Chronická anorexie: Co to je, jak se léčí a proč to potřebuje psychoterapii

Chronická chronická anorexie, trvající porucha příjmu potravy, kdy tělo a mysl jsou uvězněny v cyklu hladovění a strachu z přibývání není jen otázka vůle nebo módy. Je to vážná duševní porucha, která se často přetváří v závislost — závislost na pocitu kontroly, na tom, že se cítíte „dostatečně dobrý“ jen tehdy, když jste ten nejtenčí. V Česku se jí trvale věnuje jen pár klinik, a většina lidí si myslí, že když jen „zakousnou“ a začnou jíst, všechno se vyřeší. To ale není pravda.

porucha příjmu potravy, skupina duševních poruch, které zahrnují anorexii, bulimii a kompulzivní přejídání jako taková se nelečí jen potravou. Je to problém, který se rodí v hlavě — ve strachu, ve studu, ve vztahu k vlastnímu tělu. Když se někdo s chronickou anorexií, trvající formou anorexie nervózní, která přetrvává více než pět let a často odolává standardním léčebným přístupům pokusíte přimět k jídlu, nevidíte jen odmítnutí — vidíte strach. Strach, že když přibere, přestane být „hodný“, „hodný“ v tom smyslu, že si zaslouží žít. To je ten bod, kde diéta selhává. A kde začíná psychoterapie.

Psychoterapie pro chronickou anorexii není o tom, jak se jíst. Je o tom, jak se znovu naučit žít. O tom, jak přijmout, že váha není hodnota člověka. O tom, jak přežít pocit, že když se zvětšíte, ztratíte kontrolu — a že to je v pořádku. V některých léčebnách se používá kombinace kognitivně-behaviorální terapie, rodinné terapie a práce se studem. A přesto je úspěšnost nízká — protože většina lidí přijde až příliš pozdě. Když je tělo na pokraji, ale mysl je ještě pevně v pasti.

Co potřebujete vědět? Anorexie, která přetrvává, není příběh o chudobě. Je to příběh o tom, jak se člověk ztratí ve vlastní hlavě. A největší chyba je myslet, že stačí „zakousnout“. Stačí jít na terapii — ne jen jednou, ale opakovaně, s trpělivostí, s podporou. V našich článcích najdete, jak funguje terapie u lidí, kteří už měli všechno — od hospitalizací po desítky pokusů o léčbu. Jak se vrací k jídlu, když se bojíte, že se ztratíte. Jak se zpomalí proces, když je terapie příliš rychlá. A jak rodina, která se snaží pomoci, může náhle způsobit ještě větší škodu — pokud neví, jak.