Práce se studem v léčbě závislosti: Jak se k sobě přijmout

Stud je ten tichý hlas, který ti šeptá: „Nejsi dobrý.“ Nejenom kvůli tomu, že jsi užil drogu, nebo jsi zklamal rodinu. Ale kvůli tomu, že jsi ty. Ten hlas ti neříká, že jsi udělal chybu. Říká ti, že jsi chyba. A v léčbě závislosti je právě tento hlas ten, který nejčastěji způsobuje, že se lidé vrátí zpět.

Co je stud, když není vina?

Vina je konkrétní. „Zlomil jsem sklo.“ „Zklamal jsem děti.“ „Ztratil jsem práci.“ Stud je širší. Je to pocit, že jsi celý špatný. Že jsi závislý, protože jsi něco špatného. Že tě nikdo nemůže milovat, protože jsi to, co jsi. A když to tak cítíš, tak se léčba stává jenom pokusem o kontrolu - ne o změnu.

V české adiktologii se to už léta ví. Podle výzkumu z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně z roku 2012 prochází 78 % klientů v léčbě drogové závislosti hlubokým studem. A ten stud je ten, co drží závislost v životě. Ne samotná droga. Ne fyzická závislost. Ale ten vnitřní výrok: „Nedostatečný.“

Proč to není jen o motivaci?

Mnoho terapií se snaží klienta přesvědčit, že chce přestat. Motivační rozhovor, 12 kroků - všechno to je dobré. Ale když člověk cítí, že je špatný, tak se přestat chtít nestane. Prostě si řekne: „Když jsem takhle špatný, tak proč se snažit?“

Práce se studem to mění. Není to o tom, aby ses stal lepším. Je to o tom, aby ses přijal takovým, jaký jsi - i když jsi závislý. I když jsi zklamal. I když jsi ztratil všechno. Tady nejde o to, že bys měl být hrdý. Jde o to, že jsi člověk. A člověk může být závislý a stále stát za sebou.

Jak to v praxi vypadá?

Není to jedna technika. Je to cesta. A v ČR se používají čtyři klíčové metody, které se doplňují.

• Narativní rekonstrukce - přepisuješ svůj příběh. Ne jako „jsem závislý“ - ale jako „jsem člověk, který se snažil přežít, a některé způsoby, jak jsem to dělal, mě zničily“. Více než 80 % klientů začne cítit změnu po 8-12 sezeních.
• Reflektivní dialog - terapeut ti položí otázky, které ti nikdo jiný nezadá: „Kdy jsi poprvé cítil, že jsi špatný?“ „Kdo ti to řekl?“ „A kdo ti to říká teď?“ Tady se odhalují vzory. Například: „Když jsem neuspěl ve škole, rodiče se stáhli. Od té doby jsem věděl, že jsem nevážený.“
• Terapeutické zrcadlo - terapeut ti říká, co vidí. Ne kritiku. Ne rady. Jen pozorování: „Vidím, že když mluvíš o svém otci, tělo se ti zatváří. Mluvíš tiše. Vypadáš, jako bys se chtěl ztratit.“ Toto zrcadlo je první, co ti ukáže, že jsi nejenom ten hlas ve tvé hlavě.
• Dopisy sobě samému - píšeš dopis tomu, kdo jsi byl před závislostí. A pak dopis tomu, kdo jsi teď. A pak dopis tomu, kdo chce být. Tady se neřeší, jestli jsi dobrý. Tady se jen přiznává: „Jsem tu. A to je dost.“

Kdo to funguje nejlépe?

Není to univerzální recept. Ale pokud máš:

• duální diagnózu - třeba závislost a depresi nebo úzkost
• zkušenost s suicidálními myšlenkami
• dlouhodobou závislost (více než 5 let)

práce se studem má šanci na úspěch až 76 %. To je o 23,5 % víc než u klasických 12-krokových programů, jak ukázal výzkum Univerzity Karlova v roce 2020.

Ale pokud máš krátkodobou závislost - třeba jsi začal pít před dvěma lety a nechceš se věnovat hlubokým emocím - tato metoda ti může být příliš těžká. Úspěšnost tam klesá na 42 %.

Co je na tom těžkého?

Je to časově náročné. Průměrně 28 sezení. To je o 12 sezení víc než u standardní terapie. A stojí navíc přes 18 500 Kč. Ne každá léčebna to má v nabídce. A ne každý terapeut je na to připravený.

Podle Ministerstva zdravotnictví musí mít terapeut:

• 2 roky klinické praxe v adiktologii
• certifikaci z motivačního rozhovoru
• 120 hodin speciálního školení v práci s emocemi

A ještě jedna věc: mnoho terapeutů neumí rozlišit stud od viny. Když řekneš: „Cítím se špatně kvůli tomu, že jsem přišel o rodinu“, terapeut ti může odpovědět: „To je vina.“ A to je špatně. Vina je o činu. Stud je o identitě. A když to nevíš, tak proces trvá o 8 sezení déle.

Co říkají ti, kteří to prošli?

Na fóru adiktologických klientů napsal uživatel „Petr_45“:

„Až když jsem začal pracovat se studem za to, že jsem zklamal rodiče, mohl jsem přijmout, že jsem nemocný, ne slaboch.“

83 % klientů z průzkumu 2022 říká, že práce se studem byla nejdůležitější částí jejich léčby. Ne kvůli drogám. Ne kvůli terapii. Ale kvůli tomu, že poprvé v životě cítili, že se na ně koukají jako na lidi - ne na problémy.

Co se stane, když se stud vrátí?

Nejsi zpátky na začátku, když se stud vrátí. To je normální. Podle statistik z Facebookové skupiny „Cesta k sebepřijetí po závislosti“ se to stává 63 % lidí. I po šesti měsících abstinence. I po přežití krize. I po tom, co jsi řekl: „Už jsem to překonal.“

Stud se nevyskytuje jen při návratu k drogám. Vyskytuje se, když ti někdo řekne: „To jsi nebyl nikdy schopný.“ Když se podíváš do zrcadla a nevidíš člověka - jen závislého. Když ti někdo z rodiny řekne: „Tak proč se nám nevzdáváš?“

To není selhání. To je část procesu. A když to poznáš, tak už to neřídí tvoje životy.

Co je budoucnost?

Do roku 2025 by měla být práce se studem součástí 75 % rezidenčních programů v ČR. Výzkumný projekt „Stud a sebepřijetí“ vede k digitalizaci - aplikace „Sebepřijetí“ má už téměř 9 000 uživatelů. A v Evropě se to stává standardem. Nizozemsko, Dánsko - a Česko - jsou v tom přední.

Nejde o to, aby se všichni stali „ideálními“. Jde o to, aby se někdo naučil žít s tím, že je jenom člověk. A že to stačí.

Co dělat, když chceš začít?

Nemusíš být v rezidenční léčbě. Mnoho terapeutů v ambulantních centrech už tento přístup používá. Hledej:

• terapeuty s certifikací v motivačním rozhovoru (MI)
• terapeuty, kteří zmíní Acceptance and Commitment Therapy (ACT)
• terapeuty, kteří neříkají „musíš přestat“ - ale „co cítíš, když to děláš?“

Nech si vysvětlit, jak přesně pracují se studem. Pokud ti to přijde jako „přemýšlení o minulosti“, tak to není to pravé. Pokud ti to přijde jako „přijetí toho, co jsi“ - pak jsi na správné cestě.