Psychická první pomoc: Co to je a kdy ji použít

Psychická první pomoc je psychická první pomoc, praktický přístup k podpoře osoby v emocionální krizi, který nevyžaduje lékařské vzdělání, ale základní dovednosti naslouchání a přítomnosti. Also known as psychologická první pomoc, it je to, co potřebujete, když někdo kolem vás přestane mluvit, zavře se do pokoje nebo říká, že to nevydrží.

Nejde o to, aby jste byli terapeut. Jde o to, abyste byli přítomný, někdo, kdo neodchází, kdo neříká „bude to lepší“ a kdo nevyhodnocuje. V Česku se to začíná učit už ve školách, v záchranných službách a i v pracovištích. Když někdo ztratí blízkého, když se někdo před vami rozpláče a neví proč, nebo když dítě přestane jíst a spát — to je ten okamžik. Psychická první pomoc neřeší problém. Ale dává člověku prostor, aby ho vůbec začal vnímat.

Nejčastější chyba? Chceme rychle vyřešit. Zadáme otázky, nabízíme rady, přepínáme na pozitivní myšlenky. Ale v krizi to jen zhoršuje. Lidé potřebují, aby je někdo slyšel, ne opravil, ne vysvětlil, ne vytěžil z jejich bolesti nějaký výukový příběh. To je rozdíl mezi psychickou první pomocí a „dobrým radou“. Většina lidí, kteří přežili krizi, si vzpomíná na jednu věc: „Někdo zůstal.“

V našich článcích najdete konkrétní případy — jak pomoci dítěti, které se přestalo bavit, jak reagovat, když někdo říká, že chce skočit z mostu, nebo jak se chovat, když váš přítel už dva měsíce nevychází z postele. Nejsou to teorie. Jsou to postupy, které používají terapeuti, záchranné týmy a rodiče, kteří se naučili, že slova nejsou vždycky nejlepší nástroj. Někdy stačí sedět vedle, držet ruku a říct: „Nemusíš to říct. Já jsem tady.“