Poruchy příjmu potravy: Co to je, jak se projevují a co vám psychoterapie může pomoci

Poruchy příjmu potravy jsou poruchy příjmu potravy, skupina duševních poruch, kdy se vztah k jídlu, tělu a hmotnosti stává narušeným a ohrožuje fyzické i psychické zdraví. Also known as jídelní poruchy, it zahrnují anorexii, bulimii a kompulzivní přejídání, a nejsou otázkou vůle – jsou komplexní reakcí na emocionální bolest, kontrolu a sebevztah. Nejde o to, že někdo „příliš mnoho jí“ nebo „příliš málo jí“. Jde o to, že tělo a jídlo se stávají zrcadlem vnitřních konfliktů – strachu, studu, pocitu, že nejsi dostatečně dobrý, nebo potřeby mít něco pod kontrolou, když všechno kolem se zdá chaotické.

anorexie, porucha, kdy člověk odmítá udržovat normální tělesnou hmotnost a má intenzivní strach z nárůstu hmotnosti. Also known as anorexia nervosa, it se často objevuje u dívek a mladistvých, ale roste i mezi muži a dospělými, kteří se cítí, že jejich hodnota závisí na vzhledu. bulimie, porucha, kdy člověk pravidelně přejídí a pak se snaží jídlo „vyčistit“ – zvracením, laxativy nebo přehnaným cvičením. Also known as bulimia nervosa, it je častější, než si většina lidí myslí, a často probíhá v tajnosti – lidé s bulimií mohou vypadat zcela normálně. A kompulzivní přejídání, porucha, kdy člověk jí velké množství jídla bez možnosti zastavit se, často za cílem utéct před emocemi. Also known as Binge Eating Disorder, it se často spojuje se studem, a mnoho lidí s touto poruchou se cítí vinní, ale nevědí, kde hledat pomoc. Všechny tyto poruchy se projevují tělesně – únavou, poruchami menstruace, problémy s trávením – ale jejich jádro je v mysli. A právě tu pomáhá psychoterapie.

Psychoterapie není o tom, jak přestat jíst nebo jak začít jíst. Je o tom, jak se znovu naučit být k sobě laskavý. Jak rozpoznat, kdy tělo říká „hodně“ a kdy mysl říká „nemůžeš to mít“. Jak se uvolnit od návyku, že hodnota člověka se měří váhou. V článcích níže najdeš praktické příběhy o tom, jak se lidé vraceli ke svému tělu – prostřednictvím pískoterapie, všímavého pohybu, skupinové terapie nebo práce se studem. Některé z nich se vracely z hranice smrti. Některé se učily, že nejsou „špatné“ jen proto, že jely kousek dortu. A každý z nich zjistil, že léčba začíná tam, kde končí kontrola.