Trauma-informed přístup: Jak terapie bere v úvahu traumata a proč to dělá rozdíl

When working with trauma-informed přístup, přístup, který rozumí, že mnoho problémů vychází z přežitého traumatu, a nezatěžuje klienta vinou nebo slabostí. Also known as trauma-sensitive terapie, it znamená přestat se ptát „Co s tebou je špatně?“ a začít ptát se „Co ti bylo učiněno?“.

Tento přístup není jen o tom, aby terapeut věděl, že klient přežil nějakou událost. Je to o tom, jak se celý proces léčby mění – od prostředí, kde se sezení koná, až po to, jak se reaguje na zpoždění nebo odmítnutí pomoci. V Česku se trauma-informed přístup už používá v 70 % léčebnách pro závislosti, protože lidé s traumatem často selhávají v klasických modelech terapie. Když někdo má PTSD, jeho mozek je v neustálém režimu „ohrožení“. Pokud mu terapeut řekne „musíš se toho vypořádat“, může to být stejně škodlivé jako když mu někdo řekne „přestan být bolestivý“ – když má zlomenou nohu.

Co to v praxi znamená? Například, že terapeut nevyžaduje, aby klient hned vyprávěl o traumatu. Místo toho se nejprve vytvářejí stabilizační dovednosti, techniky, které pomáhají klientovi zůstat v přítomnosti a nezatopit ho vzpomínkami. To může být dýchání, vnitřní kotva, nebo prostě to, že klient ví, že když řekne „nechci o tom mluvit“, nebude nucen. Také se mění vztah k „neposlušnosti“ – když klient nechodí na sezení, není to „odmítnutí léčby“, ale často „přežití“. A když se objeví vzteklé emoce, nejde o „problémové chování“, ale o přežitkový mechanismus, který mu pomohl přežít.

Největší chyba, kterou terapeuti dělají, je předpokládat, že trauma je něco, co se „vyřeší“ tím, že se o něm popovídá. Ale pokud je mozek stále v režimu „útěk nebo boj“, žádná hovorová terapie nepomůže. Proto se trauma-informed přístup spojuje s metodami jako EMDR nebo pískoterapie – protože některé bolesti nejdou říct, jen zažít v bezpečí. V článcích níže najdeš příklady, jak se to projevuje v praxi: od dětí, které se učí znovu věřit svému tělu, až po dospělé, kteří se konečně naučili říct „to mi nevadí“ místo „to jsem si zasloužil“.

Trauma-informed přístup není „novinka“. Je to základ. A když ho terapeut používá, klient přestává být „nepříjemný“ nebo „nepřístupný“. Stává se lidí, který přežil něco, co by neměl přežít – a teď potřebuje jen bezpečí, aby se mohl zase naučit žít.