Jak budovat podpůrnou síť: Rodina, přátelé a odborníci

Když někdo z vaší rodiny prochází obdobím duševního křihu, nejde jen o něj. Celá rodina se s tím musí nějak vypořádat. A tady přichází na řadu jedna věc, kterou mnozí přehlížejí: podpůrná síť. Nejde o to, aby všechno vyřešil terapeut nebo lék. Jde o to, aby kolem člověka byli lidé, kteří ho znají, kterým důvěřuje a kteří ho neopustí, když je nejtemnější.

Co je vlastně podpůrná síť?

Podpůrná síť není nějaký formální program, který ti někdo zavolá a řekne: „Tady máš seznam lidí, kteří ti pomůžou.“ Je to přirozený, osobní prostor - skupina lidí, kteří se kolem tebe nebo tvého blízkého spojí, aby společně pomáhali. Může to být tvoje matka, která ti přináší polévku, když nemáš síly vařit. Tvoje kamarádka, která ti jen sedne vedle a mlčí, když se chceš rozplakat. Nebo terapeut, který ti pomůže pochopit, proč se cítíš tak ztraceně.

Podle výzkumu Střediska NRP z roku 2022 rodiny, které mají aktivně fungující podpůrnou síť, zažívají o 37 % méně stresu. To není jen statistika - to znamená, že můžeš spát klidněji, můžeš se víc smát, můžeš se víc věnovat dětem, práci, vlastnímu životu. A to všechno bez toho, abys musel být „silný“ všude a vždy.

Proč rodina nestačí?

Rodina je důležitá. Ale není vždy dostatečná. Když máš v rodině pět lidí, kteří se o tebe starají, ale všichni jsou unavení, vyčerpaní, nebo se sám bojíš, že je to bude stát příliš mnoho, co potom? Rodina často neví, jak pomoci. Nebo se bojí říct: „Necháme to na terapeutovi.“

Naopak, když do sítě zapojíš i přátele, učitele, sousedy nebo členy klubu, přidáš do hry nové perspektivy. Například paní Martina K. z Prahy, matka 14letého Jana s autistickým spektrem, zapojila jeho kamarády z fotbalového klubu do podpůrné skupiny. Výsledek? Jan začal mluvit spontánně, dnes je kapitánem týmu pro osoby se speciálními potřebami. Nebylo to terapeutem. Bylo to tím, že se cítil jako součást něčeho - ne jako „dítě s problémem“, ale jako hráč, kterého ostatní chtějí mít ve týmu.

Co dělat s přáteli?

Přátelé nejsou jen pro párty. Jsou pro to, aby tě viděli v nejhorších chvílích a stále tě neopustili. Ale jak je k tomu připravit?

• Nečekávej, až ti někdo řekne: „Co se děje?“ - řekni to sám. „Mám trochu těžší čas a potřebuju někoho, kdo mi jen poslouchá.“
• Pozvi je na kávu, na piknik, do domu. Ne na „terapeutickou schůzku“, ale na normální věc. Když se běžně setkáváte, bude ti být jednodušší říct: „Dnes mi to moc nejde.“
• Nech je, aby pomáhali tak, jak mohou. Někdo ti přinese jídlo. Někdo ti zavolá každý den jen tak. Někdo ti pomůže s nákupem. Nevyžaduj od nich víc, než co mají.

Podle Metodiky SPMP z roku 2020 je klíčové „pozvat přátele na rodinné akce, oslavy, pikniky“ a „podporovat setkávání s přáteli i mimo volnočasové aktivity“. To znamená: dej jim prostor být přáteli, ne „pomocníky“.

Odborníci - kdo je skutečně potřeba?

Psychiatr, psychoterapeut, sociální pracovník - ti nejsou „poslední řešení“. Jsou součástí sítě. A to nejlepší, když je zapojíš jako jednu z mnoha možností, ne jako jediného, kdo „všechno vyřeší“.

Ne každý odborník je pro tebe ten správný. Můžeš mít tři psychoterapeuty, než najdeš toho, kdo ti opravdu rozumí. A to je v pořádku. Víš, co je důležité? Pravidelnost. Setkání jednou za měsíc, 90 minut, v klidném prostředí - to je standard, který používají organizace jako Fokus Praha. A nejde jen o to, co řekneš. Jde o to, co se stane, když se během setkání zastavíš a řekneš: „Dnes jsem se cítil, jako bych byl zpátky v roce 2018.“

Podle analýzy Sociálních služeb ČR z roku 2023 je 78 % uživatelů těchto setkání hodnotí jako „velmi užitečná“. Ale pozor: 24 % rodin z fóra pro rodiče z roku 2022 kritizovalo „nedostatečnou přípravu facilitátorů“. To znamená - vybírej pečlivě. Ptej se: „Jaké máš zkušenosti s rodinami jako moje?“ „Jak se vypořádáš s konflikty?“

Kdo je vlastně v této síti?

Neexistuje žádný předepsaný seznam. Každá síť je jiná. Ale podle Fokus Praha a Střediska NRP se většinou skládá z těchto skupin:

• Rodina - rodiče, sourozenci, dědečkové, tetičky - ti, kteří tě znají od dětství.
• Přátelé - kamarádi z školy, práce, klubu, sportu - ti, kteří tě vidí mimo „diagnózu“.
• Odborníci - terapeut, lékař, sociální pracovník - ti, kteří mají nástroje, ale ne tvoji život.
• Sousedé a komunita - paní z podlaží, která ti dá klíč od zahrádky, nebo místní knihovna, která ti umožní přijít bez závazku.

Klíčové je: ty sám musíš vybrat, kdo tam patří. Nikdo ti nemůže říct: „Musíš zapojit svého bratra.“ Nebo: „Tvoje kamarádka ti nepomůže.“ Ty rozhoduješ. A to je mocná věc - když máš kontrolu nad tím, kdo je v tvé síti.

Co se děje, když to nejde?

Ne každá síť funguje hned. Někdy se lidé ztratí. Někdy se vztahy rozpadnou. To je normální. Podle SPMP je „nezbytné, aby si je mohl každý člověk vyzkoušet a zažít, a získat i zkušenost, že se vztah rozpadne“. Neznamená to, že jsi selhal. Znamená to, že jsi se naučil, kdo je pro tebe opravdu důležitý.

Někdy se stane, že někdo z rodiny odmítne zapojit přátele. „Nechceš, aby se lidé dívali, jak to s ním je.“ To je strach. A strach je pochopitelný. Ale řešení je jednoduché: „Zkus to s nimi říct. Neříkej: „Musíš to udělat.“ Řekni: „Chci, abych měl víc lidí, kteří mě znají tak, jak jsem.““

Cesta dopředu - co dělat teď?

Nechceš čekat, až budeš na dně. Chceš začít teď. Tady je jednoduchý plán na týden:

1. Den 1: Napiš si seznam 5 lidí, kteří tě znají nejlépe. Ne nutně ti nejbližší - ti, kteří tě vidí jako člověka, ne jako „problém“.
2. Den 2: Vyber jednoho z nich. Pošli mu zprávu: „Mám trochu těžší čas a potřebuju někoho, kdo mi jen poslouchá. Můžeš se se mnou setkat na kávě?“
3. Den 3: Navštiv některou z organizací, které podporují podpůrné sítě - Fokus Praha, Středisko NRP, SPMP. Zjisti, jestli mají v tvojí oblasti setkání.
4. Den 4: Přemýšlej: kdo by ti mohl pomoci s běžnými věcmi? S nákupem? S dopravou? S přečtením dopisu? Pošli jim malou zprávu: „Potřebuju někoho, kdo mi pomůže s něčím malým. Můžeš mi pomoct?“
5. Den 5: Napiš si, co tě zatím napadlo. Ne všechno musí být dokonalé. Stačí, že jsi začal.

Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2023 se počet organizací, které podpůrné sítě implementují, zvýšil z 47 na 189 za pět let. To znamená: tvoje cesta už není sama. Jsou tu lidé, kteří to dělají. Jsou tu místa, kde ti pomohou.

Budoucnost: co se mění?

Do roku 2027 má Česko za cíl pokrýt 75 % rodin s dětmi se speciálními potřebami podpůrnými sítěmi. A už teď se objevují nové nástroje. Fokus Praha v únoru 2024 oznámil pilotní projekt „Digitální podpůrná síť“ - online platformu, kde si můžeš vytvořit vlastní skupinu, přidat lidi, plánovat setkání, sdílet zprávy.

Nejde o to, aby všechno bylo online. Ale o to, aby tě neopustilo, když se necítíš dobře. Ať už jsi v posteli, v kavárně, nebo na chvíli venku.

Podpůrná síť není o tom, aby tě zachránila. Je o tom, aby ti umožnila žít. Ať už ješ, pláčeš, nebo jen sedíš a díváš se z okna. Jsou tu lidé, kteří tě nechají být tím, kým jsi. A to je víc než lék. To je domov.