Stabilizace terapeutického procesu není jen příprava na hlubší práci — je to stabilizace terapeutického procesu, fáze, kdy klient získává nástroje k udržení klidu a bezpečí před zpracováním bolestivých vzpomínek. Bez ní se mnozí klienti vrátí zpět do cyklu příznaků, protože jejich nervový systém prostě neumí přežít intenzitu terapie. V České republice 78 % klientů, kteří prošli stabilizací před EMDR, potvrzuje, že bez ní by terapie selhala. To není jen teorie — je to otázka přežití.
Stabilizace se neobejde bez bezpečných kotv. Jsou to jednoduché, ale mocné techniky, které vám umožní vrátit se do přítomnosti, když se začnete cítit přehlušeni. Může to být pětihvězdné dýchání, představa pevného stromu pod nohama, nebo vnitřní trezor, kde si uložíte klid. Tyto kotvy nejsou magie — jsou jako bezpečnostní pásy. Když se terapie rozjíždí, nechcete, aby vás vyhodila z auta. vnitřní zdroje jsou pak vaše osobní zásobárny síly: vzpomínka na člověka, který vás miluje, chvíle, kdy jste se cítili silní, nebo i jen hlas, který vám říká: „Tohle přežiju“. Tyto zdroje nevytváříte v terapii — objevujete je.
Stabilizace se neobejde bez EMDR, ale i bez ní je stejně důležitá. I když nejde o terapii traumatu, ale o léčbu závislosti, stabilizace je tam, kde se děje většina změny. Když člověk přestane pít, neznamená to, že je uzdravený. Musí se naučit žít bez alkoholu, když ho přímo touží. Když se objeví craving, musí mít nástroje, jak se k němu postavit — ne utéct, nebo se ztratit. To je práce stabilizace: naučit tělo i mysl, že nejste v nebezpečí, i když se vnitřně cítíte jako v bitvě.
V našich článcích najdete konkrétní postupy, které terapeuti používají v praxi: jak vytvořit vlastní bezpečnou kotvu, jak rozpoznat, že je čas zastavit a nejlépe zpracovávat trauma. Uvidíte, jak se stabilizace projevuje v terapii závislostí, u dětí s trauma, nebo u lidí s poruchami osobnosti. Nejde o teoretické návrhy — jde o to, co funguje, když je člověk na kraji. Tady najdete návod, jak se neztratit, když se svět rozpadá — a jak se k sobě znovu najít.
Když se terapie rozjede příliš rychle, může způsobit přetížení, úzkost nebo přerušení léčby. Zjistěte, jak rozpoznat příznaky, proč se to děje a jak zpomalit proces, aby terapie opravdu pomohla.
Zobrazit detaily