Zapojení partnera do terapie poruch osobnosti: Kdy to opravdu pomáhá

Zapojení partnera do terapie poruch osobnosti: Kdy to opravdu pomáhá

Představte si, že vašemu partnerovi byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti. Můžete cítit, že celý váš svět změnil směr. Vztah je plný náhlých krizí, nepochopení, obvinění a náhlých změn nálad. Chcete mu pomoci, ale zároveň se cítíte vyčerpaní, zmatení a někdy i obviněni. A teď se ptáte: Bylo by lepší, kdybych se zapojil do terapie?

Odpověď není jednoduchá. Zapojení partnera do terapie není zázračný lék. Není to terapie pro dvojici, ani způsob, jak „vyléčit“ partnera. Je to nástroj - a jako každý nástroj, funguje jen v pravou chvíli, s pravým zaměřením a s pravými lidmi.

V České republice se tento přístup rozvíjí od roku 2010, hlavně v souvislosti s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Podle dat z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech z roku 2023 je 85 % pacientů s HPO trpí intenzivním strachem z opuštění. A právě tento strach vytváří vztahové cykly, které zničí každou dvojici, když partner neví, co dělá.

Proč vůbec zapojovat partnera?

Nejde o to, aby partner „napravil“ chování pacienta. Nejde o to, aby se stal terapeutem, rodičem nebo policií. Cílem je, aby partner poznal, co se děje - a jak na to reagovat, aniž by se ztratil sám.

Příklad: Když pacient s HPO začne křičet, že ho partner opustí, a vyvádí sebevražedné hrozby, partner s nulovým vzděláním o HPO často reaguje úzkostí, přesvědčováním nebo vyhověním. To však jen posíluje návyk. Když ale partner ví, že toto chování je symptomem poruchy, ne osobního útoku, a že nejlepší reakce je klidně říct: „Vím, že se teď cítíš strašně. Neopouštím tě. Ale nemohu hovořit, když křičíš. Přijdu za 20 minut.“ - tímto jednoduchým krokem se přeruší cyklus.

Podle studie Psycholog AdiCare z roku 2022 se u pacientů, jejichž partneři absolvují edukační program, snížilo sebedestruktivní chování o 40 % a emocionální regulace se zlepšila o 30 %. To není malé. To je rozdíl mezi tím, aby vztah přežil, nebo se zhroutil.

Kdy to pomáhá - a kdy ne?

Zapojení partnera funguje nejlépe v případě hraniční poruchy osobnosti. Tam, kde je strach z opuštění hlavní motivační silou, partnerovo přítomnost a jasná hranice mohou být stabilizující silou.

Naproti tomu u narcistické poruchy osobnosti je to jiné. Klinická psycholožka Julie Gottmanová, citovaná v Novinkách z roku 2023, říká: „Dva narcisté nejsou ve vztahu šťastní v pravém slova smyslu. Vztah může fungovat, ale pouze na povrchní úrovni vzájemného sloužení a poskytování služeb.“ Pokud partner sám má tendence k manipulaci, kontrole nebo emocionálnímu vyčerpávání, zapojení do terapie může být nebezpečné. Může se stát, že partner využije naučené techniky jako zbraň - například „naučil jsem se, jak používat tvé hranice proti tobě“ - jak popisuje respondent Petr z Brna.

Ještě důležitější je, že zapojení partnera nesmí probíhat v akutní fázi krize. Když pacient prožívá těžkou deprese, pocity prázdnoty nebo sebevražedné návahy, partner není schopen být stabilní podporou. V této fázi je nejlepší, aby partner měl svou vlastní podporu - terapii, skupinu nebo koučink - a nebyl přímo zapojen do terapeutických sezení.

Co se vlastně naučí partneři?

Nejde o to, aby se stali odborníky na psychologii. Nejde o to, aby se naučili „číst myšlenky“. Jde o to, aby se naučili reakce.

Programy, které nabízí Národní ústav duševního zdraví v Klecanech, jsou edukační - ne terapeutické. Probíhají každý úterý od 17:30 do 19:30 a trvají pět týdnů. Obsah? Praktické nácviky:

• Jak rozpoznat, kdy je to „symptom“ a kdy je to „útok“
• Jak říct „ne“ bez toho, aby to znělo jako opuštění
• Jak vytvořit „časové omezení reakcí“ - třeba: „Můžu s tebou mluvit za 30 minut, když se uklidníš“
• Jak se nechat unést emocemi a zůstat v rámci svých hranic
• Jak se o sebe postarat, když partner „vyčerpá“ všechnu energii

Na Lifecoaching.cz je k dispozici bezplatný e-book „Láska na hranici“, který obsahuje 12 konkrétních strategií. Například: „Emoční karanténa“ - když se partner cítí přetížený, může na 24 hodin odložit reakci na náročnou komunikaci. Nejde o odmítnutí, jde o sebeochranu.

Co stojí a kde to najít?

Programy pro partnery nejsou pokryty zdravotním pojištěním. Jsou to dobrovolné edukační služby. Cena se pohybuje od 499 Kč za hodinu u PhDr. Jana Beera v Praze 2, až po 1600 Kč za hodinu u Mgr. Kristýny Škardové v Brně. Tyto ceny jsou za individuální poradenství. Skupinové edukační programy, jako ten v Klecanech, jsou levnější - někdy i zdarma.

Počet terapeutů, kteří nabízejí programy pro partnery, se od roku 2018 zvýšil o 35 %. V roce 2022 jich bylo v ČR 147. Ale není to jen o množství - je to o kvalitě. V regionech mimo Prahu a Brno je přístup k odborníkům omezený. A protože edukační programy nejsou lékařskou službou, neexistují žádné standardy. Každý může vytvořit „program pro partnery“ - a to je riziko.

Proto je klíčové vybírat podle kvalifikace. Hledejte terapeuty s dlouholetou praxí v poruchách osobnosti, s odborným vzděláním v klinické psychologii a s potvrzeným programem pro partnery - ne jen „vztahový kouč“.

Co se stane, když partner nechce?

Ne každý partner je ochoten přijít. Někteří se cítí vinní, jiní se bojí, že se budou muset „vyznaňovat“. Někdo si myslí: „To je jeho problém, ne můj.“

Ale i když partner nepřijde, vy můžete začít. Můžete si najít vlastní terapeutku, která vám pomůže pochopit, jak se chovat, aniž byste se ztratili. Můžete si stáhnout e-book, přijít na bezplatný seminář, přečíst si článek o HPO. Víte-li, co se děje, můžete reagovat jinak. A to může změnit celý vztah.

Nejúspěšnější příběhy, které sdílejí lidé ve skupinách na Facebooku, začínají tím, že jeden z partnerů začal sebevzdělávat. „Naučila jsem se reagovat na krize klidněji a nevnímat agresi jako osobní útok,“ píše Jana z Prahy. „Díky tomu jsme přežili tři těžké krize bez rozchodu.“

Největší rizika - a jak jim předcházet

Zapojení partnera má i svá tmy. Největší riziko? Partner se stane jedinou podporou pacienta. Pokud je partner jeho „všechno“ - terapeut, rodič, přítel, ochránce - pak každá krize vztahu se stává životním ohrožením pro pacienta. A to je nebezpečné. Pokud vztah skončí, pacient může zcela zhroutit.

Druhé riziko: Partner si nechá vytvořit hranice, ale nepřijímá své vlastní potřeby. Mnoho partnerů se vyčerpá, ztratí svůj život, přestane mít přátele, přestane pracovat. A pak se ptají: „Proč jsem tak šťastný, když všechno dělám pro něj?“

Řešení? Pravidelná individuální terapie pro partnera. Průměrná cena je 1200 Kč za hodinu. To není mnoho, když se jedná o vaši psychickou pohodu. A nebo: účast na skupině podpory pro partnery. V Praze, Brně a Ostravě už existují takové skupiny. Tam se lidé vzájemně podporují, nevyměňují se vinností, ale zkušenostmi.

Co se děje v budoucnosti?

Od ledna 2023 testuje Národní ústav duševního zdraví mobilní aplikaci „Hranice“. Ta poskytuje partnerech okamžité návrhy reakcí během krizí - třeba: „Nech ho chvíli být. Neodpovídej. Dej mu čas.“ A sleduje i vlastní emoční stav partnera. V pilotním projektu s 85 účastníky došlo ke 22 % snížení intenzity krizí.

V prvním čtvrtletí 2024 by měl být spuštěn certifikační program pro terapeuty - 120 hodin teorie, 80 hodin praxe. Cílem je, aby do roku 2025 45 % terapeutů v ČR integrovalo partnery do terapie HPO. Teď je to 28 %. To znamená, že se to stává standardem.

Ale zároveň je důležité: ne každý vztah s poruchou osobnosti je udržitelný. Někdy je největší láska tím, že odcházíte - s důstojností, s vědomím, že jste dělali vše, co mohli. A že jste si nepřipustili, aby vás vztah zničil.

Co dělat dnes?

Nečekejte na „správnou chvíli“. Nečekejte, až partner „bude připraven“. Nečekejte, až se všechno zklidní. Začněte teď.

1. Stáhněte si bezplatný e-book „Láska na hranici“ od Lifecoaching.cz
2. Zaregistrujte se na bezplatný 5-týdenní edukační program Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech (čekací doba 4-6 týdnů)
3. Najděte si terapeuta, který se specializuje na poruchy osobnosti, a projděte s ním svůj vztah - bez partnera
4. Uvažte o tom, jestli byste mohli být tím, kdo řekne: „Nechci tě ztratit. Ale nebudu se ztrácet s tebou.“

Zapojení partnera do terapie není o tom, jak zachránit vztah. Je to o tom, jak zachránit sebe - a možná, jen možná, pak i ten vztah. Ale jen tehdy, když to děláte z místa silného já, ne z místa strachu a viny.