When working with dětská úzkost, častá, ale často přehlížená reakce dětí na stres, nejistotu nebo změny v životě. Also known as dětská úzkostná porucha, it není jen „nervozita“ – je to systémová reakce, která může ovlivnit školní výkon, spánek, vztahy a dokonce fyzické zdraví.
Dětská úzkost se nevyskytuje jen ve formě pláče nebo odmítání jít do školy. Často se maskuje jako únava, podrážděnost, nebo fyzické bolesti – hlava, břicho, nevolnost. Dítě nemusí mít slova, aby vyjádřilo strach. Může se jen zavřít, přestat mluvit, nebo začít častěji chodit k lékaři s „náhodnými“ příznaky. V Česku se každý pátý dítě ve věku 8–14 let někdy zažívá úzkost, která ovlivňuje každodenní život. A přesto mnoho rodičů považuje tyto příznaky za „fázi“ nebo „výbuchy“.
Psychoterapie pro děti není o tom, aby dítě „přestalo být strašlivé“. Je o tom, aby se naučilo emocionální regulaci – jak rozpoznat, co cítí, a jak s tím pracovat. Metody jako herní terapie nebo pískoterapie umožňují dětem vyjádřit to, co nemohou říct slovy. A to je klíč. Ne každý dítě potřebuje léky. Často stačí bezpečný prostor, kde se může cítit slyšené. Pokud dítě přestává hrát, zavírá se ve své místnosti, nebo se náhle stáhne z přátel, není to jen „náladovost“. Je to signál. A ten se nesmí přehlédnout.
V této sbírce najdete praktické příběhy a vědecky podložené metody, které pomáhají dětem a jejich rodičům. Od toho, jak rozpoznat první varovné příznaky, přes to, jak funguje terapie hrou, až po to, kdy je čas jít k odborníkovi. Všechno to, co potřebujete, abyste nejen poznali, že se dítě trápí – ale abyste věděli, co s tím dělat.
Separační úzkost u dětí není jen pláč při rozloučení. Pokud přetrvává, může zasáhnout do celého života. Psychoterapie, zejména KBT a rodinná terapie, je nejúčinnější způsob, jak pomoci dítěti získat pocit bezpečí a nezávislost.
Zobrazit detaily