Senzorická přecitlivělost: Co to je a jak to ovlivňuje každodenní život

When someone says they can't stand the hum of the fridge or the tag on their shirt, it's not just being picky. Senzorická přecitlivělost, je stav, kdy mozek přehlíží filtry a přijímá smyslové podněty jako přetížení. Also known as senzorická integrační porucha, it isn't about being sensitive—it's about the nervous system being stuck in high alert. Tento stav není volba, není výmluva a není jen „příliš citlivý“ charakter. Je to fyzická reakce, která se projevuje, když zvuk, světlo, dotyk, vůně nebo dokonce potraviny přetíží mozek, jako by byl zapnutý na plný výkon 24 hodin denně.

Nejčastěji se setkáváme s ní u lidí s autismem, neurologickou odlišností, kde smyslové zpracování funguje jinak, ale není to výhradně jejich problém. Mnoho dospělých, kteří nikdy nebyli diagnostikováni, žije s tím celý život – a přitom si myslí, že jsou jen „nervózní“ nebo „příliš nároční“. Přecitlivělost na zvuk může znamenat, že nemůžete jít do supermarketu, protože vás šíleně bolí hlava. Přecitlivělost na světlo vás donutí nosit sluneční brýle i uvnitř. Dotyk látky může vyvolat pocity, jako by vás někdo škrábal nehty po kůži. A to všechno bez fyzického poškození. To není psychika – je to nervový systém, který neví, jak se vypnout.

Co dělat, když se to stane každý den? Terapie není o tom, vás „vyléčit“ z přecitlivělosti. Je o tom, naučit se, jak přestat být v přípravě na útok. Někdo potřebuje strategie, jak se v práci ochránit před hlukem. Někdo potřebuje vědět, jak vysvětlit svému partnerovi, proč se nechce jít na večírek. Někdo potřebuje poznat, že jeho reakce na světlo nejsou špatná – jsou jen jiné. A to je klíč. Když přestanete vnímat svou přecitlivělost jako vadu, začnete ji vidět jako informaci. Informaci o tom, jak váš mozek funguje. A to je první krok k klidu.

V našich článcích najdete praktické návody, jak rozpoznat, kdy je vaše přecitlivělost součástí většího obrazu, jak se s ní vypořádat v práci, v rodině, ve vztazích. Naučíte se, kdy se obrátit na terapeuta, kdy pomůže pohyb, kdy zvukové sluchátka nebo kdy prostě potřebujete jen pár hodin ticha. Nejde o to, aby se svět změnil – jde o to, abyste se naučili v něm přežít, a možná dokonce i klidně žít.