Je vám známé to pocit, kdy sedíte v terapeutově kanceláři, chystáte se říct něco důležitého, ale najednou se vám zastaví hlas? Nebo si říkáte: „To zní hloupě. Proč bych to měl říkat cizímu člověku?“ Tento strach není znamení slabosti. Je to normální reakce. A nejste s ním sami. Podle průzkumu ČSÚ z roku 2023 se 68,2 % Čechů cítí nejistě, když se mají otevřít terapeutovi. Většina z nich to neříká - ne proto, že nemají problémy, ale protože si myslí, že to je „hloupé“ nebo „příliš osobní“.
Proč se to zdá tak divné?
Mluvit o sobě s někým, kdo vás nezná, je proti přirozenému instinktu. V naší kultuře se často očekává, že lidé „dělají sám“ - že si vyřeší starosti, nebo alespoň nebudou „vysílat“ své problémy ven. Terapeut je ale nejde o někoho, kdo vás hodnotí. Je to profesionál, který je vázaný etickým kodexem České psychologické společnosti. To znamená: všechno, co řeknete, zůstane v místnosti. Nikdo vám nebude říkat, že jste „slabý“ nebo „přehnaný“. Naopak - pokud se něco stalo, co vás zranilo, terapeut to bere vážně. A to i tehdy, když se vám to zdá „malé“.Co se stane v prvních sezeních?
Nemusíte přijít a okamžitě vyprávět o traumatu z dětství. To je mýtus, který mnohé odrazuje. První tři až pět sezení je čas na to, aby jste si zvykli na prostředí. Terapeut vás nezatíží otázkami. Místo toho vás vede pomalu. Můžete začít tím, že řeknete, že vás trápí, že se nechcete probouzet ráno. Nebo že vám dělá problém, že se neodvažujete říct „ne“ kolegovi. To není hloupé. To je přesně to, proč terapie existuje.Podle dat Národního registru psychoterapeutů ČR z prosince 2023 je průměrná doba, kdy klienti začnou mluvit o hlubších věcech, 6,2 sezení. A to je v pořádku. Většina terapeutů používá techniku postupného vystavování. Znamená to: začnete s tím, co vám přijde nejbezpečnější. A postupně, když se cítíte lépe, se přesunete k těžším tématům. Nejde o to, abyste „překonali“ ostych hned v prvním týdnu. Jde o to, abyste se naučili, že mluvit o sobě není nebezpečné.
Co dělají dobré terapeuty?
Dobrý terapeut neříká: „Teď mi řekni, co tě trápí nejvíc.“ Říká: „Co byste chtěli říct, kdyby to bylo bezpečné?“Podle klinických pokynů Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2020 je klíčové, aby terapeut vytvořil pocit bezpečí. To znamená: nesmí tlačit. Nesmí přerušovat. Nesmí se chovat jako soudce. Pokud si řeknete: „To zní hloupě“, on neřekne: „To je hloupé.“ Řekne: „Zajímá mě, proč to pro vás zní hloupě.“
Na Redditu uživatelka „Anonymka1987“ napsala: „První tři sezení jsem mluvila hlavně o povětrnosti. Terapeutka nikdy netlačila. Prostě čekala. Až čtvrté sezení jsem poprvé zmínila, proč jsem přišla.“ To je přesně to, co funguje. Terapeut není vás „přemlouvá“ k otevřenosti. Je vás „vzývá“ k ní. A čeká.
Který přístup pomáhá nejvíc?
Není jediný správný způsob, jak překonat ostych. Ale některé metody se ukazují jako efektivnější.Kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na to, jaké myšlenky vás blokují. Například: „Když řeknu, že mám strach, budou mě považovat za slabého.“ Terapeut vám pomůže zjistit, že toto je jen myšlenka - ne skutečnost. V praxi to znamená cvičení: například si v terapii zkusíte říct: „Mám strach, že mě někdo posoudí.“ A pak spolu zkontrolujete, co se stalo, když jste to řekli. Nic se nestalo. A to je důležité.
Humanistická terapie, založená na principech Carla Rogersa, funguje jinak. Zde není cílem „napravit“ vaše myšlenky. Je cílem, abyste se cítili přijati. Terapeut vás poslouchá, nekritizuje, neříká „to je špatně“. Místo toho říká: „Chápu, že to pro vás je těžké.“ Podle průzkumu České asociace pro psychoterapii z roku 2023 je tato metoda zvláště účinná u lidí s vysokým ostychem - úspěšnost 84,2 %.
Ještě jedna metoda, která se rychle šíří, je Therapeutic Assessment (TA). Je to krátkodobý přístup, který se zaměřuje na to, aby klient po prvních sezeních řekl: „Tady mě někdo pochopil.“ Podle studie z prosince 2023 91,4 % klientů hlásí výrazné zlepšení již po 4 sezeních. Proč? Protože TA nezačíná analýzou problému. Začíná tím, že vás uzná.
Co dělat, když jste už jednou selhali?
Někdo přišel do terapie, terapeut ho okamžitě vytáhl do hlubokých emocí - a odcházel. Uživatel „MartinK“ na portálu AdiCare napsal: „Můj první terapeut byl příliš agresivní. Chtěl, abych hned mluvil o traumatu z dětství. Po čtyřech sezeních jsem přestal chodit. Trvalo mi 11 měsíců, než jsem zkusil znovu.“To je důležité: terapie není jedna cesta. A pokud jste jednou měli zkušenost, která vás zranila, neznamená to, že terapie je pro vás špatná. Znamená to, že jste potřebovali jiného terapeuta. Nebo jiný přístup. Nebo víc času.
Podle průzkumu z portálu Hedepy.cz z ledna 2024 68,9 % lidí hlásí, že jejich ostych zmizel do osmi sezení. Ale 24,3 % potřebovalo více než dvanáct. Obě čísla jsou normální. Není důležité, kolik sezení trvalo. Je důležité, že jste se vrátili.
Online terapie - jednodušší vstup?
Mnoho lidí si myslí, že online terapie je „méně skutečná“. Ale to je iluze. Pokud máte strach z toho, jak budete vypadat, když sedíte v místnosti s někým, kdo vás sleduje, online terapie může být ideální začátek. Můžete sedět doma, v pohodlném oblečení, s kávou. Nemusíte se obávat, že vás někdo uvidí v chodbě. Podle dat z listopadu 2023 je 34,7 % terapeutických sezení v ČR online. A uživatelé často říkají: „Přišel jsem do online terapie, protože jsem se bál, že bych se v kanceláři rozplakal.“Psychoterapeutka Mgr. Eva Svobodová na Hedepy.cz to shrnuje takto: „Výhodou online terapie je její rychlá dostupnost v náročných situacích, v nichž vám může být terapeut vítaným průvodcem.“
Co dělat, když se vám to stále nechce?
Někdy se nechce ani začít. A to je v pořádku. Není potřeba, abyste se cítili „připraveni“. Terapie není o tom, že jste „dostatečně zranění“. Je o tom, že se chcete cítit lépe.Psycholog Frank Naumann v knize „Umění konverzace“ doporučuje: „Čím častěji zakusíte, že lidé reagují dobře, když se na ně obrátíte s neobvyklou žádostí, tím jistěji se uvolní vnitřní blokády.“ Zkusíte to třeba takhle: „Mám trochu strach, že to zní hloupě, ale potřebuju poradit.“ A pak se podívejte, co se stane. Pravděpodobně se stane to: terapeut vám odpoví: „To není hloupé. To je přesně to, proč jsem tady.“
Co se stane, když to zkusíte?
Po 10 sezeních má 76,3 % klientů výrazné zlepšení schopnosti otevřené komunikace. Po 15-20 sezeních se sociální úzkost u 82,7 % klientů výrazně sníží. A co je důležité: ti, kdo překonali ostych, neříkají: „Teď jsem silný.“ Říkají: „Teď vím, že můžu být slabý a přesto být v pořádku.“Terapie vás neučí, jak být dokonalý. Učí vás, jak být sebou. A to je největší dar, který můžete sobě dát.
Je hloupé mluvit o sobě s cizím člověkem v terapii?
Ne. Je to přesně to, proč terapie existuje. Terapeut není cizí člověk, který vás hodnotí. Je to odborník, který je vázaný etickým kodexem a zajišťuje důvěrnost. Mluvit o sobě není znamení slabosti - je to krok k tomu, abyste se lépe pochopili a cítili lépe.
Jak dlouho trvá, než se ostych v terapii zmizí?
Průměrně se ostych začne měnit po 6-8 sezeních. 68,9 % lidí hlásí, že ostych úplně zmizel do osmi sezení. Ale některým lidem trvá déle - a to je v pořádku. Nejde o rychlost, ale o to, že se cítíte bezpečněji. Některé metody, jako Therapeutic Assessment, mohou vést k výraznému pokroku již po 4 sezeních.
Co když můj terapeut tlačí k hlubokým tématům hned na začátku?
To není normální. Dobrý terapeut nezačíná s traumatem, pokud nejste připraveni. Pokud se cítíte tlačený, máte právo říct: „To je pro mě příliš rychle.“ Pokud terapeut ignoruje váš strach, můžete změnit terapeuta. Nejde o to, aby vás někdo „napravil“. Jde o to, aby vás někdo slyšel.
Je online terapie stejně účinná jako osobní?
Ano. Podle výzkumů je účinnost online terapie stejná jako u osobních sezení. Pro mnoho lidí je online verze dokonce výhodnější, protože snižuje stres spojený s cestováním a obavami o viditelnost. 34,7 % všech terapeutických sezení v ČR je již online - a tento trend roste.
Jak vybrat terapeuta, který pomůže s ostychem?
Hledejte terapeuta, který se zaměřuje na kognitivně behaviorální terapii (KBT), humanistický přístup nebo Therapeutic Assessment. Zeptejte se: „Jak pracujete s lidmi, kteří se bojí mluvit o sobě?“ Pokud odpoví: „Nechám je, až budou připraveni,“ je to dobrý znamení. Pokud odpoví: „Musíte to vyprávět hned,“ raději hledejte jiného.
Největší překážka v terapii není váš problém. Je to strach, že se vám to nezdá důležité. Ale právě ty nejmenší věci - ty, které si myslíte, že jsou „hloupé“ - jsou často tím, co vás opravdu trápí. A právě o nich se můžete naučit mluvit. Bez hrdosti. Bez stydu. Jen tak, jak jste.
