Psychoterapie autismus: Jak pomáhat autistům v terapii a co skutečně funguje

Psychoterapie autismus není o tom, jak „napravit“ autistu, ale jak přizpůsobit terapii jeho potřebám. Autismus, přirozená neurologická odlišnost, která ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá svět, komunikuje a zpracovává emoce. Also known as porucha autistického spektra, it se nelečí – jen se pochopí a prostředí se přizpůsobí. Mnoho terapeutů stále pracuje s modelem, kde autismus je „chyba“, kterou je třeba opravit. To vede k vyčerpání, pocitu, že jsi „něco špatného“, a k tomu, že terapie nepomůže. Pravda je jednoduchá: autistický mozek funguje jinak – a to není vadné, je to jen jiné.

Neurodiverzita, pohled, který uznává přirozenou rozmanitost lidského mozku, včetně autismu, ADHD nebo dyslexie je klíč. Když terapeut pochopí, že autistický shutdown, fyziologická reakce na přetížení, kdy mozek jednoduše vypne komunikaci a pohyb není „vykazování“ nebo „zlobení“, ale způsob, jakým tělo říká „už to nevydržím“, změní se celá terapie. Stejně tak meltdown u autistů, nepředvídatelná, často náhlá reakce na přetížení, která může vypadat jako vzteklý výbuch, ale ve skutečnosti je výsledkem dlouhého vnitřního napětí – to není chování, které třeba „překonat“, ale signál, že prostředí nebo tempem terapie něco nefunguje.

Nejčastější chyba? Terapeut chce, aby autista mluvil, vyjadřoval emoce slovy, dělal kontakt pohledem – a když to nejde, říká: „To se musíme zlepšit“. Ale co když těchto věcí autista vůbec nechce nebo nemůže? Co když mu pomůže pískoterapie, když si může vyjádřit celý svět jen pomocí hraček a písku? Co když mu pomůže pohyb, který uklidňuje, nebo psaní, které mu umožňuje mluvit bez hlasu? Terapie pro autisty musí být flexibilní. Není o tom, aby se přizpůsobil ty, ale aby se přizpůsobila terapie.

Co se v této sbírce dozvíte? Jak se chovat, když přijde klient do terapie a najednou přestane mluvit – je to shutdown nebo jen nepřipravenost? Jak se vyhnout tomu, aby se terapie stala dalším místem, kde se autista cítí, že je „mimo“? Jakým způsobem může terapeut vytvořit bezpečný prostor, kde se autista nemusí „normálně“ chovat? Zjistíte, proč některé techniky, jako je KBT, mohou být u autistů účinné – a proč jiné, jako klasická rozhovorová terapie, často selhávají. Najdete zde i informace o tom, jak rodiče mohou podpořit terapii doma, proč je důležité vědět, zda dítě potřebuje inkluze nebo speciální vzdělávání, a jak se vůbec začít s hledáním správného terapeuta, který rozumí neurodiverzitě – ne jen o ní četl v knize.

Tady nejsou žádné zázraky. Nejsou tu „správné“ chování, které musíte naučit. Je tu jen jedna věc: respekt. Respekt k tomu, jak autistický mozek funguje. A pokud si přečtete tyto články, začnete rozumět tomu, co se skutečně děje za tichým pohledem, za odmítnutím slov, za náhlým odchodem z místnosti. A to je první krok k tomu, aby terapie opravdu pomohla.