Stojíte před zrcadlem a nevíte, jestli se cítíte smutně, nebo vyčerpaně. Nebo obě věci najednou. Každý den se probouzíte s tíhou na hrudi, která vás nechává ležet v posteli, ale zároveň vás neustále trápí obavy - co když se něco pokazí, co když to nezvládnete, co když vás někdo odmítne? Nemůžete spát, ale když už spíte, probouzíte se jako byste neodpočinuli vůbec. Nemáte chuť na nic, ale zároveň se cítíte jako v neustálém napětí. To není jen „fáze“. To je smíšená úzkostně-depresivní porucha - a není to váš selhání. Je to fyzický a duševní stav, který se může vyvinout postupně, když úzkost dlouho neřešíte a tělo se jednoduše vyčerpá.
Co vlastně smíšená úzkostně-depresivní porucha je?
Nejde o to, že byste měli úzkostnou poruchu a zároveň deprese. Nejde o dvě oddělené věci, které se překrývají. Jde o jednu poruchu, která má svůj vlastní vzorec. Podle ICD-10, který používají lékaři po celém světě, se SUDP diagnostikuje, když máte příznaky úzkosti i depresivních stavů, ale žádný z nich není dost silný, aby se mohl počítat jako samostatná diagnóza. To znamená, že vaše stavy nejsou „mírné“ - jsou jen jiné. A proto je často přehlížené. Mnoho lidí si myslí, že „jen trochu stresují“ nebo „jen trochu jsou smutní“. Ale když se tyto příznaky drží měsíce, stávají se vaší normálou - a to je problém.
Podle výzkumů trpí tímto stavem 5-9 % lidí v České republice. To je více než 500 000 lidí. A přitom se mnozí z nich nechávají pomoci, protože si neuvědomují, co s tím. Nebo se bojí, že jim řeknou: „To je jen psychika.“ Ale vaše tělo vám to říká jasně: bolesti hlavy, svalové napětí, nevolnost, ztráta chuti k jídlu, potíže se soustředěním, nespavost, případně přílišný spánek. Tyto příznaky nejsou „jen psychosomatické“. Jsou důsledkem dlouhodobého stresu, který přetížil váš nervový systém.
Co se vám děje v hlavě a těle?
Představte si, že váš mozek je jako auto, které jede stále na 100 km/h i když jste na parkovišti. Úzkost je jako neustálé plynování - myslíte na všechno, co by se mohlo pokazit. Deprese je jako vypnutý motor - nemáte energii, ani zájem, ani sílu. Když se tyto dvě věci potkají, váš mozek se nezastaví. Jen se zhroutí. A vaše tělo s tím musí nějak žít.
Podle průzkumů Mindwell z roku 2022:
- 92 % lidí s SUDP trpí pocitem beznaděje a apatie
- 89 % cítí neustálé napětí a strach z budoucnosti
- 87 % negativně hodnotí sebe sama i svět kolem
- 83 % mají problémy se soustředěním - dokonce i na jednoduché věci
- 76 % ztrácejí zájem o věci, které dříve milovali
Tělesné příznaky nejsou náhodné. Jsou důsledkem přetížení stresového systému. Když jste dlouho ve stavu „připravenosti na útok“, vaše tělo vyrábí příliš mnoho kortizolu - stresového hormonu. Ten způsobuje bolesti hlavy, problémy s trávením, svalové křeče, zvýšené pocení, snížený zájem o sex. Mnoho lidí chodí k lékaři kvůli bolestem hlavy nebo žaludku - a dostávají analgetika. Ale když se neřeší kořen, problém se jen zhoršuje.
Proč se to děje? A proč právě teď?
Nejčastěji se SUDP vyvíjí postupně. Nejde o náhodný výskyt. Většina lidí začíná s úzkostí - opakující se stres, přetížení, nejistota, neustálé přemýšlení o tom, co se stane. To způsobuje chronický stres. A když váš mozek a tělo už nejsou schopné se obnovit, spadnou do depresivního stavu. Je to jako když vás někdo dlouho drží v napětí - nejprve jste nervózní, pak jste vyčerpaní. A pak už se vám nechce ani dýchat.
Prof. Jan Prašek, autor nejznámější české monografie o této poruše, říká: „Úzkost není jen strach. Je to přetížení nervového systému. A když se ten systém vyčerpá, tělo se přepne do režimu úspory energie - a to je deprese.“
V ČR máme vyšší prevalence SUDP než průměr Evropy. Proč? Pravděpodobně kvůli kombinaci vysokého stresu, nízkého přístupu k psychologické pomoci a stigmatizace. Mnoho lidí se nechce přiznat, že potřebuje pomoc. Nebo si myslí, že „to projde“. Ale podle výzkumu z Psychologického ústavu AV ČR 78 % lidí, kteří nejsou včas diagnostikováni, během pěti let vyvine komplikovanější formu poruchy - často s přidáním závislosti, sebevražedných myšlenek nebo fyzických onemocnění.
Co funguje? Léčba, která opravdu pomáhá
Nejde o to, jestli budete „víc motivovaní“ nebo „víc silní“. Jde o to, co funguje vědecky ověřeně. A tu odpověď máme.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je první volba - a to nejen proto, že ji doporučují odborníci. Je to ta jediná metoda, která vám pomáhá změnit nejen to, jak se cítíte, ale i jak myslíte. KBT vám ukazuje, jak se vaše myšlenky přeměňují na pocity, a jak tyto pocity vás pohánějí k chování, které vás jen více zatěžuje. Například: „Když se nezúčastním večírku, všichni si myslí, že jsem neúspěšný.“ Tohle myšlenkové schéma vás drží v úzkosti. KBT vám pomáhá ho zkontrolovat - a najít realističtější alternativu.
Metaanalýza z Psychiatric Quarterly (2021) ukázala, že KBT má úspěšnost 62-68 %. To je srovnatelné s účinností léků. A navíc: účinky trvají déle. Když přestanete užívat léky, příznaky se mohou vrátit. Když se naučíte nové způsoby myšlení, příznaky se zmenšují i po terapii.
Nejlepší výsledky mají ti, kteří kombinují KBT s relaxačními technikami - zejména s mindfulness. Studie z AdiCare (2022) ukázala, že 68 % pacientů, kteří pravidelně dělali dechová cvičení a meditaci, zažilo významné zlepšení. Není to „magie“. Je to trénink. Vaše mozek se naučí odpočívat, i když je kolem chaos.
Léky - co funguje a co ne
Antidepresiva nejsou „přípravek na šťastnost“. Jsou to nástroje, které pomáhají mozek znovu vyrovnat chemické nároky. A u SUDP je první volbou skupina SSRI - selektivní inhibitori zpětného vychytávání serotoninu. Nejčastěji předepisované: sertralin, escitalopram. U 55-62 % lidí vedou k významnému zlepšení nebo úplné remisi.
Ale nejsou to panaceje. 22 % lidí hlásí zhoršení spánku, 28 % nevolnost, 35 % sexuální dysfunkci. A mnozí z nich to přestávají užívat - a zpět do cyklu. Proto je klíčové, aby léky doprovázela terapie. Uživatel „Aneta_27“ na Psychologie.cz říká: „Po 6 měsících SSRI jsem měla jen 20 % zlepšení. Když jsem přidala KBT, za 4 měsíce jsem měla 75 % zlepšení.“
Tricyklické antidepresiva? Účinná jen u 32-38 % lidí. Benzodiazepiny? Nepoužívejte je. WHO je od roku 1992 považuje za nevhodné kvůli riziku závislosti. A přesto je mnoho lidí předepisováno na dlouhodobé užívání. To je nebezpečné.
Kombinace SSRI + KBT je nejúčinnější přístup - podle uživatelských zkušeností ji hodnotí 65 % pacientů jako nejlepší. A pokud je porucha těžší, lékaři někdy přidají SNRI - léky, které působí i na noradrenalin. Výsledky z klinických studií ukazují úspěšnost 73-78 %.
Co vás čeká na cestě k léčbě?
První věc: nečeká vás okamžitá změna. KBT trvá průměrně 16-20 sezení. To je 4-5 měsíců. Někteří lidé začnou cítit změnu až po 10-14 týdnech. Miriam K., učitelka z Prahy, popisuje: „První výrazné zlepšení jsem pocítila až po 14 týdnech. Dřív jsem si myslela, že to nefunguje.“
Druhá věc: čekací doba. V ČR máte na 100 000 obyvatel jen 1,2 kvalifikovaných psychologů specializujících se na SUDP. Průměrná čekací doba na první schůzku je 3-4 měsíce. To je dlouho. Ale neznamená to, že byste měli čekat. Můžete začít s domácími technikami: denní dechová cvičení, zápis myšlenek, pravidelný spánek, pohyb.
Třetí věc: náklady. KBT stojí 800-1 500 Kč za sezení. Pojišťovny hradí 600 Kč za sezení - maximálně 12 sezení ročně. To znamená, že pokud potřebujete 20 sezení, budete muset doplatit 8 000-12 000 Kč. To je hodně. Ale pokud se rozhodnete pro KBT + SSRI, celkové náklady za rok se pohybují kolem 15 000-25 000 Kč. A to je investice do vašeho života.
Největší překážka? Nedostatek motivace. 42 % lidí přestává chodit na terapii, protože se cítí unavení. 38 % nemůže rozpoznat své negativní myšlenky. 31 % je zklamáno, že „to nejde rychle“. Ale podle průzkumu Mindwell z dubna 2023: pacienti, kteří dodržují plán s pravidelností nad 85 %, dosahují 2,3krát lepších výsledků.
Co dělat teď?
Nečekáte na „správný čas“. Nečekáte, až „to projde“. Nečekáte, až budete „mít sílu“.
První krok: zapište si své příznaky. Každý den 5 minut. Co jste cítili? Jak se tělo chovalo? Jaké myšlenky vás trápily? To vám pomůže lékaři, ale i sobě - ukáže vám vzory, které jste si nevšimli.
Druhý krok: vyhledejte psychologa. Neříkejte si „to nejde“. Vyhledejte na webu České psychologické společnosti nebo na portálu AdiCare. Napište e-mail. Napište telefon. Řekněte: „Mám příznaky smíšené úzkostně-depresivní poruchy a potřebuji pomoct.“
Třetí krok: začněte s dechem. Každý den 5 minut. Vdechujte 4 sekundy, zadržte 4 sekundy, vydechujte 6 sekund. Opakujte 5krát. To není „nějaká meditace“. Je to přímý signál vašemu nervovému systému: „Je všechno v pořádku. Můžeš se uvolnit.“
Čtvrtý krok: neukončujte léky bez lékaře. Uživatel „MarekCZ“ na Psychologie.cz říká: „Po 18 měsících paroxetinu jsem přestal užívat bez konsultace. Za týden jsem měl silnou úzkost, závratě, nevolnost - jako bych byl zpět na začátku.“
Pátý krok: nebývejte sám. SUDP není váš výběr. Není váš selhání. Je to onemocnění, které se dá léčit. A mnoho lidí už to zvládlo. Můžete to zvládnout taky.
Co se mění v budoucnu?
Na 1. lékařské fakultě UK v Praze probíhá projekt „AnxDepCare“, který zkouší kombinaci KBT s virtuální realitou. V pilotní studii 78 % pacientů zažilo významné zlepšení. V Olomouci testují genetické testy, které by mohly předpovědět, který lék vám bude fungovat. To znamená, že v příštích letech bude léčba SUDP přesnější, osobnější a efektivnější.
Možná se jednou ICD-11 změní a SUDP bude mít vlastní kód - ne jako „jiná porucha emocí“, ale jako samostatná diagnóza. To znamená, že lékaři budou lépe rozumět, co se vám děje. A že se vám nebude říkat: „To je jen stres.“
Až se k tomu dostanete, budete si myslet: „To bylo těžké. Ale nebylo to moje vina.“
Je smíšená úzkostně-depresivní porucha stejná jako deprese nebo úzkost?
Ne. Smíšená úzkostně-depresivní porucha (SUDP) není jen „deprese plus úzkost“. Je to samostatný stav, kdy příznaky obou skupin jsou přítomny, ale žádná z nich nejsou dost silné, aby splňovala kritéria pro samostatnou diagnózu. To znamená, že se nejedná o „mírnou“ formu něčeho jiného, ale o jedinečný kombinovaný stav, který má svůj vlastní průběh a léčbu.
Může se SUDP vyléčit nebo to bude trvat celý život?
SUDP se dá vyléčit. Mnoho lidí dosáhne úplné remise - a to i bez dlouhodobého užívání léků. Klíčem je kombinace psychoterapie (nejlépe KBT) a, pokud je potřeba, léků. Výsledky se udržují dlouhodobě, pokud se naučíte nové způsoby reakce na stres. Není to „vyléčení jednou“, ale přežití s novými nástroji. Mnoho lidí po terapii nejen přestává trpět, ale začíná žít lépe než dříve.
Proč mi lékař nedoporučil KBT hned na začátku?
Mnoho lékařů (zejména psychiatrů) je lépe obeznámeno s farmakoterapií než s psychoterapií. KBT není vždy první volbou ve veřejném zdravotnictví kvůli omezenému počtu terapeutů a dlouhým čekacím dobám. Ale to neznamená, že to není nejúčinnější metoda. Pokud chcete KBT, požádejte o odkaz na klinického psychologa. Většina pojišťoven hradí až 12 sezení ročně - a to je dost na začátek.
Můžu se sám pomoci, aniž bych šel k lékaři?
Můžete si pomoci, ale ne vyléčit. Domácí techniky - jako denní dechová cvičení, zápis myšlenek, pravidelný spánek, pohyb a zdravá výživa - mohou výrazně zmírnit příznaky. Ale SUDP je komplexní stav, který vyžaduje odbornou podporu. Bez terapie se nejčastěji vyvinou závislosti, sebevražedné myšlenky nebo fyzická onemocnění. Když se rozhodnete pro pomoc, nejde o slabost. Jde o největší krok, který jste kdy udělali pro sebe.
Jaký je rozdíl mezi SSRI a SNRI?
SSRI (např. sertralin, escitalopram) působí hlavně na serotonin - neurotransmiter spojený s náladou a klidem. SNRI (např. venlafaxin, duloxetin) působí i na noradrenalin - neurotransmiter spojený s energií a pozorností. U SUDP, kde je přítomna i únavnost a nedostatek motivace, SNRI může být efektivnější. Kombinace SNRI + KBT dosahuje úspěšnosti až 78 %, což je vyšší než u SSRI samotných. Ale SNRI mají více vedlejších účinků, proto se používají obvykle, když SSRI nestačí.
