not simply about eating too much—it’s a coping mechanism for emotions that feel too heavy to hold. Mnoho lidí si myslí, že to je jen otázka slabé vůle, ale není. Přejídání je skutečná psychická porucha, která se často skrývá za zvýšenou hmotností, ale také u lidí s normální váhou. Často se objevuje spolu s úzkostí, depresemi nebo dokonce alkoholovou závislostí. V Česku se odhaduje, že až 3 % dospělých trpí tímto problémem, ale většina z nich ho nikdy neoznámí.

Přejídání není jen o jídle. Je to o tom, jak se snažíte utlumit bolest, vyhnout se pocitům nebo naplnit prázdnost. Většina lidí, kteří přejídají, nejedí z hladu. Jedí, když jsou smutní, unavení, osamělí nebo přetížení. A potom přichází ta hrozná vina. Ten cyklus: napětí → přejídání → vina → omezení jídla → opětovné napětí → opětovné přejídání. Je to jako běh na běžícím pásu, který nikdy nezastaví. A to všechno se děje v tichosti. Lidé se stydí, kryjí to, hledají způsoby, jak to skrýt. Ale ticho to nezlepšuje. Potřebujete podporu, ne trest.

Pokud se přejídání týká i vašich blízkých, nejde o to, je-li to jejich vina nebo vaše. Jde o to, jak rozpoznat, že to není jen zvyk, ale porucha, která vyžaduje odbornou pomoc. Kognitivně behaviorální terapie je zlatý standard léčby, protože se zaměřuje na přesně ty myšlenky, které vedou k přejídání: „Už jsem to zničil, tak proč nejíst?“ nebo „Musím být dokonalý, jinak jsem nikdo.“ Tyto myšlenky nejsou pravda. Ale jsou silné. A lze je změnit. Pokud máte zároveň závislost na alkoholu nebo jiné látce, jde o duální diagnózu – a léčba musí být integrovaná. Jediná cesta, která funguje, je ta, která řeší obě věci najednou.

Co najdete níže, jsou příběhy a informace, které vám pomohou pochopit, že přejídání není vaše chyba. Najdete zde, jak funguje terapie, jak se s tím vypořádat, když vás přepadne craving, a jak se neztratit v tom, že se snažíte „všechno napravit“ najednou. Každý článek je napsaný tak, aby vás neobviňoval, ale vodil k lepšímu pochopení – a k prvnímu kroku ven z toho cyklu.