Co vlastně znamená lékařské doporučení na psychoterapeuta?
Lékař vám doporučí psychoterapeuta - a vy si pomyslíte, že je to konečně jasná cesta. Ale není. Doporučení je jen začátek, ne konečná odpověď. Lékař zná váš tělo, vaše symptomaty, možná i historii. Ale nezná, jak se budete cítit, když sedíte s terapeutem a říkáte mu, že se cítíte ztracení, vinen nebo úplně prázdní. To si musíte zjistit sami.
V České republice je to složitější. Pojišťovny hradí terapii jen pokud máte lékařské doporučení. To znamená, že bez něj můžete platit 800-1500 Kč za sezení. Ale i když máte doporučení, neznamená to, že ten terapeut je ten správný pro vás. V ČR je registrovaných přes 1 200 psychoterapeutů. Všichni mají titul, výcvik, certifikát. Ale žádný z nich nemůže říct: „Já jsem ten, který vám sedne.“ To musíte zjistit vy.
Proč doporučení lékaře není zlatým klíčem?
Lékař může doporučit kvalifikovaného terapeuta. Ale kvalifikace není to, co dělá terapii úspěšnou. Výzkumy a zkušenosti terapeutů v ČR ukazují jedno: kompatibilita je vše. Pokud vám terapeut připadá chladný, příliš vedený, nebo naopak příliš povrchní - nemáte šanci se otevřít. A bez otevření není terapie.
Naopak - můžete mít terapeuta, který nemá perfektní titul, ale zvládne říct: „Tak to zní těžké. Chceš o tom ještě něco říct?“ A v tu chvíli se něco změní. Lékař to nevidí. On vidí diagnózu. Vy budete vidět, jak se vám v sále uvolní ramena, když řeknete: „Mám strach, že jsem špatná matka.“
Nezapomeňte: psychoterapie není jako lék na tlak. Když vám lékař dá lisinopril, neříkáte: „Ale ten lék mi nevyhovuje.“ U terapie to přesně naopak platí. U psychoterapie to takto jednoduše neplatí. Záleží na tom, jak se vám ten člověk zdá. Ne jeho titul. Ne jeho adresa. Ne to, že vás lékař doporučil.
Když vám lékař řekne: „Jdu na terapeuta X“ - co teď?
Neříkejte: „Dobře, děkuju.“
Řekněte: „Můžete mi říct, proč právě ho?“
Lékař by měl mít odpověď. Ne jen: „Je dobrý.“ Ale:
- „Specializuje se na úzkostné poruchy - to je váš problém.“
- „Používá kognitivně-behaviorální terapii - to je ten přístup, který má největší důkazy pro vaši situaci.“
- „Má zkušenosti s lidmi ve vašem věku, kteří prochází rozvodem.“
Je-li odpověď: „Je to můj známý, dobře pracuje.“ - to není důvod. To je přátelství. Ne lékařské rozhodnutí.
Navíc se zeptejte: „Má nějaké hodnocení od pacientů?“ Nebo: „Je na Terapii.cz nebo Znamylekar.cz?“ Většina terapeutů má profil na těchto portálech. Tam můžete vidět, co ostatní lidé píšou o jejich přístupu. Ne o jejich titulech. Ale o tom, jak se cítili po sezení.
Co vás má zajímat u terapeuta - ne jeho titul
Před první schůzkou si dejte pět otázek:
- Co chci v terapii řešit? - Ne „mám deprese“. Ale „mám strach, že se mi nikdy nepodaří být sám“. Nebo „mám pocit, že vždycky někdo potřebuje něco ode mě, a já se z toho neumím vymanit.“
- Jak aktivní má být terapeut? - Někteří vás budou vodit, dávat úkoly, mluvit o vašich myšlenkách. Jiní budou mlčet, poslouchat, a nechat vás přijít k závěru sami. Který přístup vám sedí?
- Jaké metody práce jsou mi blízké? - Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)? Gestalt? Psychoanalýza? Většina terapeutů v ČR používá KBT - je to nejčastější, protože ji hradí pojišťovny. Ale ne každý problém na to funguje. Pokud se cítíte ztracený, může vám sedět více gestalt nebo humanistický přístup.
- Specializuje se terapeut na můj problém? - Pokud máte problém s identitou, sexuální orientací nebo náboženstvím - je důležité, aby terapeut měl zkušenosti s těmito tématy. Někteří se specializují na děti, jiní na rodiny, jiní na queer komunitu. To není detail. To je podstata.
- Jak dlouho a často chci/můžu docházet? - Terapie běžně probíhá jednou týdně. Ale někteří terapeuti mají plné termíny. Zkontrolujte, jestli má volné termíny, které vám vyhovují. A jestli cena je v rámci vašeho rozpočtu - i když pojišťovna hradí část, často je to jen 50-70 %.
První schůzka - to je ten moment
Nejde o to, co vám terapeut řekne. Jde o to, jak se cítíte, když ho posloucháte.
Čekáte na něco, co vás uklidní? Nebo se cítíte, že se snažíte být „dobrý klient“? Je vám v pohodě, když se zastavíte a řeknete: „Nemůžu teď o tom mluvit“? Nebo se cítíte, že musíte všechno říct, jinak to nebude „správně“?
Je-li odpověď: „Nevím, ale lékař mi ho doporučil“ - pak to není správný terapeut. Je-li odpověď: „Cítím se tady bezpečně, i když to neumím říct“ - pak máte šanci.
Největší chyba, kterou lidé dělají: zůstávají u terapeuta, i když jim nevyhovuje. Proč? Protože se bojí, že to bude „špatně“, že budou „neúspěšní“, že „to musí fungovat“. Ale to není pravda. Terapie není zkouška. Je to cesta. A když se vám cesta nezdá, změňte ji.
Co dělat, když vám doporučení nevyhovuje?
Nejste povinni přijmout doporučení. Ani když je od vašeho lékaře.
Pokud vám ten terapeut nepřipadá správný - řekněte lékaři: „Děkuju za doporučení. Zkusím ho, ale pokud mi to nebude sedět, budu hledat jiného.“
Pak použijte portály jako Terapie.cz nebo Znamylekar.cz. Filtrujte podle:
- Problém, který řešíte (úzkost, deprese, rodinné konflikty…)
- Přístup (KBT, gestalt, systémová…)
- Cena
- Místo
- Hodnocení od klientů
Přečtěte si recenze. Ne hledejte „nejlepšího“. Hledejte ty, kteří píšou: „Cítil jsem, že mě slyší.“ Ne: „Měl moc titulů.“
Nebo se zeptejte: „Máte nějakého terapeuta, kterého byste doporučili někomu, kdo má stejný problém jako já?“ - ne na lékaře, ale na přátele, na rodinu, na skupiny na Facebooku. Osobní doporučení je nejvěrohodnější. Ale jen pokud se to lidé nebojí říct.
Co se stane, když se nebudete cítit dobře?
Pokud po třech sezeních necítíte žádnou změnu - ne větší klid, ne větší jasnost, ne větší odvahu - pak to není jen „potřeba více času“. To je signál.
Někteří terapeuti říkají: „Terapie je dlouhý proces.“ To je pravda. Ale pokud se po třech týdnech cítíte, že vás terapeut „zvládá“ - ne že vás „pomáhá“ - pak je čas změnit. Ne vás. Ale terapeuta.
Je to jako když se vám nelíbí lék. Neříkáte: „Musím ho dát, protože ho dal lékař.“ Říkáte: „Zkusím jiný.“ Stejně to je s terapií.
Největší chyba? Potlačovat vlastní pocity. Protože „lékař to doporučil“. Protože „to je ta nejlepší možnost“. Protože „to je drahé“.
Ne. Vaše pocity jsou největší pravdou, kterou máte.
Co dělat, když nemáte doporučení?
Nejste vysloveně v nevýhodě. Pokud si můžete dovolit zaplatit plnou cenu, můžete začít bez doporučení. Mnoho terapeutů nabízí první sezení za sníženou cenu - někdy i zdarma. Využijte to. Zkuste několik různých terapeutů. Víte, co je nejlepší? Když se nebudete cítit, že musíte „vydržet“.
Online terapie se stává běžnou. Můžete se seznámit s terapeutem z Prahy, Brna nebo Ostravy - aniž byste museli cestovat. To znamená, že výběr je větší než kdy jindy. A to znamená, že nemusíte akceptovat první doporučení. Můžete vybrat ten, který vám skutečně sedí.
Nezapomeňte: terapie je vaše cesta
Lékař vám může dát mapu. Ale vy musíte jít po ní. A když se vám cesta nezdá, zastavte se. Otočte se. Vezměte jinou cestu. To není selhání. To je vědomost.
Největší síla v terapii není v titulu terapeuta. Není v tom, že vás lékař doporučil. Není v tom, že to hradí pojišťovna.
Největší síla je v tom, že se rozhodnete, že vám to musí sedět.
