Cíle psychoterapie: Co můžete od terapeutické léčby očekávat

Co vlastně psychoterapie dělá?

Nejčastější otázka, kterou si lidé kladou, když se rozhodnou pro terapii: Co od toho vlastně očekávat? Nejde o to, že vás někdo „vylečí“ jako při nachlazení. Psychoterapie není lék, který dáte do těla a zázrak se stane. Je to proces - pomalý, náročný, ale hluboký. Cílem není jen zmizet s úzkostí nebo depresí. Je to o tom, abyste pochopili, proč se tyto věci vůbec objevují, a naučili se s nimi jinak žít.

Podle českých odborníků, jako je Hanušová nebo Kratochvíl, je hlavní cíl psychoterapie změna v osobnosti, chování a vztazích. To zní abstraktně, ale ve skutečnosti to znamená například: přestat se cítit jako oběť okolností, přestat se vyhýbat konfliktům, nebo přestat si říkat, že jste „k ničemu“. To, co vypadá jako „příznak“, je často jen vrcholku ledovce. Terapie se snaží pracovat s tím, co je pod hladinou.

Co se děje v terapii? Tři úrovně cílů

Ne všichni přicházejí do terapie se stejným problémem. A proto nejsou ani cíle stejné. Existují tři hlavní úrovně, na kterých se terapie pohybuje.

První úroveň: obnovení rovnováhy. Tady jde o dočasné krize - rozvod, ztráta práce, smrt blízkého. Vaše psychika byla zdravá, ale náhlý šok ji vyvrátil. Cílem je vrátit vás zpět do stability. Nejde o hluboké změny, ale o to, abyste znovu mohli dýchat, spát, jíst a neplakat celý den. V tomto případě terapie funguje jako podpůrná ruka, která vás nechává zpracovat, co se stalo, a neztrácíte se v tom.

Druhá úroveň: odstranění trvalých vzorců. Tady už není problém dočasný. Je to něco, co se opakuje po letech: vždycky se ocitnete v těch samých vztazích, které vás bolí. Vždycky se cítíte nevhodně, když někdo kritizuje. Vždycky se vyhýbáte odpovědnosti, když je něco důležité. Tyto vzorce jsou jako automatický software v hlavě - napsaný v dětství, ale stále běžící. Terapie vám pomáhá ten software přepsat. Nejde o to, abyste se „napravili“. Jde o to, abyste si všimli, že ten software už nevyhovuje.

Třetí úroveň: osobnostní změna. To je ten nejhlubší cíl. Zde se nejedná jen o to, abyste přestali být úzkostní nebo agresivní. Jde o to, abyste se stali tím, kdo chce být. Kdo ví, co mu dává smysl. Kdo může říct „ne“ bez pocitu viny. Kdo se může cítit v pořádku, i když ho někdo neobdivuje. Tohle je práce, která trvá roky. Ale když se podaří, změní se celý váš život.

Co vás čeká v prvním sezení?

Mnoho lidí se bojí prvního sezení. „Co když budu plakat?“ „Co když nebudu vědět, co říct?“ „Co když si terapeut pomyslí, že jsem blázen?“

První sezení není test. Je to setkání. Terapeut vás nebude posuzovat. Zkusí vás poznat. Bude se snažit pochopit, co vás přivedlo sem. Použije jednoduché nástroje, jako je ORS škála - krátká otázka, kde označíte, jak moc se cítíte v napětí, v vztazích, ve svém životě. To není diagnostika. Je to mapa. Ukazuje, kde jste teď, abychom mohli plánovat, kam chcete jít.

Nejčastější očekávání lidí? „Proč se to u mě děje?“ To je přirozené. Většina lidí přichází s pocitem, že něco je špatně, ale nevědí, proč. Terapie vám nepřinese jednoduchou odpověď. Ale pomůže vám najít vlastní. Možná zjistíte, že vaše úzkost má kořeny v dětství, kdy jste se museli vždycky chovat „dobře“. Možná zjistíte, že vaše agresivita je ochrana před pocitem bezmoci. Tyto poznání nezmění minulost. Ale změní to, jak s ní žijete.

Který přístup je ten správný?

Neexistuje „nejlepší“ psychoterapie. Neexistuje žádný „nejlepší“ přístup. Studie, jako ta od Campbella z roku 2013, jasně ukazují: všechny hlavní metody - psychodynamická, kognitivně behaviorální, humanistická, systémová - mají stejně dobré výsledky. Rozdíl není v metodě. Rozdíl je v vztahu.

Co to znamená? Když se cítíte bezpečně, když si myslíte, že terapeut vás skutečně slyší, když nejste vystaveni soudění - práce začíná. Výzkumy potvrzují: kvalita vztahu je důležitější než to, zda terapeut používá hypnózu, kreslení nebo rozhovory o dětství.

Nejčastější přístupy v ČR:

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT): pracuje s myšlenkami a chováním. Například: pokud si říkáte „Jsem k ničemu“, KBT vás naučí přemýšlet: „Co to znamená? Je to pravda? Co bych řekl příteli, který se cítil stejně?“
• Psychodynamická terapie: hledá kořeny v minulosti. Proč se vždycky cítíte opuštěný? Proč se vyhýbáte blízkosti? Tady se pracuje s neuvědomovanými vzpomínkami a emocemi.
• Humanistická terapie: věří, že každý má v sobě sílu k růstu. Cílem je pomoci vám najít vlastní pravdu, ne vás „napravit“.
• Systémová terapie: dívá se na vás jako na část rodiny, páru, týmu. Problém není jen ve vás - je i v tom, jak spolu komunikujete.

Ve skutečnosti většina terapeutů v ČR (78 % podle ČAP, 2023) používá integrativní přístup. Znamená to, že si vybírá nástroje podle vás. Pokud se cítíte ztracený, začne s humanistickým přístupem. Pokud máte panické útoky, přidá KBT. Není to „všechno najednou“. Je to přizpůsobení - jako když lékař vybírá lék podle vašich příznaků.

Co můžete očekávat - a co ne?

Některé očekávání jsou realistická. Některá ne.

Co můžete očekávat:

• Lehčí dýchání - i když ne všechny příznaky zmizí hned.
• Větší jasnost - pochopíte, proč děláte něco, co vás bolí.
• Více sebevědomí - budete moci říct „ne“ bez pocitu viny.
• Zlepšené vztahy - s partnerem, rodiči, dětmi, kolegy.
• Odolnost - když se něco pokazí, nezhroutíte se úplně.

Co nemůžete očekávat:

• Žádná „zázračná“ změna po třech sezeních.
• Terapeut vám neřekne, co máte dělat. Neřekne: „Rozved se!“ Neřekne: „Změň práci!“
• Nezískáte návod, jak „být šťastný“. Získáte nástroje, jak žít s tím, co je.
• Nikdo vám neodpoví na otázku „Je to moje chyba?“ Tuto otázku si musíte položit sami - a terapeut vám pomůže najít odpověď, která vám bude sedět.

Je terapie jen pro „šílené“?

Stále se slyší, že terapie je jen pro ty, kdo „nemají zvládnutý život“. To je nepravda. V ČR je registrováno přes 3 500 certifikovaných psychotherapeutů. Z nich 65 % pracuje v soukromé praxi. To znamená, že tisíce lidí - učitelé, inženýři, rodiče, důchodci - chodí do terapie. Ne proto, že jsou „blázni“. Ale proto, že chtějí žít lépe.

Podle výzkumu z roku 2023 (Česká a slovenská psychologie) mnoho lidí terapii nevyužívá, protože si myslí, že „to není pro mě“. Nebo se bojí, že „to bude drahé“. Nebo se stydí. Ale reality jsou jiné. Terapie není luxus. Je to investice do sebe. A podle dat z České lékařské komory, 25 % terapeutů pracuje ve veřejných zařízeních, kde je terapie často placena z pojištění.

Dnes je možné i online terapie. 42 % českých terapeutů (Národní centrum pro zdravotnické informace, 2022) používá digitální platformy pro doplňkovou komunikaci. To neznamená, že všechno probíhá online. Ale znamená to, že máte víc možností. A že terapie už není jen něco, co se děje v tmavé místnosti s křeslem.

Kdo by měl začít?

Nemusíte být v krizi, abyste měli důvod jít do terapie. Stačí, když:

• Často se cítíte vyčerpaní, ale nevíte proč.
• Opakují se vám stejné problémy ve vztazích.
• Nejste si jisti, co chcete od života.
• Nejste schopni říct „ne“.
• Často se cítíte jako „k ničemu“.
• Nebo prostě cítíte, že život by mohl být jiný - a nevíte, jak.

Psychoterapie není o tom, abyste „byli v pořádku“. Je o tom, abyste se stali tím, kdo chcete být - i když to znamená přiznat, že jste ještě ne.

Co když to nepomůže?

Terapie není zárukou. Někdy pomůže rychle. Někdy pomůže pomalu. A někdy - a to je důležité - neznamená, že jste „selhali“. Znamená to, že ten terapeut nebyl ten správný. Nebo že jste nebyli připraveni. Nebo že jste potřebovali jiný typ podpory - třeba léky, nebo skupinovou terapii.

Největší chyba? Přestat dřív, než se to začne měnit. Změna nezačíná, když se vám líbí terapeut. Začíná, když se začnete dívat do těch míst, která vás bolela. A to trvá čas. Často měsíce. Někdy roky.

Nejde o to, abyste „vyhráli“. Jde o to, abyste přestali hrát hru, která vás ničí.